Jidášův hřích 20. sjezdu (2)

Jidášův hřích 20. sjezdu (2)

8.11.2015

předchozí část

 

200602_Jidášův hřích XX sjezdu.odt (194,9 kB)

 

...Ten, kdo touží po četbě referátu, si ho může přečíst, pokud se mu to podaří, tedy s obtížemi1»

Pochopit, proč vedení KSSS tajilo před lidmi v SSSR text referátu 33 let, umožňuje dokument z archivů ÚV, otištěný deníkem „Izvestija“ ve zkoumaném článku:

«Protokol zasedání Prezidia ÚV KSSS. 1. února 1956

(Přítomni byli členové vyššího vedení strany. Ruční poznámky provedeny členem všeobecného odboru ÚV V. N. Malininem pro své potřeby, útržkovitě, heslovitě. - „Izvěstija“).

Aristov: s. Chruščove, jsme dost chlapi, abychom řekli pravdu?

Mikojan: Dekret o boji proti teroru byl přijat 1. prosince 1934.

Pospelov: Schvalovaly se limity na represe.

Chruščov: V referátu ještě asi doplnit.

Pervuchin, Bulganin, Mikojan – Podporují.

Chruščov: Serovovi, Rudenkovi, Pospelovově komisi (začala pracovat v prosinci roku 1955. „Izvěstija“) - prověřit Tuchačevského činnost.

Molotov: Ale Stalina jako velkého vůdce je třeba uznat.

Mikojan: A ty, s. Molotove, jsi ho podporoval!

Kaganovič: Mnohé je možné přehodnotit, ale Stalin stál třicet let v čele.

Molotov: Nelze v referátu neříct, že Stalin je velký pokračovatel Leninova díla.

Mikojan: Vezměte si historii – je možné se zbláznit.

Saburov: Jsou-li fakta pravdivá, copak to je komunismus?! To odpustit nelze.

Pervuchin: Věděli jsme? Věděli, ale byl teror.

Bulganin: Je třeba říci straně celou pravdu, co samotný Stalin představuje, je třeba zaujmout takovou linii, abychom nebyli za blbce. Členy ÚV 17. sjezdu zlikvidoval. Nesouhlasím, že je velký pokračovatel.

Vorošilov: Strana musí vědět pravdu, ale sdělenou tak, jak si život žádá. Doba se řídila okolnostmi. Ale stranu jsme vedli po Marxově, Engelsově, Leninově a Stalinově cestě. Měl Stalin svůj podíl 2(?)? Měl, bylo mnoho hanebností, správně to říkáte, s. Chruščove, nicméně je potřeba popřemýšlet.

Suslov: Za několik měsíců jsme se dozvěděli hrozné věci. Ničím to nelze ospravedlnit. Stalin Dvinskému říkal: 10 – 15 lidí zůstalo na oblast, to stačí3.

Molotov: Připojuji se k Vorošilovi: rekonstruovat pravdu. Pravdou je i to, že pod Stalinovým vedením zvítězil socialismus. Ale hnusné záležitosti – to je také fakt.

Chruščov: Stalin byl věrný věci socialismu, ale vše bylo barbarskými způsoby. Zničil stranu. Nebyl marxista. Vše svaté, co je v člověku, smazal. » (http://www.izvestia.ru/hystory/3072491_print).

Jak je patrné z výše uvedených poznámek, jež si pro sebe udělal V. N. Malinin na tomto zasedání Prezidia ÚV, se posuzoval jen předpokládaný referát ÚV o období stalinismu. Samozřejmě, tyto poznámky „pro sebe“ nejsou stenogram, nicméně všeobecnou náladu účastníků tohoto zasedání vrcholného veřejného vedení KSSS vyjadřují.

Především odhalují lživost uvedeného výroku M. S. Gorbačova: „Význam 20. sjezdu není jen v tom, že byl zkritizován Stalin, řeč byla o vážném přezkumu principů řízení státu, procesů, které se týkaly základů celého našeho života, včetně problémů demokracie“. Hlavně všeho toho, co je v této větě námi označeno kurzivou, se účastníci zasedání Prezidia ÚV KSSS 1. února 1956 se báli více než ohně. Zajímaly je hlavně jiné problémy:

• Kolik z počtu národu všeobecně známých zneužití moci ze strany stranického aparátu přiznat?

