z knihy G. Sidorova "Хронолого-эзотерический анализ развития современной цивилизации."
V předcházející kapitole jsme se krátce zmínili o tom, jak židé a jejich páni uvedli ve středověké Evropě do života své plány, řídíc mocenskou elitu a katolické kněžstvo. Je celkem možné, že se u čtenáře vytvoří dojem, že žido-křesťanská expanze probíhala v Evropě po přijmutí křesťanství Římem hladce a bez zádrhelů.
To tak zdaleka nebylo. Počínaje čtvrtým stoletím, hned po vzniku křesťanského tlaku, se v Evropě rozhořívá dlouhá krvavá válka. Severní védická společesntví, chápajíce, co může nové náboženství způsobit a s vědomím, kdo za ním stojí, se začala spojovat v dlouholeté svazy a silou zbraně ochraňovat svou politickou a duchovní svobodu. Skandinávské země: Dánsko, Norsko a Švédsko se mezi sebou sjednotily a začaly usilovat o svaz s Baltickou rusí. Venedská rus: slovanské kmenové svazy Rýnu, Labe, dunajské Moravy, předkové Poláků, balkánských Chorvatů a Srbů začaly hledat v boji s nastupujícími silami židokřesťanství a jejich pomocníků svaz s Východní rusí. Mezitím v 6. století vznikla na území Itálie a Francie úsilím křesťanů a židů mocná říše Merovejců, z jedné strany podle židovské legendy, potomky biblického Davida, a z druhé strany podle křesťanské legendy potomky Ježíše Krista. V 7. století stál v čele říše Franků legendární vojevůdce a panovník Karel Veliký. Ale namísto toho, aby pomohl Byzantské říši proti náporu muslimů, nebo zastavil jejich kampaň ve Španělsku, franský císař vrhl své síly na východ za Rýn na věčného tradičního protivníka - na konfederaci slovanských kmenů a jejich spojence. Vše se opakovalo už od 6. století: Západ začal zasazovat údery, Východ byl nucen znovu se bránit. Ale tentokrát, na rozdíl od minulosti, měl Západ ve formě křesťanství ještě i mocnou ideologickou zbraň. Nadžidovské žrečestvo se na příkladu minulých válek přesvědčilo, že s potomky Oriany-Hyperborey, dokud se drží svého starého védického světonázoru, se jim silou zbraně nic nepodaří. Proto se vosjko Merovingů po vítězství nad jakýmkoliv slovanských národem vždy ihned snažilo obrátit přeživší na "pravou víru". Ty, kdo ji nechtěli přijmout, fyzicky likvidovali. Před franckými armádami do všech zemí svobodných od křesťanského omámení plynuly proudy misionářů. Z jedné strany se pokoušeli ukázat "pohanům" převahu nové křesťanské víry, z druhé, pokoušeli se v očích místních zveličit sílu Francké říše. Cílem křesťanských misionářů bylo vytvořit na územích védických společenství pátou kolonu. Ty vnitřní síly, které by časem podle plánu žreců-loutkářů rozložily védický svět zevnitř a vrhly ho k nohám židokřesťanství.
Jistě, s křesťanskými misionáři se na védických územích vedl tvrdý boj. Ne náhodou má křesťanství tolik svatých a mučedníků. Přesto však byly kořeny takové ideologické expanze zapuštěny, to je nutné přiznat. Pokud by před křesťanskými armádami nešly tito misionáři a mučedníci za víru, Evropa a tím více východní Rus by se nikdy nestaly křesťanskými.
Učili jsem se během studia dějin středověku o drancujících nájezdech Skandinávců - Vikingů: jak byli hrozní, tito předkové Dánů, Norů a Švédů! Jakou hrůzu v Evropě dělali! Ve svých nájezdech Skandinávci vyplenili Británii a zmocnili se severu Francie, zpustošili města v Nizozemsku a Španělsku. Se zvláštní tvrdostí se ve středozemním moři vypořádali s Byzantincy a Araby! Vypalovali kláštery, kostely, masakrovali mnichy a křesťanské panovníky... Vytvořili jen chaos!A nikomu z nás během té doby, když nám učitel emocionálně vyprávěl o zvěrstvech Vikingů, nepřišlo na mysl - proč tito plenitelé netrápili svými nájezdy pobaltské Rusy, ani Prusko, ani Litvu, a ani východní Rus? Dokonce nechali na pokoji i své sousedy Finy. Nájezdy na Finsko a Rusko začaly později, kdy Skandinávci přijali křesťanství. Jak to lze vysvětlit? Bohužel, ortodoxní věda na takové otázky se neodpovídá. Udeřila snad na kolektivní vědomí Skandinávců maniodepresivní psychóza? A byla namířena proti křesťanům? Všechny jejich výpady byly namířeny hlavně proti nim. Dostávalo se i muslimům, obecně všem stoupencům monoteistických náboženství.
Je nad slunce jasné, že nájezdy Skandinávců na Evropu nebyly podmíněny jen ekononomickou stránkou věci, jako spíše politickou. Probíhala tvrdá válka dvou světů, dvou vidění světa, védického a křesťanského. V té válce hrály skandinávské eskadry nemalou roli, zvláště pokud byly podpořeny koráby Venetů a flotilami z Novgorodu a Kyjeva. Stačí vzpomenout tažení kyjevských knjazů na Byzanc: v svazu s ruskou flotilou, jak vypovídají nejen ruské letopisy, ale i skandinávské ságy, byly i lodě Švédů, eskadry Norů a dokonce Dánů. Už ve škole nám říkali, že cesty "Varjagů k Řekům" byly obchodní, komerční. Údajně je využívali kupci ze Skandinávie a okolí Baltu. Možná, že se tato cesta později, v době křesťanství, stala obchodní, ale v době velké války světonázorů byla její podstata čistě vojenská. Pohybovaly se po ní ze Skandinávie a Baltické rusi eskadry spojenců na spojení se kyjevskou flotilou. Na obchod v ty drsné časy neměli ani pomyšlení. Tím více, že skandinávští jarlové obchodního ducha nikdy neměli, jim byla blízká a pochopitelná válka. A samozřejmě, válečná důstojnost a čest, což by obchodními aktivitami nijak nezískali.
