23.1.2017
F.J.
Poznámka redakce: článek na téma, co už zde bylo v principu mnohokrát rozebráno (např. zde, zde). Přišlo mailem od čtenáře F.J.
Je to můj názor a nikomu jej nevnucuji. Pokud se někde mýlím, rád se nechám poučit. Všude slyšíme, že na to či ono nejsou peníze. Ale není tomu jinak?
Ekonomika, je jeden ze základních pilířů společnosti. Na ekonomice jsme bytostně závislí. Je klubkem problémů, se kterým je nutné zacházet velmi obezřetně. To klubko je velmi zamotané a zatáhneme-li za špatný konec, tak jej ještě více zamotáme, nebo zamotané ještě více utáhneme.
V úvodu je nutné uvést jednu podstatnou věc. Současný svět je po produkční stránce jiný, než byl na konci 2. světové války. Zatímco po skončení války byl problém lidi nasytit, obléci a zajistit jim základní životní potřeby, tak dnes díky nárůstu efektivity produkce to problém není.
Ekonomika prošla ke konci století radikální proměnou. Dosáhla schopnosti uspokojit poptávku. K uspokojení poptávky stačí práce menšího počtu lidí. Přičemž efektivita produkce neustále roste. Paradoxně tento přelom nebyl doprovázen odpovídající změnou na úrovni řízení ekonomiky. K jistým změnám došlo, ale změny se udály ve prospěch menšiny na úkor většiny.
Rozpor mezi stavem produkce a způsobem jejího národního a světového řízení vyúsťuje do celé řady negativních důsledků a krizí.
Pokusím se popsat podstatu mechanismu fungování celosvětové ekonomiky, který umožňuje malé skupině lidí koncentrovat ve svých rukách většinu světového bohatství.
Na úvod vysvětlení několika výrazů.
Produkční a neprodukční ekonomika
Produkční ekonomika
Pokud někdo, osoba, firma, vyrobí výrobek, dodá zákazníkovi zboží, tak vytvoří nějakou konkrétní službu vůči zákazníkovi. Obchodník musí nakoupit zboží, správně s ním nakládat a dopravit jej na místo kde si jej zákazník koupí. Dodavatel nakoupí materiál a služby a zkompletuje je do výrobku, nebo služby a dodá je zákazníkovi. Tedy v obou případech byla vytvořena nějaká konkrétní přidaná hodnota, za kterou si dodavatel oprávněně účtuje odměnu. Celková cena samozřejmě kromě přidané hodnoty obnáší ještě náklady na zboží, materiál a služby.
Neprodukční ekonomika
To je ta část ekonomiky, která dosahuje zisku tím, že žádné konkrétní služby neposkytuje. Například spekulace na burze, spekulace s měnovými kurzy a podobně. Pokud levně nakoupí akcie a pak je draho prodají tak jedinou službu, kterou poskytli, je služba sama sobě. V reálu žádnou službu, kterou by mohli ostatní lidé, nebo firmy spotřebovat, nebo využít, neposkytli. Nedodali zboží zákazníkovi, nedodali službu, nebo výrobek jiným lidem. Jen hraním si s čísly vykázali zisk. Tento zisk však není žádnou reálnou službou. Za takto fiktivně vydělané peníze však na trhu nakupují. Tedy přisvojují si výsledky práce ostatních, výsledky práce, která byla realizována v produkční ekonomice.
Peníze
Za peníze je možné vydávat cokoli (platidlo), co splňuje tyto znaky:
- Jsme ochotni za to směňovat svoji práci
- Jako platidlo to akceptují i ostatní lidé
- Toto platidlo akceptuje státní administrativa
V momentě, kdy svoji práci směníme za takovéto platidlo se z potištěného papírku, nebo čísla v bankovním systému stanou peníze kryté skutečnou hodnotou – hodnotou naší práce.
Proč jsou potřeba nové peníze
Postupem času jsme se naučili, efektivněji obdělávat a sklízet pole. To co dříve dělalo 10 lidí celý den, udělá 1 člověk s technikou za zlomek původního času. Díky technologickému pokroku vyrábíme více, rychleji a efektivněji. Daleko více se specializujeme. Čím dál méně věcí si zabezpečujeme sami. Vznikají nové firmy a služby, které nám dodávají levněji a kvalitněji to, co se nám již nevyplatí, abychom si zabezpečovali sami. Z toho důvodu více nakupujeme. Tedy roste objem směny a s tím roste potřeba většího množství peněz v oběhu. Nehledě na to že roste počet lidí jako takových.
Je to obdobné, jako když člověk roste. S tím jak roste, potřebuje mít více krve. K udržení funkčnosti větší a rozvinutější ekonomiky potřebujete více peněz. Pokud jich je málo ekonomika skomírá, pokud jich je hodně tak dochází k jejich devalvaci. Udržení správného množství peněz v ekonomice je úkolem centrální banky. Správné množství peněz je složitá otázka, ale v podstatě lze říci, že jich má být jen tolik, aby je bylo neodkladně možné směnit za zboží a služby na aktuálním trhu.