• Na koho svalit osobní odpovědnost tak, aby při tom zachránili svou korporátní a v podstatě protinárodní moc?

• Jak přitom nebýt v očích národa za blbce a přesvědčit národ, miliony prostých pracujících, o tom, že vládnoucí strana pracuje pro jejich zájmy a zájmy jejich dětí, tj. je věrna především ideálům socialismu a komunismu?

Hlavně toto je viditelné z výše uvedených Malininových poznámek, a ještě zřejměji se to projevilo v pozdějším referátu N. S. Chruščova „O kultu osobnosti a jeho následcích“. Ale tento referát byl v SSSR pro studium a pochopení politicky aktivní části společnosti v období více než 30 let nedostupný, i když jeho text byl za hranicemi publikován během půl roku.

Pokud by byl tento referát otištěn ve sborníku materiálů 20. sjezdu4, pak by byl ve společnosti námět k projednání a hlavně kritice pozice té vnitřní mafie, jejímž veřejným mluvčím se stal N. S. Chruščov. Nejsou-li stenogramy vystoupení publikovány, potom mohou být ve společnosti jen drby na téma, že na sjezdu proběhlo něco, ale obsah toho „něčeho“ si může každý vykládat jen v souvislosti se svými znalostmi, chápáním a uměním odlišovat pravdu a výmysly.

A ve skutečnosti nikoho z účastníků zasedání Prezidia ÚV KSSS 1. února 1956 nezajímaly problémy vzájemných vazeb v reálné historii:

  • Ideálů komunismu jako takových

  • Reálné historické praxe

  • Motivace ve společnosti celkově a konkrétně ve straně

    • k realizaci ideálů komunismu v životě

    • k likvidaci úspěchů budování socialismu

Ale o naléhavosti zejména této problematiky výběru cest dalšího rozvoje společnosti účastníci zasedání Prezidia ÚV 1. února 1956 věděli, jelikož N. S. Chruščov ji vyjadřoval především slovy:

„Stalin byl oddán socialistickému dílu, ale vše bylo barbarskými způsoby. Zničil stranu, nebyl marxistou.“

Tento chruščovský zmatek není z velkého rozumu a není z velké cti5. Ale při troše snahy je možné ho přeložit do jednoznačně pochopitelných lexikálních obrazů – je nasnadě, že pokud byl Stalin oddaný věci socialismu a při tom nebyl marxista, potom nemá marxismus k reálnému socialismu žádný vztah. A to vede k otázkám:

• A jakou stranu Stalin zničil: skutečně-socialistickou? Nebo skutečně-marxistickou, pseudosocialistickou?

• Která strana v praxi hájí zájmy národa, a která na národě parazituje?

• Mohly tyto, dle cílů a úkolů, dvě různé strany koexistovat paralelně a zároveň ve společných organizačních formách?

• Pokud mohly, pak jak na sebe navzájem působily, pronikajíce vzájemně do sebe?

• A v čem je rozdíl reálně-socialistické a pseudosocialistické strany a jak se tyto rozdíly projevují ve stranickém životě a v interakci strany s bezpartijní společností?

A to by nevyhnutelně vedlo k otázkám o politických perspektivách:

• Ke které z obou stran patří každý z členů KSSS, a především, členové Prezidia ÚV?

• Jsou tací, co slučují členství v obou stranách?

• Kdo z nich to dělá nevědomky, a kdo z prospěchářství (miloučké telátko saje od dvou matek)?

• A pokud je socialismus dobro, a Stalin vše dělal hrubiánsky, potom jak budovat socialismus a komunismus nehrubiánsky?

Ale referát N. S. Chruščova „O kultu osobnosti a jeho následcích“ (jako i materiály zasedání Prezidia ÚV) nesměřuje k této problematice. On od ní odvádí.

