Měděný jezdec, to vám není měděný had... (12)

1.7.2015

předchozí část

...

Co se týká našeho chápání událostí, nejlépe to vyjádřil na konci minulého století M.J. Saltykov-Ščedrin: „Znal jsem, milostpane, jednoho člověka, který, dokud nechápal, prosperoval; ale pochopil a uškrtil se!“ Jinými slovy, nová logika sociálního chování pracuje na všech úrovních sociální hierarchie, včetně prostředí těch, co sami sebe počítají k „bohem vyvoleným“: Amschel Rothschild se narodil po změně vztahů etalonových frekvencí biologického a sociálního času.

Ale nezávisle na objasnění příčin procesu samolikvidace představitelů nejstarší a nejbohatší mafie je možné si povšimnout: v Rusku a na Západě objektivně probíhá proces odstrańování mnohých, v jejich „elitě“ známých figur, z aktivní činnosti. Tj. uskutečňuje se princip: postavení zavazuje; pokud postavení nezavazuje, potom zabíjí (nejdříve morálně, pak fyzicky). Co konkrétně je klíčem k programu sebezničení: smyčka, cihla „náhodně“ spadlá na hlavu, výstřel zabijáka nebo autonehoda, nemá principiální význam. Důležité je to, že statisticky častěji se obětmi takových programů stávají „ubozí blázni“, kteří ztrácejí historické cíle své bezstarostné činnosti, a jejich aktivní „elita“.

Proces sebezničení, dle záměru jejich pánů, má očividně probíhat ve dvou etapách: v první etapě – ztráta rozumu, šílenství; ve druhé – sebezničení. Délkou má celý proces obsáhnout tři generace po změně vztahů etalonových frekvencí biologického a sociálního času. Proto možné, za účelem formální záchrany židovstva, avšak nikoliv jako periferie globálního znacharstva, ale jako rovnoprávného člena lidské společnosti, i byl v r. 1947 založen stát Izrael. Pokud by tomu bylo jinak, sotva by dal J.V. Stalin souhlas ke vzniku takového státu jménem Sovětského svazu. A ne náhodně nový stát dostal název nikoliv Judea, ale Izrael, protože v souladu s historickými daty chronologicky první (s největší pravděpodobností rozhodnutím staroegptského znacharstva Amona-Ra) přerušil svou existenci Izrael, jako odpadlík od ortodoxního judaismu. A jakkoli se to zdá divné, toto „strašné tajemství“ po 50 letech po založení Izraele odhaluje (pochopitelně nevědomě) představitel vyššího vedení tohoto státu v podobě Ezera Weizmana.

„Na semináři pod názvem „Stát Izrael: stát židů nebo židovský stát“ ve Weizmanově vystoupení se mihla myšlenka, že možná pro světskou mládež není v Bibli vše stejně užitečné.

— Někdy nestojí za to číst tam vše, – poradil mladým lidem Weizman. — Nejsou tam úplně sympatické věci. Vzpomeňte si například našeho učitele Mojžíše. Dle mého je veliký vůdce židovského národa, ale možná by mu prospělo být opatrnější s některými svými výroky¹.“ („Pravda-5, č. 13 (463), 27. března – 3. dubna 1998, článek Kiry Treťjakové „Prezident a Bible“).

Ale ještě silnější tlak tohoto „strašného tajemství“ je slyšet v závěrečném podobenství výše citovaného V. Šali:

Dále tulák řekl, že čím blíže se dostává k Egyptským tajemstvím, tím hrozněji ho ovívá vítr nebezpečí. Ale jemu, potomkovi dávných Egypťanů, je dobře známo, jak to vše bylo.

Tehdy se střetly dva světonázory, dvě lásky, dvě nenávisti k životu. Prošla tisíciletí, vznikla nová věroučení, ale v základu všeho stále, je přesvědčen tulák, leží ta Egyptská konfrontace. Dále tulák řekl: „Davidova hvězda, to je převrácené egyptské vědomí, to je překonání otroctví, to je ortel Egyptu, to je Antiegyptská kultura, vyjádřená graficky. Davidova hvězda se skládá ze dvou protilehlých trojúhleníků, a konkrétně: převrácená pyramida, protínající z vrchu, jako nůž, Cheopsovu pyramidu.“

O jakých Egyptských tajemstvích a střetnutí dvou vnímání světa tu V. Šali píše? Odpověď na tyto otázky můžeme získat jen po pečlivém studiu historie dávného Egypta a jeho vztahů se starověkými nomády, jejichž potomky naši současníci vnímají jako židy.