Ještě jedna zakrytá otázka historie si zasluhuje pozornost. Řeč je o pobaltské Venedské rusi. Jak je známo, Západní rus světová historická věda nepřiznává. Je to i pochopitelné: přiznání západní Venedské rusi by mohlo mít nepředstavitelné následky. Bylo by třeba říct, že celé Německo, od Rýna k hranicím Česka a Polska, stojí na uzemích Slovanů, že bývalí páni těchto zemí stojí byli Němci pozabíjeni. Tehdy by se musel pochovat mýtus o mírotvorné sjednocující misi křesťanství a zapomenout na "špatné" skutky "pohanů". Krátce, musela by se přijmout nová pravdivá historie vzniku evropské civilizace. A to samozřejmě nelze dopustit. Jeden pravdivý fakt za sebou strhne stovku dalších. A co se potom stane s celým projektem? Všechno tisíceleté úsilí příjde nazmar.
Ne, západní historická věda kategoricky neodmítá, že na území Německa kdysi žili Slované. Několik divokých nepřátelských kmenů. Ze začátku škodili svými nájezdy říši Franků, později křesťanskému Sasku. Napadali i německé oblasti v Porýní. Ne nadarmo bylo jedno z jejich jmen Ljutiči, tj. vlci. Ale v 12. století se s boží pomocí podařilo Slovany obrátit na pravou víru.
Ze slovanských měst se zápaďany většinou vzpomíná Veněta jako zdroj pirátství na Baltu, nebo Retra, hlavní město Ljutičů. A přitom na tomtéž území Ljutičů stál Branibor, který se po jejich zmizení začal nazývat Brandenburg, město Mikulin Bor Němci přejmenovali na Mecklenburg, Gambor se začal nazývat Hamburkem, Střelov se proměnil v Strelitz, Lužice v Lauzac, Budišín v Bautzen, Lic v Leipzig, Rusislau v Ruslau, Drozďany v Drážďany (Dresden), Prusakov v Prusen, Vel'bor v Velinberg, Pomoří se stalo Pomořanskem (Pommern), Labe se proměnilo v Elbu a Rina v Rýn (Rhein).
Člověk se nezamýšlí nad jemu obvyklými názvy měst a míst, o jejich původu, a to psychologové Západu využili. Vezměme například město Radegast či v Evropě nenáviděnou Retru. Proč se nikdo nepokusil analyzovat, odkud pochází fráze: «Ty - retrograd». Označuje staromódnost, přilnutí k zapomenutému. Nikdo neříká "Ty - pařížgrad" nebo berlingrad, londýngrad atd. Proč? Proto, že Retra či Radegast bylo nejstarším městem v Evropě. Bylo postaveno na březích Baltu v tu zapomenutou dobu, kdy probíhalo osídlení Evropy árijským národem, podle informací z Véd, v 5. tisíciletí př. n. l. Tehdy, kdy ještě ani neexistovaly plány na Athény, Řím, ani svaté města Etrurie. Proto také nebyly rozvaliny Retry dosud nalezeny. Pravděpodobně nebylo město jen dobyto, ale srovnáno se zemí až do základů, aby nezůstaly ani ruiny. Vždyť v rozvalinách města se mohou zachránit artefakty daleké minulosti nebo nedej bože, písemné památky na Orianu, důkazy přítomnosti vysoké kultury, vzdělání a duchovnosti. Jak vidíme, naše mozaika se složila znovu. A není třeba ani moc úsilí.. ale vraťme se k tématu.
Vychází najevo, že všechny staré německé města mají slovanské kořeny, včetně Berlína! To jsou fakta. Fakta zůstanou fakty. Germánci, sjednocení ve francké říši Merovejců, podporovaní židokřesťanským západem, koncem 5. století přešli slovanskou Rinu (Rýn) a za sedm a půl století pohybu na východ, ve nekonečném tvrdém boji, odňali ruskému národu tu část evropské roviny, která se nyní nazývá Německo. Ne nadarmo to území někteří čestní historikové, včetně německých, nazývají slovanským hřbitovem.
Ale trochu jsme odbočili. Odbočili, aby čtenáři byly známy měřítka té v Evropě neznámé války, a proč se vojenské lodě Venedské rusi často sjednocovaly se skandinávskými. Například, ani jeden pochod Vikingů proti Byzanci se neobešel bez účastí flotily Venety, Arkony, eskader ze Štětína, Retry i Novgorodu. Arabské letopisy podrobně popisují, jak sjednocené loďstvo Rusů a Skandinávců zasazovalo údery lodím Byzance, Chalifátu a přímořských kolonií Janova a Benátek. Probíhala tvrdá, dlouhá a těžká válka a není důležité, zda to Západ přizná nebo ne. Důležité je, že existovala a my o ní musíme vědět. Svůj tisíciletý boj s východním a severním protivníkem Západ vždy skrýval.
Informační báze KSB