Množství nových peněz ovlivňuje centrální banka tím, že definuje základní úrokovou míru. Pokud usoudí, že je peněz málo tak ji sníží a obráceně.
Jak vznikají nové peníze
Nové peníze se dostávají do ekonomiky v zásadě formou půjček, hypoték a úvěrů.
Firma, nebo člověk přijdou do banky a řeknou, že potřebují půjčit. Banka prozkoumá jejich schopnost splácet a řekne, že to bude za těchto a těchto podmínek a s takovou úrokovou sazbou. Pokud obě strany toto akceptují, dojde k podpisu smlouvy.
Banka do účetních knih zanese povinnost dlužníka uhradit dluh proti povinnosti věřitele připsat dlužníkovi na jeho účet smluvenou částku. Banka svoji povinnost splní tím, že připíše na účet dlužníka smluvenou částku.
Co je, ale velmi důležité je skutečnost, že banka na účet dlužníka nepřevedla svoje peníze! Ona je vygenerovala z ničeho. Se souhlasem centrální banky tam napsala číslo – vytvořila nové peníze. Banka nevzala svoje peníze a neposkytla je dlužníkovi na účet! Ona je prostě vygenerovala z ničeho, banka tam jen napsala ničím nepodložené číslo.
Vlastně podložené. Svolením centrální banky - protože je nutné uvést nové peníze do oběhu - protože roste ekonomika – protože tuto funkčnost delegovala na soukromé banky.
Takto vygenerované číslo získá skutečnou hodnotu až v momentě, kdy je za něj někdo ochoten dodat službu, nebo zboží. V tomto momentě se na nově vzniklé číslo v bankovním systému, nebo na nově vytištěný papír - peníze nabalí hodnota práce a z čísla, nebo potištěného papíru se stanou standardní peníze odrážející hodnotu práce.
Bohužel toto platí i o ziscích neprodukční ekonomiky. Akceptujeme je a směňujeme za ně hodnotu vzniklou v produkční ekonomice.
Jak to je s úroky
Pokud někdo pronajímá svůj byt tak se zříká částí svých práv ve prospěch druhého. Umožňuje mu užívat svoji věc. Tedy poskytuje druhému službu. Oprávněně požaduje odměnu za tuto službu – nájemné. Obdobně lze pochopit, že když někdo půjčí někomu své peníze tak si účtuje úrok, je to taková obdoba nájmu.
Je také pochopitelné, že banka účtuje poplatky za vedení účtu, za vyřízení žádosti, posouzeni schopnosti klienta splácet – to jsou skutečně poskytnuté služby, které někdo musel v bance udělat a banka oprávněně za tyto služby požaduje odměnu.
Jenže! Jakým právem banka účtuje úroky za peníze, které její nejsou a nikdy nebyli. Které jen vytvořila prostým napsáním čísla do účetních knih?
Splátky jistiny
Další skutečnost, která si zaslouží naši pozornost, je to, kam se podějí splátky jistiny. Splátky úvěru, hypotéky se dostanou na účet soukromé banky!
Tedy banka nám nepůjčila svoje peníze, jen z ničeho vygenerovala peníze a ve svém důsledku je na její účty připsána jak jistina, tak úroky.
Přelévání peněz do neprodukční ekonomiky
Co s těmito penězi banka provede? Začne tyto peníze točit v neprodukční ekonomice ve snaze získat víc. Banka je takzvaně investuje. (Těch investičních možností je mnoho, ale mají stejnou podstatu)
Obchoduje se s akciemi a se spoustou dalších finančních produktů, komodit, firem apod. s cílem levně koupit a draho prodat. Jenže! Ceny těchto komodit se mění bez ohledu na jejich skutečnou hodnotu. Jejich aktuální hodnota je ovlivněna prohlášeními politiků, vhodnými zprávami v tisku a různými krizemi, aférami a dokonce i takzvanými chybami počítačů. Je to sofistikovaný systém na ovlivňování aktuální ceny těchto produktů a generování zisku.
Prostřednictvím finančních prostředků a správných kontaktů lze dosáhnout toho, aby se tu a tam podpořilo politické prohlášení, přihrála se štědrá reklama a další benefity spřízněným novinářům, aby došlo k podpoře rebelů a politické opozice v daném regionu, financovala se investigativní novinařina zaměřená na konkrétní cíl, nebo se dostatečně zabezpečili IT specialisté, jejichž vinou došlo v počítačích k chybě. Pak stačí ve vhodný čas vydat pokyn k nákupu, nebo prodeji.
Kde končí peníze z produkční ekonomiky
Firmy, které obchodují na burze, nebo které burzy vlastní jsou vlastněny třeba i zprostředkovaně právě těmi kteří jsou schopni takovéto pokyny vydávat. A tyto firmy vlastníkům vyplácí podíly, tak jak si vlastníci určí.
Takže úroky a splátky jistiny poté co projdou strukturou neprodukční ekonomiky nevyhnutelně skončí na jejich účtech.