N. S. Chruščov a ti, kdo za ním stáli, ovládli (jimi vybranou sestavou delegátů) 20. sjezd, jak se říká „podvodem“: náhle navalili reálná fakta o zneužívání stalinského období na přeskáčku s vědomou lží a navrhli přijmout celý tento koktejl za pravdu bez otázek a posouzení, což sjezd demoralizovaný zhanobením kultu Stalinovy osobnosti také odhlasoval, jelikož převážná většina jeho delegátů byla morálně-psychologicky nepřipravena k tomu, aby se postavila „nájezdu“ N. S. Chruščova a jasně se vyjádřila, že sjezd musí mít věrohodný úhel pohledu na události z let 1923 – 1953. Poté nějaký text přečetli po celém Svazu ve stranických organizacích jako referát N. S. Chruščova na 20. sjezdu. V důsledku toho v zemi vznikly drby, a do ÚV se rozšířily, referátem N. S. Chruščova inspirované, reakce veřejnosti k usnesení 20. sjezdu. Samotný referát si nemohl nikdo přečíst a dát do souvislosti se svou životní zkušeností a chápáním epochy.

Ve zkoumaném vydání „Izvestija“ s článkem «Nikita Chruščov: „bez Stalina by možná nebyla ani válka“» jsou dvě odezvy, vyjadřující protikladné, vzájemně se vylučující úhly pohledu na to, co proběhlo na 20. sjezdu KSSS

První odezva:

«Prezidiu 20. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu [mezi 25. – 28. únorem 1956]

Dozvěděla jsem se o prohlášeních na sjezdu, co se týče falsifikace historie revoluce a strany, a též odsouzení vůdců revoluce a strany, nespravedlivě obviněných, jako nepřátelé národa. Mezi nimi je můj zesnulý manžel Lev Trocký, pojmenovaný jako nepřítel národa číslo jedna, a také můj syn Lev Sedov6. Z důvodu těchto prohlášení potřebuji revizi procesu s cílem rehabilitace památky obětí před světovým veřejným míněním. Natalja Sedova-Trockaja»

Ale ani N. S. Chruščov, ani vládnoucí věrchuška KSSS nemohli začít s rehabilitací L. D. Trockého ze dvou příčin:

• Na rozdíl od samotného L. D. Trockého, znalého marxismu (jeho textů), zasvěceného do mnoha dalšího a na tomto ideovém základě činného v politice, byli byrokraty bez idejí, a ta či ona ideologie je zajímala jen jako prostředek uchvácení moci v konkrétních historických okolnostech.

• Přiznat politickou autentičnost L. D. Trockého by znamenalo podkopat základy své korporátní moci v SSSR, natolik byl L. D. Trocký a trockismus nepopulární v očích národa SSSR a prostých členů strany, počínaje 30. léty.

Druhá odezva:

«Anonymní dopis z města Gorkého do časopisu „Komunista“ [ne později než 14. listopadu 1956]

Soudruhu redaktore! Udivuje mne, že hodně píšete o kultu osobnosti J. V. Stalina, a u nás, v Molotovově7 automobilovém závodě, je často od pracujících slyšet nespokojenost s takovým vztahem ke Stalinovi. A ti vedoucí chruščovové, „cestovatel“8, jak mu u nás říkají, se prooslavovali se špionem Titem, jsou v koncích, a nyní neví, co dělat se svým kolektivním vedením. U Stalina stála pracující třída na prvním místě (zdůrazněno námi při citování: podstata bolševismu je v tom, že pracující má právo žít minimálně ne hůře než řídící pracovník), ale Chruščov má skupinku lidí, která již přišla ke komunismu (zdůrazněno námi při citování: to je podstatou ezoterického opravdového marxismu, jemuž byl věrný L. D. Trockij). Nějaký člen oddělení městského nebo výkonného výboru dostává dvě výplaty, žije s rodinou na dačách za městem. Nemluvě již o velkých lidech, kteří mají dvě-tři auta pro dědečka, babičku, tchýni atd. Proč nepíší o tom, že V. I. Lenin říkal, že libovolný manažer nemá dostávat více, než vysoce kvalifikovaný pracující! (zdůrazněno námi při citování9). V souvislosti s takovým vztahem ke Stalinovi ze strany Chruščovovy a některých dalších, byly velmi nehezké rozhovory a anekdoty, ale Stalin má u národa mimořádnou autoritu a lásku. Pracuji jako technolog, musím chodit po dílnách a musím to všechno poslouchat. »

Bylo-li to oznámení věrného nevolníka, kterému je milejší život v nevolnickém právu nebo výčitka vedení KSSS formou udání, ví jen Bůh.