Jak vlastně probíhaly ve starověku události po odchodu židů z Egypta, může většina lidí posuzovat jen podle jejich popisu v Bibli. Čemu v ní věřit, co vystavit pochybnostem a jak ideálně rekonstruovat opravdový chod událostí, řeší každý podle své morálně podmíněné svévole v mezích svého kulturního světonázoru a myšlení.

Z analýzy toho, jak se zformoval nynější kánon Bible, je možné pochopit, že dlouhou dobu po exodu z Egypta a usídlení se v Palestině – hlavním tranzitním uzlu tehdejších karavanových a mořských obchodních cest, ale hlavně informačních cest ve Středomoří – byl starověký Jeruzalém vnějším představitelem hierarchie žreců Amona, mající historicky tradiční centrum v staroegypských Thébách (Heliopolisu). Théby, stojící na okraji světa stranou od obchodních cest a s nimi svázaných informačních toků, se staly nepohodlné pro realizaci řízení Středomořsko–Západoasijské civilizace jako celku, o což během svého historického vývoje usilovala hierarchie egyptského Amona. Hlavně na základě tehdejší Středomořsko-Západoasijské civilizace, řídícími úsilími potomků žreců Amona, vyrostla naše současná Euro-Americká, Biblická civilizace.

Pro hierarchii Amonova znacharstva, usilující o světovou vládu, bylo efektivní ovládnout hlavní informační uzel starověkého světa. Ale pamatujíce na vojenské nezdary v mnohých válkách Egypta s Kanaánem, hierarchie Amonova znacharstva jako první v historii rozpracovala koncepci studené války za světovou nadvládu metodou kulturní spolupráce, ve které psychologické zpracování jak protivníka, tak sociální skupiny, použité jako nástroj agrese, vycházející za hranice jejich chápání světa², triumfuje nad většinovým chápáním vedení války zbraněni v běžném významu tohoto slova, jako prostředků ničení hmotného³ základu života společnosti a ničení lidí. Přechod k válce nemateriálními prostředky udělal agresi pro její oběti neviditelnou na mnohá staletí.

Dnes je těžké soudit, jak hluboce a vědomě chápalo staroegyptské znacharstvo dostatečně Všeobecnou teorii řízení, nicméně, pokud se dívat na život společností v průběhu historicky dlouhých časových intervalů (stovky a více let), je zcela očividné, že prostředky vlivu na společnost, jejichž osmyslené použití dovoluje řídit její život a smrt, jsou:

1. Informace světonázorového charakteru, metodologie, jejímž osvojením si lidé staví, individuálně a společensky, své „standardní automatismy“ rozpoznávání konkrétních procesů v plnosti a celistvosti Vesmíru a definují ve svém chápání jejich hierarchický řád v jejich vzájemné vloženosti. Jeví se základem kultury myšlení a plnohodnotnosti řídící činnosti, včetně vnitrosociální suverenity.

2. Informace letopisného/kronikálního, chronologického, charakteru všech odvětví Kultury a všech odvětví Vědění. Umožňuje vidět směrování toku procesů a vzájemně spojuje oblasti Kultury jako celku a oblasti Vědění. Při disponování vnímáním světa souměrným (adekvátním) Vesmíru, na základě smyslu pro míru, umožňuje vyčlenit konkrétní procesy, propouštěje „chaotický“ proud faktů a jevů skrz světonázorové „síto“, subjektivní lidskou míru rozpoznávání.

3. Informace faktografického charakteru: popis jednotlivých procesů a jejich vzájemných vztahů je podstatou informace na třetí prioritě, ke které se vztahuje věrouka náboženských kultů, světské ideologie, technologie a faktologie vědy.

