Jidášův hřích 20. sjezdu (11)

29.12.2015

předchozí část

...

Pro odpovědi na tyto otázky je třeba chápat roli „ezoterických“ a „exoterických“ učení v životě davově-“elitárních“ společností.

6.2. Esoterismus a exoterismus v životě davově-„elitární“ společnosti

„Esoterismus“, „esoterický“ a slova se stejným kořenem pochází z řeckého slova, znamenajícího „vnitřní“. V současném lexikonu „esoterický“ znamená „tajný“, „skrytý“, „určený výhradně pro zasvěcené“ (o religiozních obřadech, mystických učeních, politických doktrínách atp.)

Opak „esoterismu“ - „exoterismus“, „exoterický“ a slova od stejného kořene, pochází od řeckého slova znamenající „vnější“. V současném lexikonu se „exoterický“ používá mnohem méně a znamená „netvořící tajemství“, „určený pro nezasvěcené“ (o religiozních obřadech, mystických učeních, politických doktrínách atp.), určený pro všechny.

Jinými slovy pár „esoterismus-exoterismus“ předpokládá, že:

• má být učení (doktrína), určené pro širokou propagaci ve společnosti (to je exoterismus), a učení (doktrína) pro „lepší“, „vyvolené“ (to je esoterismus).

• A obě učení (doktríny) mají být v souladu navzájem tak, aby ten pár celkově zabezpečoval samořízení společnosti v korytě jedné a téže koncepce, jejíž podstatu však neznají „esoteristé“ nebo „exoteristé“, ale kurátoři jednoho i druhého učení a jejich nositelů; a také ti, kdo jsou světonázorově nad „esoterismem“, „exoterismem“ a jeho kurátory.

V praxi esoterismus představuje ne nějaké tajné nebo zašifrované texty, ale určitou množinu návyků, ve vztahu k nimž jsou esoterické texty jen systém ukazatelů k osvojení těch návyků, organizovaný takovým způsobem, aby byla vysoká pravděpodobnost toho, že člověk, jemuž ta informace není určena, v daném systému ukazatelů samostatně nic nepochopí a odpovídající návyky nezíská. Aby mohl člověk ovládnout návyky, vlastní představitelům esoterického systému, kromě esoterických textů je nutná ještě pomoc ze strany nositelů odpovídající tradice.

Tato dvojice „esoterismus-exoterismus“ může existovat a kultivovat se ve společnosti buď zjevně (jako to bylo v antickém Řecku, kde všichni věděli, že jsou esoterická učení, ale jen zasvěcení znali jejich podstatu). Ale může existovat a kultivovat se skrytě mlčky (jak se to děje nyní, kdy společenské vědy pro masy zpochybňují řízený charakter globálního historického procesu a historie států, navzdory tomu, že jsou to procesy řízené zákulisními mafiemi zasvěcených „esoteriků“ a kurátorů odpovídajícího „esoterismu“). Při skrytém rozdělení na „exoterismus“ a „esoterismus“ se jedno i druhé (a stejně i verze jednoho a téhož učení), určené „pro všechny“ a „pro profesionály“, nazývají nějak jinak. Přitom společnost si nemusí uvědomovat fakt řízení jejího života prostřednictvím dvou učení: jednoho pro všechny a druhého „pro vyvolené“. V tom případě může ve společnosti vznikat iluze absence esoterismu, vedoucí k tomu, že převaha jedněch lidí nad druhými při získávání sociálního statusu se zdá podmíněná výlučně jejich talenty, a ne tím, že jedni jsou nositeli esoterických znalostí a jsou organizováni na mafiózně-klanovém principu, a druzí jsou nositeli v něčem neadekvátních exoterických vědomostí a jsou rozrůzněni.

Proto i v takovém případě, stejně jako při zjevné přítomnosti dvojice „esoterismus-exoterismus“, „profesionálové“ kompletně vládnou nad životy a činností „amatérů“, kteří jsou – kvůli vlastnostem učení „pro všechny“ - připraveni o možnost přesvědčit se o tom, že činnost „profesionálů“ odpovídá koncepci, která se jim zalíbila, a ohlášené v učení „pro všechny“, do té doby, než „amatéři“ nesklidí plody své důvěry „profesionálům“-řídícím kádrům.

Plody důvěry mohou být různé:

• Stalin sliboval kulturní a ekonomický růst SSSR, sliboval porážku nacistického Německa, sliboval systematické snižování cen na zboží základních potřeb jako jeden z prostředků zvyšování životní úrovně všech, a SSSR pod jeho vedením slibů dosahoval.

• Chruščov, Brežněv, Gorbačov, Jelcin také mnoho slibovali. Každému z nich věřili mnozí – zpočátku; potom proběhlo zklamání a začínali čekat na příchod nástupce, kterému také začínali věřit, a za nějakou dobu se znova rozčarovávali, setkavše se s nesouladem slibů a výsledků, ke kterým přiváděli národ ti, komu byla prokázána důvěra.

Ale pro většinu členů společnosti celkově a členů VKS(b) – KPSS, konkrétně, bylo v obou případech charakteristické to, že dopředu nebyli schopní říct nic konkrétního: zda se sliby „vůdců“ zhmotní v životě nebo ne.

V podmínkách skutečné demokracie jsou výsledky prokázání důvěry předvídatelné dopředu, a právě na základě předvídatelnosti následků takového druhu se dělá volba vedoucích kvalifikovanou většinou v souladu s procedurami realizace demokracie. Pokud procedury jsou, ale předvídatelnost následků není, pak to není demokracie, ale nějaká mafiózně-oligarchická moc tvářící se jako demokracie.

Přitom marxismus v SSSR byl učením pro všechny a prezentoval se jako vrchol lidské mysli, což podrozumívalo absenci nutnosti nějakého tajného učení pro „vybrané“. Avšak při panování v kultuře toho „vrcholu lidské mysli“ sovětská společnost nenabyla moc nad sebou samou a utrpěla krach, což dává opodstatnění podezřívat, že marxismus byl svého druhu antiintelektuální virus, před kterým chválená předrevoluční inteligence nechtěla nebo neuměla Rusko ochránit.

Odpověď na otázku o tom, zda je marxismus alternativou fašistickému biblickému projektu zotročení všech, dal ne N.S.Chruščov a další humanisté-abstrakcionisté, označující J.V.Stalina za zplozence pekel, ale dal ji sám Stalin. Avšak on neměl možnost vyjádřit se o tom přímo.

6.3. Marxismus jako nástroj zotročování

..pokračování