Většina inteligence po 20. sjezdu, jako vždy, zaujala pozici hlupáka, projevivše přání obdržet další, k použití připravený názor. Dále přináší „Izvestija“ v tomtéž vydání vzorky takových tužeb:

«Prezidiu ÚV KSSS od člena ÚV A.M. Pankratovové (známá sovětská historička. – „Izvestija“)

Považuji za důležité ohlásit nálady mezi leningradskou inteligencí.

Na stranických schůzích byl přečten referát N. S. Chruščova za účasti bezpartijního aktivu10. Bylo připuštěno mnoho živelností: nebylo zřejmé, koho považovat za aktiv, jedna část bezpartijních se zvala, druhá nikoliv, mezi komsomolci byli teenageři, školáci. Shromáždění byli upozorněni, že ani diskuse, ani otázky nebudou přípustné. Celé to mezi kádry inteligence vyvolalo nevoli a velké množství otázek, svědčících o velkém znepokojení a zmatku. Musela jsem během 20. – 23. března udělat 9 referátů a přednášek. Obdržela jsem 800 vzkazů. V mnohých z nich byla otázka: jak se nyní ke Stalinovi chovat?

„Národ nemůže Stalinovi odpustit nesmyslné oběti ve Vlastenecké válce“. (Asp. Dorošenko)

„Není důležité, co si o sobě myslel Stalin, že ničí lidi ve jménu socialistického díla; je důležité, že způsobil újmu a škodu“. (bez podpisu)

„Vezmeme-li v potaz, jaké jsou v referátu dokonce náznaky na Stalinův vztah ke Kirovově vraždě a co se říká o jeho téměř záškodnické roli ve Vlastenecké válce, pak se nabízí jen jeden závěr: je skutečně nezbytné portréty sundat a odstranit ho z historie“. (bez podpisu)

„Nyní je ve školách schváleno odstranění portrétů s. Stalina z učebnic. Je to správné nebo ne?“ (Petrov)

„Je nezbytné od základu změnit vztahy národních mas a představitelů, vše ostatní bude jen žvanírna“. (bez podpisu).

„Čím byl tedy náš stát během téměř 30 let: demokratickou republikou nebo totalitním státem s neomezeným absolutismem? Nebo to je, možná, kompatibilní?“

„Nepodporuje kult osobnosti příslušenství k jedné straně a téměř úplné sloučení orgánů moci a orgánů stranických?“ (bez podpisu)

„V referátu je nepřesvědčivá odpověď na otázku: kde byli členové Prezidia? Objasní se to stranický organizacím?

„Proč se jeho chování nevysvětlí jako odraz zájmů určité sociální vrstvy, vyrostlé na půdě sovětského byrokratismu, manipulujícího sovětskou demokracii?“

Bylo vyjádřeno přání, aby se ÚV obrátil ke straně s tajným dopisem, ve kterém by bylo nezbytné vysvětlení v souvislosti s otázkami o kultu osobnosti.»

Tyto odezvy typických „inteligentů“ na jim předčítaný referát N. S. Chruščova v podstatě ukazují, že inteligence fakticky není mozkem ani svědomím národa, byť se o tuto roli její představitelé ucházejí. A. I. Solženicin ji charakterizoval slovem „vzdělanovština“ správně; ponačetli si a ponaslouchali všechno možné, ale sami přemýšlet nechtějí a neumějí, ačkoliv se falešně považují za elitu, mozek a svědomí národa. A od časů 20. sjezdu se kvalita inteligence, jako určité sociální skupiny, zaměstnané mimo „sféru materiální výroby“ nebo mající „svobodná povolání“, v Rusku nezměnila.