4. Ekonomické procesy, jako prostředek vlivu, podřízené čistě informačním prostředkům vlivu prvních tří priorit skrze finance (peníze), jevící se mezně zobecněným druhem informace ekonomického charakteru.

5. Prostředky genocidy, zasahující nejen žijící, ale i další generace, ničící geneticky podmíněný potenciál osvojení a kulturního dědictví předků: jaderné zastrašování – hrozba použití; alkoholový, tabákový a ostatní narkotická genocida – použití; „genové inženýrství“ a „biotechnologie“ – potenciální nebezpečí.

6. Ostatní prostředky, hlavně silového vlivu – zbraně v tradičním chápání tohoto slova, zabíjející a mrzačící lidi a materiálně-technické objekty civilizace.

I když jednoznačná hranice mezi nimi není, protože mnohé vlivové prostředky disponují kvalitami, dovolující je vztáhnout na různé priority, zmíněná hierarchicky uspořádaná klasifikace umožňuje vyčlenit dominující faktory vlivu, které se mohou používat jako prostředky řízení a, zejména, jako prostředky potlačování a likvidace konceptuálně nepřijatelných jevů v životě společnosti. Při aplikaci této množiny uvnitř jednoho sociálního systému jsou to zoběcněné prostředky jeho řízení. A při jejich aplikaci jedním sociálnám systémem (sociální skupinou) směrem k jiné, při neshodě koncepcí řízení v nich, jsou to zobecněné zbraně, tj. prostředky vedení války, v nejvšeobecnějším významu tohoto slova; nebo také prostředky podpory samořízení v jiném sociálním systému, při absenci konceptuální neslučitelnosti řízení v obou systémech.

Řízení je vždy konceptuálně podmíněné 1) ve smyslu určení cílů a jejich hierarchické uspořádanosti podle významu v celé množině cílů a 2) ve smyslu definování přípustných a nepřípustných konkrétních prostředků realizace cílů řízení. Neurčitosti obou typů způsobují chyby v řízení až do úplné ztráty říditelnosti podle zvolené koncepce.

Uvedené pořadí určuje prioritizaci uvedených tříd prostředků vlivu na společnost, protože změna stavu společnosti pod vlivem prostředků vyšších priorit má větší dopady, než pod vlivem nižších, i když probíhá pomaleji a bez „hlasitých efektů“. To znamená, že na historicky dlouhých časových intervalech roste rychlost od první směrem k šesté prioritě, a nevratnost výsledků jejich použití, v mnohém určující efektivitu řešení problémů v životě společnosti ve smyslu jednou provždy, od první k šesté prioritě klesá.

Podstata není v tom, jak přesně jsou pojmenované zobecněné informační prostředky řízení (zbraně); důležitější je něco jiného: pro každého nepodjatého čtenáře, schopného analyzovat historickou faktologii, je dobře viditelné, jak se stále realizují v globálním historickém procesu a zejména v západní civilizaci. Pokud při tom můžeme hovořit o koncepci řízení, která je společností vnímána jako koncepce samořízení, pak pro Západ je to nepochybně Bible.

Tajemství židovstva a tajemství biblické koncepce jsou mezi sebou těsně provázány, ale klíč k jejich rozluštění leží ve skutečných, nikoliv mýtických příčinách odchodu-vyhnání židů z Egypta.

Mnohé, disponující významem v souvislosti s problematikou organizace společenského samořízení v Biblické civilizaci, se ocitlo odebráno z biblického kánonu, ale uchováno v apokryfech zavržených oficiálními církvemi a synagogami, i ve starších redakcích textů, a také v ústních tradicích interpretace kánonu pro vysoce zasvěcené. To, co nebylo odebráno cenzurou, utopili cenzoři ve vlastní svévoli (zvůli) mnohoslovných biblických textů, uspávajících rozum a zmrazujících víru. Téma analýzy smyslu odebraných úseků z biblických textů a jejich doplnění vlastními výtvory již v dávné minulosti – na úsvitu formování dnešních judejských a křesťanských kultů – není nejpříjemnější téma nejen pro hierarchie oficiálních církví, synagog a všemožných okultistů, ale i pro politiky a politology, považující se za „světské“ a svobodné od tlaku biblické tradice na jejich intelekt…

Nicméně nikdo v současné globální civilizaci není svobodný od tlaku vymyšlené ve starověku pro židy misi ve světové historii, kterou ze sinajského „výletu“ vynesli judaisté, a kterou jejich potomci a přimknuvší se prozelité⁴ judaismu nesou světem místo toho, aby nesli pravou Tóru v té formě, v jaké ji dostal a vyhlásil Mojžíš.

