27.1.2014
K rezignaci předsedy Federálního rezervního fondu (FED) USA Bernankeho:
(...přece jen nedokázal nic vymyslet…)
Dnes – poté, co už vešlo ve známost, že za necelý měsíc odstoupí šéf FED Ben Bernanke, - má smysl o politice FED pohovořit. Ale pro začátek připomenu svůj rok starý text, který jsem uzavřel zajímavou větou: „Co vymyslí v této situaci Bernanke, to zatím nevím. Je, mimochodem možné, že uteče do výslužby“. Samotný text byl věnován vystoupení Bernankeho před bankovním výborem Senátu USA a projednávalo se tam, že žádné reálné kroky už prakticky udělat nelze.
Copak se za rok změnilo?
Počínaje polovinou roku probublávaly zvěsti o tom, že FED „už-už“ začne snižovat objem emise. Proč? – zdálo by se. Inflace neroste (co říkají monetaristé, kteří nás celá 90. léta učili, že růst objemu peněz s sebou automaticky táhne růst inflace?), podstatný pokles ekonomiky nenastal….Takže, nesahejme na to, co funguje. Proč něco měnit?
Důvod je v podstatě pochopitelný. Emise peněz už dávno nepřináší efekt v oblasti ekonomického růstu. Když ji spustili v rámci monetaristické teorie (zajímalo by mě, zda právě za ni jim dali Nobelovu cenu?), která hlásá, že snížení ceny úvěru (úrokové sazby) odpovídá zvýšení nabídky peněz. To znamená, že celý model „reaganomiky“ z r. 1981 byl postaven na úvěrové stimulaci poptávky, která fungovala jen cestou snižování sazeb. Po prosinci 2008 vyměnili snižování sazby (která nemohou být záporná) emisí – tedy tištěním peněz. Jednoduché a elegantní.
Jenže se ukázalo, že tento mechanizmus velmi rychle přestal fungovat (což se monetaristům stává často). Jde o to, že úvěrování obyvatelstva předpokládá návrat peněz do sektoru reálné ekonomiky (do bank se peníze vrací cestou vracení úvěrů obyvatelstvem a vracení úvěrů výrobci), ale emise, obecně vzato, to nevyžaduje. Banky dostávají peníze i tak – proč by tedy zbytečně riskovaly tím spíš, že možnosti obyvatelstva splácet stále klesají? A tak banky začínají ignorovat reálný sektor.
Je jasné, že finanční kruhy USA tuto kolizi rychle zjistily a začaly s ní bojovat, například, cestou stimulace růstu cen nemovitostí (což umožnilo bankám inkasovat více nebo méně odůvodněný zisk z návratu k hypotéčním operacím). Fungovalo to celé ale už jen velmi krátce, a pak se to vrátilo do původních kolejí. A banky stále častěji začaly odmítat úvěrování reálného sektoru. Poznamenejme, že velké společnosti reálného sektoru ekonomiky mají finanční divize, a proto mohou hromadit zásoby likvidity, rovněž nepříliš rozvíjely své projekty v reálném sektoru – protože na klesajících trzích to je prostě hloupé. Místo toho se zabývaly spekulacemi na trzích finančních.
To finanční kruhy USA pochopily – a začaly stimulovat reálný sektor cestou snížení cen energií. Něco na tom získaly (výroba se částečně začala vracet z Číny), ale vznikl problém – protože nelze ceny snižovat do nekonečna, a soukromá poptávka stejně neroste. Definitivní odpověď na otázku, co z toho vzejde, bude jasná za pár let, ale mně se zdá, že rentability nedosáhne větší část těch projektů, které už byly nastartovány (dokonce ani ony nedokázaly vyvést HDP USA do kladných čísel, oficiální statistika má, pochopitelně, k realitě minimální vztah). O nových ani hovořit nebudeme. Ale bublina na finančních trzích pokračuje v růstu.
A udělat se tu už nedá nic: je to ten případ, kdy zastavit se není možné. Uzavření přítoku peněz samo o sobě vyvolá vážnou krizi, srovnatelnou s podzimem roku 2008. Míra vkladů těchto levných peněz do reálného sektoru stále klesá: a vzhledem k tomu, že poptávka neroste, není úplně jasné, z jakých peněz se budou tyto úvěry vracet. Důsledkem je všeobecná stagnace v ekonomice. Na jejím pozadí lze sice zpozorovat jednotlivé pozitivní momenty, těch je ale stále méně. A úniku není – protože normální rozvoj ekonomiky vyžaduje oběh peněz, které se ale do reálného sektoru dnes nevracejí.
Možnosti FED jsou tady přísně omezené. Psal jsem tom před rokem a od té doby se situace nezměnila. Po půlroce rozhovorů se FED přece jen odhodlal o něco snížit emisi (možná, že virtuálně, protože není jistota, že tiskárna pracovala na plnou kapacitu), a já se domnívám, že ne proto, že je lépe. Protože je všem víceméně jasné, že peníze «fyziků» ve velkých objemech na trhy už nepřijdou (oni ty peníze prostě nemají), a čistě spekulativní bublina se dlouho neudrží, znamená to, že praskne. Přitom, čím rychleji se do ní budou sypat, tím rychleji praskne.
Dál už začíná politika. Budou volby v roce 2014 a volby 2016. Ty posledně zmíněné jsou zatím daleko, ale ty první… S hlediska Obamy (který dnes plně určuje politiku FED), by zhroucení letos na jaře nebo o jaru příštím nebylo špatné. Hlavně – ne před volbami. S hlediska jeho protivníků je otázka složitější, protože jde o protivníky z jiné partaje, ale také o protivníky uvnitř Demokratické strany (H.Clintonová a její parta). Co tam vymýšlejí, není příliš jasné, ale jakési závěry je možno dělat z toho, že emisi o něco snížili. Soudě podle toho, rozhodl se Obama přesunout krach fondových trhů na období „po volbách“.
Existuje, samozřejmě, další verze spočívající v tom, že emise automaticky podporuje finanční sektor, se kterým má Obama složité vztahy. Ale tato hůl má také dva konce: úplně bez finančního sektoru země existovat nemůže. Budeme tedy zatím vycházet z logiky, že Obama nechce nic měnit, ale chce naopak, aby se dnešní situace táhla co možná nejdéle.
To by znamenalo úplnou absenci konstruktivní myšlenky. Je jasné, že nějakou dobu se to vše potáhne (přičemž k pokusu podojit býka zvláštního intelektu netřeba), a potom.. A potom se všechno zhroutí.
…Bernanke to nemůže nechápat, což jsem poznamenal už před rokem. A protože se mu nic vymyslet nepodařilo, - vybral si. Odpovědnou bude nová šéfka FED Janet Yellenová. A ta má, konec konců, ještě dost času svalit všechno na předchůdce.
Překlad Vaklaf.
Informační báze KSB