*   *   *

 

-pokračování-

 

1Autoři článku v tomto tvrzení lžou. Časopis „Zprávy UV KSSS/ Известия ЦК КПСС“ je opravdu většině čtenářů nedostupný, ale uživatelů internetu je v Rusku více, než je jejich náklad. Tedy pokud by redakce skutečně chtěla, aby se lidé seznámili s referátem N. S. Chruščova 20. sjezdu a udělali si na něj svůj názor, uvedla by odkazy na internetové stránky, na kterých je proslulý referát „O kultu osobnosti a jeho následcích“ zveřejněn. Nicméně oni to neudělali, poněvadž odkazy na 20. sjezd jsou pro jejich redakci jen důvod k tomu, aby, plníce protinárodní objednávku, pokračovali ve lhaní o Stalinovi a o tom období, a ještě lhali tím nejhloupějším způsobem. Na internetu je celý text referátu N. S. Chruščova s odkazy na vydání v „Izvjestija ÚV KSSS“ (č. 3/1989) možné najít na stránce: http://lib.ru/MEMUARY/HRUSHEW/kult.txt (odkaz ke dni 18. 2. 2006). Jakoby tajný referát je citován v tomto vydání.

2— Očividně je vypuštěno slovo: například, „provinění“.

3 Mimo výchozí kontext věta jednoduše nedává smysl.

 

4 Sborníky materiálů sjezdu se v SSSR publikovaly po ukončení každého sjezdu, a obsahovaly výroční referáty ÚV, vystoupení v diskuzích k nim, programová vystoupení ÚV, usnesení sjezdů se všemi body denních jednání.

5 Je výplodem nemorálnosti, činící si nárok na svatost, ale omezenou při realizaci těchto nároků v životě. Z toho pramení výčitka N. S. Chruščova na Stalinovu adresu: „Vše svaté, co je v člověku, smazal“

Nic svaté, co je v člověku, vymazat nelze. Ale vlastní nemorálnost, zbabělost, slabošství a bezohlednost mají potenciál zvulgarizovat a zvrátit vše svaté, co je v člověku, a pak se do života vylévá proud cynismu, jenž se podává jako svatost. A pokud se to děje, není třeba přenášet za to svou odpovědnost na své okolí a na údajně objektivní okolnosti, což udělala stranická věrchuška na 20. sjezdu.

6L. D. Trocký měl dva syny.

Sedov Lev Lvovič (1906 - 1938). Starší syn L. D. Trockého z druhého manželství. Byl členem bolševické strany, otcovým souputníkem a pomocníkem. Studoval v MVTU. Od poloviny 20. let byl naplno oddán politické činnosti. Společně s otcem odjíždí do vyhnanství v Alma-Atě, poté společně emigrují. V emigraci se L. L. Sedov stal otcovým nejbližším spolupracovníkem, jeho důvěrníkem a tajemníkem. Společně s otcem žil v Turecku, poté v Paříži, kde až do smrti řídil časopis „Opoziční bulletin (bolševiků-leninců)“, vydávaného L. D. Trockým od července 1929. Aktivně se účastnil založení IV. (Trockého) Internacionály, byl autorem řady knih a brožur, ve kterých bránili ideje L. D. Trockého. Zemřel 16. února 1938 v pařížské klinice za záhadných okolností» (http://safety.spbstu.ru/book/hrono/hrono/biograf/sedov_st.html)

Sedov Sergej Lvovič (1908 – 1937). Mladší syn L. D. Trockého z druhého manželství. Na rozdíl od otce a staršího bratra byl daleko od politiky, stal se talentovaným inženýrem, autorem řady prací o termodynamice a teorie dieselového motoru. V necelých 30 letech byl profesorem Moskevského technologického institutu. Začátkem roku 1935 společně s tzv. kremelskými událostmi byl S. L. Sedov uvězněn a odsouzen k 5 letům vyhnanství. Ale již 29. října 1937 byl zastřelen. В 1988 г. Roku 1988 Vrchní soud SSSR zrušil jeho trest a obvinění zastavil (http://safety.spbstu.ru/book/hrono/hrono/biograf/sedov_ml.html).

7V současné době „GAZ“ – Gorkého automobilový závod v Nižním Novgorodě.

