Kazačij spas (aktualizováno 22.3.)

Aleksej Poljakov

Rozhovor se spisovatelem Jurijem Sergejevem o tom, co je to Kozácký spas; jak z dětí vychovávali budoucí spasovce, jak bojovali, chráníc svou vlast; jak je klamali a pronásledovali komunisté a tajné služby...

Tato bojová tradice, zázrakem zachráněná do našich dní, má své kořeny v hluboké minulosti. Juriji Sergejevi se podařilo nejen vyhledat všechny ochránce "Kozáckého spasu" v různých koutech Ruska, ale i toto umění ovládá sám.

* * *

- Kdy jste se poprvé dozvěděl o "kozáckém spasu"?

- U nás ve stanici byl takový děda, Bujan. Pokud bych věděl, čím se budu zabývat, ani bych se od něho nehnul. Kamarádili jsme se s ním, říkal jsem mu "mladý děda". V 86 letech děda Bujan chodil na lov, zranil zajíce, sundal si boty a v takových dlouhých vlněných ponožkách, skoro bos, dohonil raněné zvíře a chytil ho za uši. Nejednou jsem na něj vzpomínal při psaní románu "Kněžin ostrov". Tam jsem psal o "Kozáckém spasu". A tehdy mě začali kontaktovat lidé, kteří o této naší staré unikátní tradici bojového umění znali. V minulém roce jsem našel 9 lidí, kteří ovládají "Kozácký spas". Bylo to pro mě neuvěřitelné, protože v roce 1995, kdy jsem psal knihu, mi všichni říkali: "Proč se o to staráš? Všechno je to zapomenuto a pryč." Ukazuje se, že ne. Tradice žije.

- Ochránci tradic žijí v jednom místě, nebo jsou roztroušeni po světě?

- Žijí na různých místech - v Rostovské, Volgogradské oblasti, v Krasnodarském kraji. Jsou to výjimeční lidé. Žijí dlouho, žijí světle. Všichni jsou bylinkáři. Vládnou udivujícími schopnostmi léčení (celitelství). Do revoluce byl v kozáckých vojskách vždy jeden "kostoprav" na dvěstě kozáků, který léčil všechny nemoci. I mně dědové něco naučili. Ohromující je, že ve "spasu" není žádných běsů, žádné černé magie. V té metodice je vše založeno na torzních polích, a naši dědové torzní pole ovládali! Mohli například jakoukoliv láhev obyčejného koňaku proměnit po chuťi v "Napoleon" (zřejmě značka koňaku, p.p.). A to vše na čistě tradičním vědění.

Jen v minulém roce jsem najezdil 15 tisíc kilometrů v hledání těchto ochránců tradic, a v tomto roce stejně tak. U kozáků ve Stavropolském kraji jsem našel motlitbu, kterou jsem dlouho hledal. Všeho všudy pět písmen. Pokud je nakreslíte na hruď, nezraní vás kulka. Můj dobrý přítel, který ovládá bojová umění, trénoval pod Čeljabinskem specnaz pro první i druhou čečenskou válku. Dva a půl tisíce lidí si vytetovali ty znaky na hruď, a ani jeden nezemřel. To znamená, to vše funguje i dnes.

- Určitá motlitba je vzpomenuta i ve vaší knize "Kněžin ostrov"...

- Tu motlitbu jsem dlouhu hledal, a v "Kněžím ostrově" se opravdu vzpomíná. Kozáci ji četli před bojem. Myslel jsem si, že je to velká motlitba, ale ukázalo se, že tomu tak není.

- Kozáci měli zvláštní rituál, spojený s tímto požehnáním. Co na něm bylo zvláštního?

- Před bojem vyjela stovka kozáků naproti nepříteli, nikdy nehleděla na jeho množství. Kolik jich bylo - sto, tisíc, deset tisíc, na to nikdy neobraceli pozornost. Kozáci obnažili meče, jeli v kruhu, postupně zvyšovali tempo a četli tu motlibu. A potom, otáčejíc se, šla lava do útoku.

- Azovská bitva je také nějak spojena s "Kozáckým spasem"?

- Azovská bitva - to bylo 5000 kozáků a 800 kazaček (v ruštině se "kozáci" řeknou "kazaki", reps. "kazačij spas". "Kazak" znamená volný, svobodný člověk, p.p.) , kteří povstali na obranu pevnosti. Proti nim na lodím připlulo 260 000 Turků, a také se k nim připojili oddíly ze stepí. Celkově byl počet nepřátel 370 000. Začala srážka. Ať Turci dělají co mohou, pevnost se jim dobýt nedaří. Co jen vše nezkusili. Představte si, protivník nejenže nedobyl pevnost, ale i ztratil 100 000 mužů.

- A kde byla carská armáda?

- Velmi často v naší historii, od dávné do nynější, se dělo to, že vládci byli "koupení". Vychází najevo, že ruský car dostal od tureckého sultána bedničku s dvěma a půl kilogramy broušených briliantů. Podmínka - aby car kozákům nepomáhal ani prachem, ani zbraněmi, ničím. A on nepomohl. Kozáci všeho dosáhli sami, osobním entuziasmem. Té bitvy se účastnili záporožští kozáci, kteří následovali tradici, nazývanou v různých kozáckých místech různě, někde, "Kazačij spas", někde "Kazač'ja nauka".

