9.8.2015
...
Byl -li Marx nemyslícím vykonavatelem dlouhodobé strategie podpory stability řízení technokratické civilizace biblickou koncepcí, nebo, jsouce sám satanistou, vědomě vyplňoval objednávku „držitelů písma“, nemá pro celkový chod věcí význam, ale v každém případě Marxova intelektuální činnost nemůže být uznána za projev „lidského rozumu“.
Tak se marxismus, který upevnil materialistický ateismus na sociální úrovni, ukázal pro masové vědomí nejpřijatelnější formou odmítání idealistického ateismu v Rusku. Ale ateismus, jako nevědomá Theomachie, ve společnosti s úrovní vzdělávání, dostupnou v SSSR již v polovině 20. století, nemohl dlouho existovat ani v materialistické podobě.
Pokusy nového režimu po srpnu r. 1991 vrátit společnost do lůna idealistického ateismu ( v rámci jakékoliv konfese) poté, co společnost odvrhla materialistický ateismus, byly bezperspektivní, protože ve společnosti již osmyslili jak Bibli, tak marxismus jako dvě tváře jedné a téže otrokářské globální doktríny.
Proto, „studená válka“, „závody ve zbrojení“ mezi SSSR a USA, jsou viditelný projev uměle podporované konfrontace různých forem biblického ateismu: idealistický „zápasí“ s materialistickým, podobně jako ve známém estrádním vystoupení „boj nanajských chlapečků“.1
Jak se říká „co se škádlívá, to se rádo má“! To znamená, že problém s marxismem, přesně jako problém s křesťanstvím, neměli „držitelé písma“ ani v Rusku, ani v SSSR: sami dávali, sami brali, když viděli, že jimi předkládané formy chápání a bytí životní pravdy se stávají pro většinu nepřijatelné. Zvenku se to vše prezentovalo jako boj s vulgárním materialismem a farářským idealismem.
Opravdový problém expanze biblického rasového parazitismu (tentokrát ve formě marxismu) byl v tom, že přišel do Ruska ve dvou podobách:
— trockismu, jako formy aktivizace západního materialistického ateismu a satanismu, obřezávající život podle dogmatických šablon znachary „požehnaných“ písem;
— a bolševismu (leninismu, stalinismu), jako nevědomého pokusu o sebevyjádření jazyčnictví („pohanství“) a zdravého rozumu přes jemu obsahově cizí materialistický ateismus marxistických písem.
Vyřešení historicky neodvratného konfliktu mezi trockismem a bolševismem v Rusku novým jevem, stalinismem, bylo předurčeno specifickým časovým obdobím, v jehož mezích běželo završení této ostřejší sociální konfrontace: změnou vztahů standardních frekvencí biologického a sociálního času, určující počátek rozpadu davově-„elitární“ struktury společnosti a vytváření nové logiky sociálního chování.
V básni se tento proces předává přes nové pořadí vyjmenování sociálně významných vrstev společnosti.
Уже по улицам свободным Již po ulicích svobodných
С своим бесчувствием холодным se svou chladnou necitlivostí
Ходил народ. Чиновный люд, národ chodil. Úřednický lid,
Покинув свой ночной приют, Opustiv své noční přístřeší,
На службу шел. Торгаш отважный do služby šel. Nebojácný trhovec
Не унывая открывал neklesaje na mysli otevíral
Невой ограбленный подвал, Něvou vykradený sklep,
Сбираясь свой убыток важный Chystaje se své velké škody
На ближнем выместить. Blízko vynésti.
Jinými slovy, davově-„elitární“ pyramida se převrátila. Nahoře už nejsou žreci a znachaři, ale národ „se svou chladnou necitlivostí“. A hlavně tímto se národ podstatou odlišuje od davu (nejpřesnější definice mu je dána V.G. Belinským: dav je množina lidí, žijící tradicemi a uvažujících podle autorit). Chování davu je nejčastěji podmíněno instinkty a emocemi, jimž se podřizují rozum a intuice, namísto toho aby je kontrolovaly. Níže je úřednický lid, tj. řídící pracovníci; bankéře-lichváře není vidět, ale jakoby speciálně je zdůrazněný „nebojácný trhovec“, schopný vynést (umístit, odventilovat? p.p.) ztráty velké blízko i daleko.
Tak či onak to je možné udělat jen v případě deficitu zboží, na které ve společnosti vždy existuje zvýšená poptávka. Zvýšená poptávka je důsledek uměle vytvořené situace na trhu, kdy je platebních prostředků více, než zboží. Takový stav při plánovaném řízení ekonomiky může ve společnosti vzniknout jen při bezmyšlenkovité účasti všech jejích členů v lichvě přes úrok na vklady ve spořitelnách.