8Původ této přezdívky je v tom, že na rozdíl od J. V. Stalina, který prakticky jen jednou odjel ze SSSR roku 1943 na Teheránskou konferenci, N. S. Chruščov v době výkonu své funkce Prvního tajemníka ÚV KSSS a Předsedy rady ministrů SSSR strávil během roku i (úhrnem) několik měsíců na zahraničních cestách, k tomu často ještě s partnerkou. Po dobu jeho nepřítomnosti práce, která potřebovala rozhodnutí hlavy strany a státu, stály. Kromě toho, v té době se byla většina toho mínění, že účast partnerky hlavy státu je to samé, jakoby obyčejný inženýr jel na služební cestu spolu se svou ženou a vláda by zaplatila cestu a stravu jeho ženě.

Status „první dámy“ v SSSR ani zákon, ani morálka společnosti nepředpokládaly, a bylo to spravedlivé.

9Nahlédneme do knihy V. I. Lenina: „Stát a revoluce/ Государство и революция“

«…na příkladu Komuny (Pařížské, 1871 – naše poznámka k citaci). Marx ukázal, že funkcionáři v socialismu přestanou být „byrokraty“, být „úředníky“, přestane jejich jmenování, kromě volby, stejně tak budou v libovolnou dobu nahraditelní, a ještě se jim ÚPRAVÍ PLAT NA PRŮMĚR PRACUJÍCÍHO, a ještě se nahradí parlamentní úřady pracujícími (parlament je od francouzského „parle“ – hovořit, tj. parlament je žvanírna, ve většině případů zbytečná: - autor), tj. vydávajícími zákony a uvádějícími je do života. (…) Marx … uviděl v praktických pokynech Komuny TEN ZLOM, KTERÉHO SE OBÁVAJÍ A ZE ZBABĚLOSTI NECHTĚJÍ PŘIZNAT OPORTUNISTÉ, Z DŮVODU, ŽE SI NEPŘEJÍ RVAČKU S BURŽOAZIÍ... – zvýrazněno při citování.

Věnujme pozornost tomu, co praktické kroky Pařížské komuny primárně znamenají směrem k jejich popisu klasiky marxismu, jakoby ke klasikům nepatřili. Z pohledu teorie řízení snížením platu řídících pracovníků na průměrnou úroveň v odvětvích materiální výroby, se Pařížská komuna pokouší uzavřít opačné vazby společenského řízení na pracující většinu, jejich přepojením z uzamčení na vysoko nákladové skupiny „elit“: jak národní, tak meziregionální nadnárodní.

Pařížská komuna zkrachovala, poněvadž ti, kdo souhlasili s plněním řídících povinností v navrhovaných podmínkách, nedisponovali nezbytnou kvalifikací; a ti co nezbytnou kvalifikací disponovali, přetékali „elitárními“ ambicemi, viděli v pařížských pracujících nepoddajnou/neposlušnou/vzpurnou sebranku, kterou je nutné rychle zahnat zpátky do děr, tj. ukázali se MRAVNĚ NEPŘIPRAVENÍ NA TO, aby řídili společnost, vycházejíce z životních zájmů většiny, a žít přitom tak, jak žije průměrná rodina.

J. V. Stalin pracoval na tom, aby byl tento princip v SSSR realizován: politika postupného snížení cen zboží masové poptávky byla směrována k tomu, aby po dosažení dostatečně vysoké úrovně výroby, zlikvidoval v reálně socialistickém společenství nepotřebný systém adresného „speciálního zabezpečení“ úředníků, vynikajících vědců, konstruktérů, kulturních činovníků a jejich rodin, jenž odvedl svou práci v období budování socialismu. Jednou z výhrad ze strany pracujících k Chruščovovu režimu a následujícím režimům v SSSR bylo to, že se odklonili od tohoto stalinského kursu, vyrábějíce v nových generacích „elitu“ se sklonem k parazitismu na práci a životě národa za pomocí vykořisťování svým monopolním sociálním statusem a přístupem k „speciálnímu zabezpečení“.

10Bylo to vytvořeno z toho důvodu, aby se urychlil proces rozšiřování drbů a výmyslů s cílem chaotizace sovětské společnosti.

