18.2.2014
V tento ten schválil americký senát zvýšení dluhového stropu. Téměř okamžitě se začaly dít v globální politice velmi neobvyklé věci. Jde o to, že kapitulací USA de-facto se změnila struktura řízení a způsob řízení na globální úrovni - přestalo být realizováno přes USA a byl dán jasný signál, že s USA se již nepočítá, a není třeba brát jejich názor v úvahu.
Ve dnech, které následovaly po zvednutí dluhového stropu, se odehrálo několik velmi zajímavých, klíčových věcí:
- Do 12.2. (datum schválení dluhového stropu) nebylo ohlášeno, zda egyptský ministr obrany Al-Sisi bude kandidovat na prezidenta Egypta. Veřejně to bylo ve stavu "možná ano, možná ne", média žádnou konkrétní informace nepřinesla. Poté (po 12.2.) odjíždí Al-Sisi k Putinovi a PO jejich setkání se objevuje krátká zpráva: "Ruský prezident přeje generálu Al-Sisi hodně úspěchů v prezidentských volbách". Shrnuto: DO setkání s Putinem, které proběhlo už po 12.2., Al-Sisi kandidaturu neoznámil, PO setkání byla ozvučena, přičemž ale Putinem, nikoliv Al-sisim.
- Německý ministr zahraniční do 12.2. veřejně deklaroval pozici "Je třeba vyvíjet tlak na Janukovyče." Po 12.2. se setkává s Lavrovem a PO tomto setkání ohlašuje naprosto jinou pozici - změna názoru o 180 stupňů, v podstatě vyjádřil to, co celou dobu prosazovalo Rusko - "Je třeba dát Ukrajině čas, ať se sociální procesy zklidní a Ukrajina sama a její občané najdou cestu z krize." Zde byla klíčová nikoliv schůzka s Lavrovem (ty byly i předtím), ale to, že se odehrála PO 12.2.
- Merkelová oznámila záměr vytvořit evropský komunikační systém BEZ účasti USA, a b) Německo oznámilo záměr reformy svých zpravodajských služeb, s cílem zajištění jejich schopnosti NEUTRALIZOVAT odposlouchávání Evropy ze strany USA. Zde je třeba znát, že Německo je po od roku 45 pod přímou strukturní okupaci ze strany USA na 6. prioritě (vojenské). Tyto oznámení znamenají v praxi deklaraci Německa o ukončení okupace ze strany USA a dostání ze s pod jurisdikce a vlivu USA. Toto si mohlo Německo dovolit pouze v případě, že mělo povolení pro tento krok ze strany GP a tím jistotu, že struktury USA tomu nebudou bránit.
- Čína vydala v reakci na dřívější kritiku USA jejích operací v jihočínském moři prohlášení zhruba ve znění "Amerika nemá co mluvit do dění v oblastech, které se jí netýkají." a také oznámila, že "hledá nový model spolupráce s USA". Obě prohlášení stojí za hlubší zamyšlení, Čína si musela být velmi jistá, že za takové prohlášení nebude následovat trestná operace.
Shrnuto - Německo (kontrolní bod EU), Egypt (kontrolní bod Severní afriky - Maghrebu) a Čína (kontrolní bod jihovýchodní Asie) bezprostředně po oznámení schválení zvýšení dluhového stropu USA dělají jednoznačné kroky, kterými dávají najevo o změně svého statusu ve vztahu k USA a o přeformátování globální politiky a struktur a mechanismů jejího řízení. Středobodem, kde se sbíhají všechny nitky, je Rusko. Toto vyplývá hlavně z bodu 1) který v sobě skrývá mnoho rovin informace, ale jejich vysvětlení zkusím nechat na později (zítra), neb cennější zkušenost je přijít na to sám.
Ještě se zastavit u jedné věci - při všem výše uvedeném, média a někteří "whistlebloweři" představují zvýšení dluhového stropu jako v zájmu USA a tamní elity, a někteří (Fulford) dokonce přímo jako vítězství "těch zlých". Hlavní kritérium pravdy je však praxe, či v jiném terminologickém aparátu - "po ovoci poznáte je..."