Je možné že v epizodě, popsané v kapitole 14 knihy Numeri, byl Mojžíš zlikvidován. Nebo že se později sám odstranil od moci, aby všichni, ochutnavše plody lží a výmyslů (svévole) místo jimi odvržené Pravdy, se vlastním rozhodnutím o své svobodné vůli vrátili k Pravdě. Ale soudě podle následujících událostí, hlavně po této epizodě začalo jak vnucování židům vymyšlené egyptským znacharstvem jejich mise ve světové historii, tak i přidání forem monoteismu staroegyptské magii kultu Amona. Obrazně řečeno, v Sinajské poušti se vše odehrálo jako ve známé pohádce A.S. Puškina: „A tkadlena s kuchařkou, s bábou Babarichou, oškubat ho přikazují, do němoty posla zpijí, a do prázdné jeho brašny sunou zprávu druhou…“ ⁵

Vzhledem k odhaleným faktům odstraněných částí textů, je namístě pochopit, že Bible, už POČÍNAJE JEJÍMI PRVNÍMI VERZEMI – na základě skutečných faktů minulosti – předkládá objednanou verzi proběhlých událostí, která odpovídajá zájmům nástupců těch egyptských otrokářů, kteří kdysi Shora nabídnutou misi ve světové historii jednomu dávnému národu, zaměnili za jinou, vymyšlenou v souladu s jejich sobeckými kořistnými záměry.

Obě mise předpokládají sjednocení navzájem bojujícího mnohonárodnostního lidstva do globální civilizace, ve které nebudou války a která může být postavena na základě kultury, sjednocující všechny národy.

- Mise od Boha předpokládá sjednocení na principu uskutečňování každým člověkem jemu Bohem dané svobodné vůle a v souladu s tím nepředpokládá otrokářství ani ve viditelných, ani propracovaně skrytých formách. Tj. je to sjednocení na základě přiznání stejné lidské důstojnosti⁶ všech, KDO SE TOMU NEPROTIVÍ.

- Mise od znacharstva také předpokládá sjednocení lidstva, nicméně předurčuje rasově-„elitární“ systém globálního otrokářství uvnitř sociální hierarchie potlačením svobody vůle; otrokářství, sametové směrem k loajálním nevolníkům, a nelítostné, jak směrem k lenivým nevolníkům, tak směrem k vůči němu vzpurným svobodomyslným lidem.

Jakkoli a kdykoli by zemřel Mojžíš, Božím předurčením nemohl prorok odejít ze světa (nebo být zbaven moci) za žádných okolností dříve, než přes něj byl jeho souputníkům a opatrovníkům předán dostatečný objem informací pro úspěšnou realizaci spravedlivé mise ve světové historii předložené lidem Bohem. Bůh neznásilňuje dokonce ani Pravdou, v rozporu s Jím danou svobodnou vůlí. A, obdržíce Zjevení skrze Mojžíše v prvním roce pobytu v poušti pod jeho vedením, měli dávní židé možnost volby své mise v historii, aby vytrvale sledovat jedné z nich bez ohledu na to, zda s nimi Mojžíš zůstal nebo opustil tento svět. Během vzpoury, popsané v kapitole 14 knihy Numeri, se sami vzdali toho, co jim bylo předloženo, a tím na sebe mezi řádky vzali jinou misi, otevřeně nevyhlášenou a protichůdnou té první. A jen proto, že byla lidem Shora dána svobodná vůle, byla možná a reálně se uskutečnila záměna Pravdivé mise lživou misí, vymyšlenou egyptským znacharstvem.

-pokračování-