 

Diskusní téma: Jidášův hřích 20. sjezdu (2)

Po prečítaní 6. poznámky, jeden starý vtip mi dáva nový zmysel

Oracle 911 | 08.11.2015

Mám na mysli:
I. Internacionála
II. Internacionála
III. Internacionála
IV. Cenová skupina

Narážam na to, že IV. internacionálu zorganizoval Trockij a noosféra cez ľudovú tvorbu dala vedieť čo to v skutočnosti bolo.

T otázka ale sedí..

Aleš Krejčí / Brno | 08.11.2015

"V referátu je nepřesvědčivá odpověď na otázku: kde byli členové Prezidia?"
Proč autor článku tuto otázku hanobí cejchem "vzdělanovština"?

Re: T otázka ale sedí..

ushiro | 08.11.2015

Tzv. "vyššie" vzdelanie ešte automaticky nezaručuje príslušnosť k elite. Myslené k tej skutočnej.

Na dnešnú terminológiu sedí zrovnanie vzdelanovštiny s kavárnou.

Re: Ta otázka ale sedí..

udo | 09.11.2015

re: Členovia prezídia
Ak si dobre pamätám, poukazuje otázka na to,
že kult Stalina netvoril Stalin, ale systematicky práve členovia prezídia, resp. tichí šéfovia ich klubov.
Stalin sa opakovane staval proti kultu,
ako je známe aj z neskorších interview včítane jeho rodiny.

Avšak dav je dav..
..a tak, ako si ako bývalý excelentný seminarista nerobil ilúzie o cirkvi, keď do bojov Veľkej vlastneckej vojny mala po počiatoćných zradách vo vedení armády a neúspechoch, vstúpiť do boja "cárska" generácia odchovaná popmi, nechal vybrať ikony Dmitria Donského, Alexandra Nevského, Bohorodičky, atď..
Ono keď ide už fakt o život..celého národa..môžu byť aj prostriedky, s ktorými úplne vnútorne nesúhlasíte, pre celkovú "vec" čiastoćne dobré..Akurát pozor pritom na negtívnu interpretáciu macciavelizmu..

Známa je aj napr.anekdota rozhovoru Stalina so svojim synom:
Jakov príde zo školy a hovorí:
"Spolužiaci sa ma pýtajú, či som Stalin."
J.V. ukáže na neho:
"Ty nie si Stalin."
J.V. ukáže na seba:
"Ja nie som Stalin"
J.V. ukáže k obrazu na stene:
"To je Stalin"
(..alebo tak nejak to myslím bolo..)

O čo ide, asi i sám chápete..

v skratke:
Skutoční mocipáni za oponou, režiséri
sa vždy snažia dať do popredia nejakú bábku, bábky, aby ostali krytí.

Skutoćná moc nič nenávidí viac, ako publicitu.

Safety first. Bezpećnosť je totiž prvoradá, bo inak moc rýchlo padá. Preto i u nás za cisára Pana azda on vládol chudák starý,
alebo jeho poradcovia a ich kluboví pohlavári?

Už v starých tlupách bol šaman a náčelník,
no spravidla vládol šaman.
(pri zriedkavých výnimkách v dejinách)
Náčelník mal na čas trochu moci až vtedy, keď zlyhali vśetky vyššie prostriedky nepriameho riadenia (tradícii, zvykov, rituálov,..) a komunikácie so susednými kmeňmi a bolo treba ísť s "kožou na trh".
Šaman(i) (neskôr v dobe písma kňazi) zorganizoval(i) "voľby" najšikovnejších"dobrovoľníkov", ktorých prísluśne nejakými rituálmi namotivoval(i).
o.i..

Na drobnejśie rozmenená viaczmyselná otázka na pRezídium teda znie:
"Keď sa až teraz sťažujete, a vtedy ste tiež reálne pri moci boli, čím ste sa vlastne v čase tom vy zaoberali?"

Navyše platí staré známe:
"Osobnosť nepotrebuje kult a kult nepotrebuje osobnosť."

Neviem..stačí tak?
u.

Přidat nový příspěvek