Tedy, kozáci v noci spálili všechny turecké lodě a Turci nevěděli, co dělat dále. A od Sultána veliteli tureckým vojskům přišla krabička, on ji otevírá a vidí zprávu: "Pokud nevyhraješ bitvu, budeš viset."

V předposlední den obléhání Azova turecký velitel posílá každé dvě hodiny 20 000 do útoku. A našich zůstalo všeho všudy tři a půl tisíce. Představte si, každé dvě hodiny se na vás valí 20 000 nepřátel. A stejně neuspěli. Neuvěřitelné!

Po nějaké době už tam byly takové valy tureckých těl, že bojovat není možno. Turci požádali o průchod pohřebnímu komandu, aby odstranili těla. Kozáci dali svolení, byl třeba oddych. Když Turci došli k poslední vlně 20 000 pobitých soukmenovců, uviděli, že jsou rozsekáni na kusy spolu s koňmi. Po návratu ke svému vojsku povyprávěli, co viděli.

Následující ráno se kozáci umyli, oblékli bílé košile, aby vyšli do posledního boje. Rozhlédli se, a Turci nikde. V noci se sbalili a utekli. Zdálo by se, je čas se radovat, vyhráli. Ale přes to, zranění a unavení dlouhou bitvou, kozáci kolem Donu dohnali utíkající Turky a ještě 30 000 jich porubali a utopili a řece. Taková odvaha, umění ovládat zbraň, síla ducha...

- Jakým způsobem se podařilo zachránit "Kozácký spas" v časech revoluce, kdy bolševici, jak je známo, se snažili zničit všechny staré ruské tradice, světonázor, způsob života?

- Sovětskou mocí to bylo vše ničeno, dokonce jen zajímat se o to bylo nebezpečné. V mém rodném kraji bylo ve vesnici Kumylžinskoj centrum výchovy Kozáckého spasu. Bylo zavřeno. Takové centra měli Plastuni i záporožští kozáci na ostrově Chortica. Když došlo k revoluci, začali kozáctvo ničit. Bolševici přišli do vesnice a staré lidi, ženy a děti zaživa zasypaly do jam. Kozáci v tu dobu byli na frontách. Odehrálo se mnoho zvěrstev, je známý případ kdy jeden stařík z vesnice Vjošenska nazval rudé záškodníky, oni mu vyřízli jazyk a přibili ke zdi, a jeho samého vodili po vesnici, dokud neumřel.

Mistři "Kozáckého spasu" se skrývali na Šemjanských jezerech. Už skončila občanská válka a GPU je nebylo schopno chytit. Kozáci pomocí motlitby zmátli GPU, ti chodili po vesnici ale nikoho neviděli. Tehdy GPU vzalo rukojmím rodiny spasovců-charakterníků a řekli: "Buďto nás budete učit, nebo postřílíme vaše rodiny". Tehdy spasovci vyšli. Je zajímavé, že se dostávali do stavu transu verši z Puškina, někdo z nich byl tak sečtělý. Ale rodiny i samotné spasovce postříleli i tak. Takto se ten systém dostal do GPU a pak do KGB, kde získal název "zlatý štít".

- Jak hluboko do minulosti sahá "Kozácký spas"?

- Jednou ke studentu naší vedoucí sanskritoložky Gusevové přišli spasovci. Jeden z nich uviděl na stole listy, popsané sanskrtem. Div nezakřičel na Gusevovou, doktorku věd: "Odkud to máte?" Gusevová odpověděla: "To je sanskrt". Spasovec pokračoval: "Jaký sanskrit? To je naše Kozácká nauka! " Připravovali ho od sedmi let a učili všem předmětům v sanskrtu. Začal v přítomnosti vědců číst ty listy a vše správně interpretoval. Takže, tradice "Kozáckého spasu" jde velmi hluboko a daleko.

Mám za to, že to christianizace Kijeva u nás byla velmi silná védická tradice. V knize "Kněžin ostrov" popisuji, že v Sergejevoj lavre bylo centrum bílých bohů. Bylo to velmi světlé náboženství, bez jakýchkoliv krvavýh obětí.

Mnohým lidem bylo zatěžko loučit se se starou vírou. Ale proč přijali na Rusi Pravověří (jde zřejmě o ortodoxní tzv. pravověrné křesťanství, nikoliv zatím "pravoslaví", p.p.)? Protože se jedna k jedné protínalo se starou vírou. Všechny nové chrámy byly postaveny na starých kapištích. Ale to nejhorší přišlo v čase rozkolu (zřejmě Nikoniánské reformy v 17. století, p.p.). Věřím, že to byla ideologická diverze, kdy začaly hony na Pravověří. Solovský klášter carské vojska nebyly schopny vzít 8 let. A o tom se mlčí! Příčina byla jen jedna - zničit naši starou víru a dostat se k tamní knihovně, kterou mimochodem do dnešního dne nenašli. Za Petra I. staré knihy hledali a spalovali. Bylo třeba vykastrovat víru, paměť rodu.