Když odložená poptávka, nezabezpečená(nekrytá) zbožím, začíná významně převyšovat produktově-peněžní obrat státu, „převozník lehkomyslný“ s pomocí „nebojácného trhovce“ lehce převedou systém vládního řízení z „levého břehu“ na pravý s tím, aby se „do předchozího pořádku vše vrátilo“. Přitom každodenní vnímání, nerozlišující obsahovou stránku pojmu „vlastnictví výrobních prostředků“, pozoruje jen změnu jeho forem.
Tak v „čase stagnace“ (tzv. „zastoj“ = epocha Brežněva, p.p.) nikoliv bez pomoci „trhovce nebojácného“ byl připraven sociální základ zničení Sovětského svazu za pomoci lichvářského kreditně finančního systému (zobecněná zbraň a prostředek řízení čtvrté priority).
V novém světovém pořádku předpokládaném Puškinem je místo Globálnímu znacharstvu (převozníku lehkomyslnému) přísně ve shodě s evangelickou předpovědí: „Ti, kteří byli prvními, nechť se stanou posledními“. V textu je o tom nepřímo, zprostředkovaně, zvlášť vyčleněnou frází, pro všední vnímání zdá se nijak nespojenou s předchozím smyslem:
С дворов Z dvorů
Свозили лодки. Odvezli loďky.
Slovo „dvůr“ má dvojí smysl: souhrn hospodářských přístavků k domu, a jako obecný termín, používaný ve vztahu k systému monarchistické vlády.
Začátkem 20. století po Říjnové revoluci padla nejen Ruská monarchie, ale také Pruská a Rakousko-Uherská. Takže loďky (pokud pod tímto slovem rozumíme na úrovni druhé smyslové řady vládní aparát monarchie, jako řídící strukturu) opravdu sváželi z mnoha evropských „dvorů“. Příčinou bylo konceptuální bezvládí kterékoliv monarchie, včetně Ruské. Ztráta kontrolních pozic uvnitř hierarchii pravoslavné církve z důvodu převahy židovských konvertitů v Rusku, spolu s absolutní židovskou převahou v utvářejících se sdělovacích prostředcích (noviny, časopisy, vydavatelská práce), v podstatě monarchii nejdříve bezstrukturně vytlačili z ideologické, a potom také ze zákonodárné moci.
Z tohoto důvodu Puškin nikoliv náhodou, k jednomu a témuž (zdálo by se) prostředku transportu po vodě (obraz informačních toků, cirkulujících ve společnosti), v jedněch místech používá kódové slovo „člun“, v jiných „loďka“, a v „Závěru“ též „bárka“. Podle slovníku V.I. Dála: „Člun, člunek je lodička z jednoho kusu dřeva, dlabaná. Odtud je přísloví: „V člunu moře nepřepluješ“. Loďka je veslovací loď obecně, nevelké plavidlo pro říční a pobřežní plavbu. Bárka je velká nákladní loď; buď pro splav řek nebo schopná plout pod plachtami.“
Slova „člun“ a „loďka“ se v textu vyskytují třikát, ale „bárka“ jednou, když je řeč o převozu „Vetchého domku“. I když v obecném smyslu jsou tato slova synonymem (první smyslová řada), nicméně na úrovni druhé, a tím více třetí smyslové řady ukazují na různé jevy. Obrazy těchto jevů se v básni odhalují přes různá slovní spojení „člunu“ a „loďky“.
Slovo „člun“ vždy potkáváme ve spojení s „vlnami“.
Poprvé v „Úvodu“:
На берегу пустынных волн Na břehu prázdných vln,
Стоял Он, дум великих полн, stál on, velkých myšlenek pln,
И вдаль глядел. Пред Ним широко a do dáli hleděl. Před Ním se zeširoka
Река неслася; бедный челн řeka nesla; nuzný člun
По ней стремился одиноко. Po ní osaměle směřoval.
Mnozí představitelé považují národní masy za „prázdné“, nepopsané listy papíru, přisvojujíce si pro sebe mlčky funkce hierarchicky vyššího objemnějšího řízení – Boha.
Podruhé v „První části“:
Осада! приступ! злые волны, Obklíčení! útok! zlé vlny,
Как воры лезут в окна. Челны Jak zločinci lezou do oken. Čluny
С разбега стекла бьют кормой. S rozběhem tříští skla záděmi.
A potřetí v „Druhé části“:
И долго с бурными волнами A dlouho s bouřlivými vlnami
Боролся опытный гребец, zápasil zkušený veslař,
И скрыться вглубь меж их рядами a skryt v hloubi jejich řad
Всечасно с дерзкими пловцами hodinu co hodinu s odvážnými plavci
Готов был челн — и наконец připraven byl člun, a nakonec
Достиг он берега. dosáhl břehu.
Несчастный ... Nešťastný…
A podstatné je nejen to, že se tato slova „člun“ a „vlny“ dobře rýmují; jsou skrytým způsobem svázány mezi sebou.
V první části byla ukázána druhá smyslová řada, stojící za slovem „vlny“.