Ještě upřesnění. Po zveřejnění zprávy "Ruský prezident přeje generálu Al-Sisi hodně úspěchů v prezidentských volbách." USA vydaly prohlášení, kde kritizují "vměšování Ruska do vnitřních záležitostí Egypta". Možné pomocné otázky pro rozklíčování rovin informací:
- Jedná se zveřejněním dané zprávy ze strany Ruska skutečně o vměšování do vnitřních záležitostí jiné země? Zopakuji, zpráva jen vyjadřuje přání úspěchu konkrétnímu kandidátu v prezidentských volbách: "Ruský prezident přeje generálu Al-Sisi hodně úspěchů v prezidentských volbách."
- Je kritika USA oprávněná?
- Co kritika ze strany USA signalizuje?
Text dílem vychází z informací semináře V.V.Pjakina О текущем моменте от 17 февраля 2014 г.
Aktualizace (19.2.) - slíbené dokončení. Pro omezení dalšího subjektivního zkreslení, pokud bych to reinterpretoval, uvádím doslovný přepis Pjakina:
"Do setkání s Putinem byla otázka kandidatury Al-sisi na prezidenta otevřená, nikdo nevěděl, jak se rozhodne. Po setkání s Putinem najednou Al-sisi oznamuje kandidaturu, přičemž jak - dokonce to za něj dělá v podstatě Putin přáním úspěchu ve volbách. Tahle návštěva Al-sisi je podobná tomu, jak ruská knížata získávala dekret pro vládnutí v Hordě, u chána. Fakticky vzniká situace, kdy Al-sisi jede do Moskvy získat "posvěcení" (souhlas, podporu) Putina na řízení státu. To znamená, dokud s Putinem nevyřešil řadu mezistátních otázek budoucího Egypta, takové rozhodnutí přijmout nemohl. Teprve poté, co byly tyto otázky řešeny a řešení byla pro Al-sisi přijatelná, oznamuje, že bude kandidovat na prezidenta Egypta. A dále je zajímavá reakce Spojených států - Spojené státy prohlásily, že to není věc Ruska, vměšovat se do vnitřních záležitostí cizího státu a určovat, koho volit a koho nevolit. Ale otázka stojí úplně jinak - Rusko se v ničí vnitřní záležitosti nevměšuje, egyptského prezidenta zvolí národ Egypta ve volbách, nikdo jiný. ALE Putin oznámil, co by chtěl on, jménem ruského státu. Tím Putin fakticky říká - "S tímto člověkem u nás je určitá perspektiva spolupráce, je perspektiva vývoje a jsme připraveni s tímto člověkem řešit záležitosti. Proto jako stát máme zájem na tom, aby tento člověk prodloužil svou politickou kariéru jako prezident Egypta." Egyptský národ může klidně mínění ruského prezidenta ignorovat a vybrat někoho jiného. Spojené státy však svou reakcí ukázaly, že Egypt to ignorovat nebude, že postoj Putina se stal rozhodujícím faktorem globální politiky. Že Putin podpořením nebo naopak nepodpořením nějakého státního činitele, může buď prospět jeho vnitropolické kariéře a tím i vztahům daného státu a Ruska, nebo může jeho politickou kariéru ukončit. Příkladem všem naočích je Sarkozy, který uprošoval Putina, aby neposílal armádu do Jižní osetie, aby ještě chvíli počkal a "už nebude koho ochraňovat", ale Putin se rozhodl, poslal a Sarkozy byl potrestán*. Nikdo další už to neriskne. Podrážděná reakce USA signalizuje, že svět začíná být řízen novým způsobem, bez účasti Spojených států. Spojeným státům se to nelíbí a svou plošnou podrážděností** ukazují, že mínění Putina se stává nejen faktorem globální politiky, který nelze ignorovat, ale faktorem, který je v procesech globální politiky a řízení světa určující."
* ze strany GP, pozn.
** v originále je "hysterikou v plném měřítku", ale v ruštině má ta fráze trochu jiný odstín než doslovný překlad.
viz také:
- Globální politika: 7.2., olympiáda v Soči a dluhový strop
-
Globální politika: asymetrická odpověď Putina, Soči, Ukrajina
Informační báze KSB