- Jakým způsobem se předává "Kozácká nauka"?

- Co je to "Kozácký spas"? V minulosti to bylo kozáctvo v kozáctvě. Spas předávali od děda k vnuku, to jest přes pokolení. Pro předání vědění dětem vybírali takové, kterým pracovala rychleji mysl, než u jejich vrstevníků. Právě takové děti začínali učit. Učení bylo velmi tvrdé a zajímavé. Jeden chránitel Kozáckého spasu mi vyprávěl, že když mu bylo 7 let, děd ho vyvedl za vesnici a něco zabaleného s sebou nesl. Když došel na kraj lesa, děd rozvinul plátno a v něm byl kozácký meč. Děd ho vzal, vstoupil do určitého stavu a vzrostlou břízu přeťal jako malinu. Chlapec chápal, že viděl něco nemožného. Děd seřízl hůl dlouhou sedmdesát centimetrů a řekl chlapci: "Stůj a čekej". Načež ho začal bít holí po kolenech, hrudi a hlavě. Potom přikázal vytáhnout jazyk a řekl: "Jazyku, drž slovo". Potom se dotkl očí a řekl: "Oči, buďte bystré". Chlapec plakal bolestí, a stařík řekl: "A teď uvidíme, je-li to tvůj meč." Předal meč chlapci a řekl: "Zažehni ze srdce prorocký oheň na čepel." Chlapec uspěl a meč zazvonil. Ukazuje se, že při předání "Kozáckého spasu" není třeba dokonce specifické úsilí, ale stačí vejít v požadovaný stav.

- V "Kozáckém spasu" hraje prvořadou roli rod. Můžete objasnit, jakou roli hrají předešlé pokolení vojáků-spasovců?

- Za každým člověkem stojí ohromný počet pokolení, tisíce, a možná miliony lidí, a spojení s nimi se nepřetíná. Dříve existoval velmi dobrý obyčej. Na stěnách domů, zvláště na vesnicích, věšeli fotografie rodu. A přes fotografii, jak potvrzují někteří vědci, se to spojení neztrácí. Spojení s rodem, pomoc rodu jsou velmi reálné věci. Dědové, kteří mě učili "Kozáckému spasu" mě vodili k mému rodu. Viděl jsem své babičky, dědy a tisíce dalších z mého rodu. Oni stáli v teplé řece - babička Kalisska, děd Jegor, otec, a všichni se na mě dívali. Jakmile jsem je spatřil, hned jsem se k nim vrhl a oni se rychle rozletěli na všechny strany. Děd, které mě vedl, řekl, že bylo třeba klidně se přiblížit, pohovořit s nimi a poprosit o pomoc. Síla rodu je velká síla.

- Kozácký spas je ve své podstatě superzbraň, která se ve společnosti může proměnit v nebezpečí, pokud se dostane do nesprávných rukou...

- Základy spasu jsou úžasně kontrolovány Bohem. Základ spasu vyrůstá ze spravedlivého hněvu. Pokud jste udělali něco špatného, ukradli něco nebo podobné věci, odseknutí je vážné. Je ještě jeden princip - pokud jdete na obranu rodu a národa, můžete dělat vše, co je odpovídající, ale pochopitelně ne kultivovat zlo. Spasovci nemají techniky, je to imporvizace. U nich člověk udeří a nedívá se dozadu, že za ním zůstala mrtvola. Spasovci-vojáci neznali liberalizmus, soucit k nepříteli. Pokud nepřítel překročil hranici, musel být zničen. A nepřítele bili strašnou silou.

- Pokud tomu dobře rozumím, ten, kdo ovládá Kozácký spas, musí mít čistého ducha, úmysly. A může to být jen zbraní sebeobrany, ale ne napadení. Pokud člověk spas zneužije, tak se mu úder vrátí s desetinásobnou silou. Je to tak?

- Navíc k tomu, taky učitel takového vykuka dostane desetinásobný úder. Proto děti, které trénujou spas, velmi dobře vybírají - po duchu, po rodu, aby byly absolutně čistými. Informují učedníky o následcích konání. Velmi mnoho mladých účedníků umíralo, pokud je ovládla pýcha. Jeden z nich došel až k umění materializovat předměty. A ve 43 letech umřel. To znamená, je to kontrolováno a sledováno seshora.

S Kozáckým spasem a ruskému stylu Kadočnikova nelze nic srovnávat, protože to je bojová věda..

zdroj

Aktualizace:

22.3.:

videa s tématikou Spasu a Kazaků:

http://www.youtube.com/watch?v=pOioat712yw&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=ElAivb6kdBY&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=Y0rePPdveq4&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=GGRv14BdpBM&feature=related     krásné instruktážní video!
http://www.youtube.com/watch?v=QJAyCiSD1sA&feature=channel     kazačij spas
http://www.youtube.com/watch?v=4TLgD3FKTyc&feature=relmfu      duchovní základy kozáctví
http://www.youtube.com/watch?v=9jKfDipTWSE&feature=related