Прояснились Projasnili se
В нем страшно мысли. Он узнал v něm strašné myšlenky. Poznal
И место, где потоп играл I místo, kde potopa hrála
Где волны хищные толпились Kde se vlny dravé tlačily
Бунтуя злобно вкруг него. Zlobně okolo něj bouřily.
V této souvislosti „člun“ (nikoliv jako prostředek plavby, ale jako „prst“, ukazující na určitý jev společenského života) dává přednost mít co do činění jen s „vlnou“ = davem. Hovoříme-li o židovství jako mafiózním společenství, ono také dává přednost davově-„elitárním“ vztahům v libovolné společnosti, neboť národ, odmítající autoritu vůdce nebo zdeformovaných tradic, se nepodvolí opracování metodami „kulturní spolupráce“.
V „Úvodu“ vidíme, že „řeka se nesla“, tj. v přeneseném smyslu obyčejné nacionální davy (vlny) se nesou řekou času bez toho, aniž by chápaly cíle globálního historického procesu. Nicméně, „nuzný člun po ní osaměle směřoval“. Básnický přívlastek „nuzný“ je použitý celkem sedmkrát, a pětkrát směrem k Jevgenijovi, a tudíž i k židovstvu. Izolace a osamělost, vykládané jako boží vyvolenost, a také usilí dát na odiv domnělé vyhnání a nuzotu, jsou charakteristické črty židovské společnosti, vyčleňující ji mezi jinými národy. Jinými slovy, židovský dav, na rozdíl od davů národních, se v globálním historickém procesu snaží o přesně (i když jemu neznámé) stanovené cíle, ale dosahuje jich převážně ne strukturním, ale bezstrukturním, tj. z velké části mafiózním způsobem. A v tomto se projevuje obsahová stránka druhé smyslové řady slova „člun“.
Slovo „loďka“ potkáváme jen ve „Druhé části“.
Poprvé ve spojení se slovem „nález“ (ve smyslu objevu – pozn. přek):
Евгений смотрит: видит лодку; Jevgenij se dívá, vidí loďku;
Он к ней бежит как на находку; běží k ní jak ke zjevení;
A podruhé ve spojení se slovem „dvůr“, jenž další smysl byl odhalen výše:
С дворов Z dvorů
Свозили лодки. Odvezli loďky.
A také v „Závěru“ ve spojení se slovem „úředník“:
Или чиновник посетит Nebo úředník navštíví
Гуляя в лодке в воскресенье během nedělního výletu loďkou
Пустынный остров. Pustý ostrov.
Ale hlavně třetí slovní spojení „úředník navštíví na výletě loďkou“ odhaluje obsahovou stránku jinotaje, stojícím za slovem „loďka“, odlišného od alegorie slova „člun“: řeč je o strukturním řízení obecně a vládním aparátu konkrétně, nemyslitelném například bez armády úředníků.
Jinými slovy, židovstvo se nejen přepravuje s pomocí Převozníka – Globálního nadjudaistického prediktora (globální biblické konceptuální moci) – z jednoho břehu řeky času na druhý: ono se aktivně podílí na změně formy vládnutí z monarchistické na republikánskou (buržoazní nebo socialistickou – záleží na okolnostech), ale zároveň v tomto období v roli „opovážlivých plavců“ nevědomě vstupuje do aktivního procesu asimilace s různými nacionálními davy, což pro „zkušeného veslaře“ hrozí jeho ztrátou jako vlastnictví, jako akceschopné periferie. „Zkušený veslař“ nemá jiné zdroje. Zánik periferie, to je též jeho vlastní pád spolu s „opovážlivými plavci“.
Takzvaný holocaust druhé světové války, o kterém tak hlasitě ševelí na konci 20. století všechen západní tisk, to je trest „nuznému člunu“ za bezduchou připravenost „skrýt se hluboko mezi řadami“ jiných nacionálních „vln“. Je třeba přiznat, že dané opatření, obzvláště v propagandistické rovině, se ukázalo jako dostatečně efektivní. Disciplína byla obnovena a všichni jsme svědky toho, jak se židé jakoby na povel najednou stali nejhorlivějšími zastánci monarchie v Rusku; jsou i nejaktivnějšími zastánci jejího obnovení v Rumunsku, Albánii, Bulharsku, Maďarsku, Srbsku a řadě dalších evropských států. K čemu by to bylo? Nechtějí snad znovu současní převozníci znovu použít tyto bezduché, aby znovu obrátili „řeku času“ zpět?
Marná práce: „loďky jsou z dvorů odvezeny“, a tam, kde se uchovaly ve formě konstitučních monarchií, vypadají jako dekorativní anachronismus a proto třetí smyslová řada vyjádření „z dvorů odvezli loďky“ také předpovídá smutnou budoucnost židovstva, jejíž plný smysl se odhaluje v „Závěru“.
Hlava 4. Tajemství „hraběte Chvostova“
1 V závěru vystoupení se ukazuje, že zápasil jeden člověk, navlečený do dvou dětských kostýmů.
Informační báze KSB