A tyto peníze jsou poté zpět realizovány v neprodukční ekonomice. V neprodukční ekonomice vzniká přetlak finančních prostředků a iniciuje vznik dalších a dalších finančních produktů a investičních příležitostí. Dochází k chybám a podvodům. Za finanční produkty jsou vydávány i takové, jejichž reálná cena je nulová, nebo mizivá. Draze placení absolventi prestižních škol vymýšlí způsoby jak vytvořit fiktivní zisk hraním s čísly. Podstatná je však kumulace obrovských objemů finančních prostředků v pochybných finančních produktech. Pak stačí, aby se někdo začal pídit po skutečné hodnotě dotyčného produktu a je na světě další finanční krize.
Co je na tom špatně
Vše! Samozřejmě že způsob kdy si malá skupina přivlastňuje výsledek práce většiny je ze zásady nespravedlivý. Ve své podstatě jde o naše zotročení.
Ale je tu ještě jeden daleko větší problém!
Ten problém souvisí s úroky.
Vysvětlil jsem, jak se nové peníze do rostoucí ekonomiky dostávají.
K vysvětlení problému provedeme značné zjednodušení. Ekonomika fiktivního státu roste 2% ročně, nové peníze se do ekonomiky dostávají jednou za rok, úvěry se splatí za rok.
Potřebujeme tedy novými penězi pokrýt 2% nárůst ekonomiky. Necháme komerční banky, aby v hodnotě 2% vytvořily nové peníze. Banky to provedou formou hypoték a půjček a zatíží je úroky. Podíváme-li se po splácení těchto půjček a hypoték na stav ekonomiky, tak zůstatek peněz v oběhu je nižší, než byl na začátku této operace. Z ekonomiky byly kromě splátek jistiny odčerpány navíc ještě úroky. Peněz v oběhu produkční ekonomiky ubylo.
Takže na další období je potřeba vytvořit více nových peněz a další rok ještě více a pak ještě více. Postupně dojde k situaci, kdy se do neprodukční ekonomiky přes úroky odčerpají i původní zásoby peněz a je třeba nové peníze vydávat i na úhradu úroků.
Do tohoto momentu byl časový cyklus vytváření nových peněz konstantní. Od tohoto momentu je však nutné tento časový cyklus zkrátit. Protože se musí půjčovat stále více, tak tento proces neprobíhá lineárně, ale progresivně.
Je otázkou, kdy se tento proces zadrhne a co se poté stane.
Důsledky tohoto stavu
Uvedu jen, co mne napadne, všímavý čtenář těch důsledků kolem sebe uvidí daleko více.
Především dochází k degradaci morálních hodnot. Sdělovací prostředky vše sledují přes peníze. O slušnosti a morálce se tak nemluví jako o penězích.
Aby bylo možné potřebu nových peněz uspokojit, zejména vzhledem ke stále kratšímu cyklu, tak jsme v současné době svědky takových věcí jako.
- Snižování úrokových sazeb až do záporných úroků (banka dostane jistinu – stejně z vlastních peněz nic nepůjčila)
- Refinancování půjček – jedna půjčka je umořena druhou a mohou být vygenerovány nové peníze
- Půjčování peněz i těm, kteří jsou poté uvrženi do existenčních problémů
Přebytek peněz v neprodukční ekonomice tlačí na hledání způsobů jejich zhodnocování
- Investice – chovají se obdobně jako půjčky a hypotéky ale cestou dividend významně odvádějí peníze z produkční ekonomiky, obdobně jako úroky
- Zelené projekty – jedná se o umělé vytvoření reálně neexistujících problémů, jejichž řešení jsou jednotlivé státy přinuceny financovat
- Trh s firmami – nakoupit a rozprodat, nebo nákladově optimalizovat, zlepšit ziskovost firmy a výhodně prodat. Po koupi firmy jsou do firmy nasazeni 3A manažeři (jak řekl jeden můj přítel - angličtina, arogance a nic neumí), kteří provedou nákladovou optimalizaci. Propustí část zaměstnanců, jejich povinnosti převedou na zbylé zaměstnance bez navýšení platů a připraví firmu na prodej. Vytváří se strach o pracovní pozice a nezaměstnanost.
- Trh se zbraněmi – je to nejziskovější investice, ale je třeba zajistit odběr zbraní a munice. To se daří vhodnou podporou „opozičních sil“ a najatých žoldáků. Barevné revoluce a ostatní konflikty.
- Migrace, potravinové a podobné pomoci třetímu světu – podobně jako zelené projekty, uměle vyvolaný a při životě udržovaný problém, jehož řešení jsou státy donucené financovat. Na konkrétním řešení tohoto problému profituje řada organizací, s vhodnou vlastnickou strukturou.
- Vytvoření atmosféry studené války – donucení stran studené války k navýšení prostředků na financování armád a zbrojení.
- Vyvolání velkého ozbrojeného konfliktu. Obě světové války byly po této stránce nejziskovější.
Těm, co ovládají světovou ekonomiku, jde takzvaně jen o zisk. Kolik lidí za to zaplatí životem je pod jejich rozlišovací schopností.
Informační báze KSB