Globální finanční diktatura versus Írán

Globální finanční diktatura versus Írán

Leonid Ivašov

Poté, co se Západ vypořádal s Libyí, je připraven k lovu na další oběti, a další na seznamu jsou Sýrie a Írán. Kampaň proti Sýrii narazila na významné překážky když prezident Assád navrhl společnosti balík reforem, které bezpochyby měly být realizovány již dávno, zatímco Rusko a Írán zabránily Radě bezpečnosti OSN schválit rezoluci, která by mohla ohrozit Sýrii intervenčním modelem, který byl použit v Libyi. Výsledkem toho jsou plány Západu pro Sýrii upravovány pro nové podmínky a nynější karta Západu spočívá v destabilizaci země zevnitř kombinovaným úsilím západních zpravodajských služeb, Západem najatých žoldnéřů a místní páté kolony. Byl učiněn pokus vyvolat podobným způsobem revoluci v Íránu, ale setkal se s dobře organizovaným odporem a mezinárodní sankce uvalené na Írán mohou způsobit určité problémy, ale nejsou pro ekonomiku příliš smrtelně nebezpečné. Navíc, vnucení „demokracie“ Iráku a Lybii mělo vystřízlivující účinek dokonce i na Íránské prozápadní politické síly. Západ si také nemůže dovolit čekat, až se objeví nové příležitosti.

Po umělém rozpadu SSSR se svět posunul směrem k unipolaritě, ale ne takové, o jaké psali anglosaští geopolitologové Alfred Mahan, Halford Mackinder, nebo Nicholas Spykman a další. Očekávali globální dominanci západních námořních sil – USA a Velké Británie, ale počátkem 21. století se vládci světa stali ti, kdo mají v rukou globální finance. Je to 147 rodin, vzájemně pokrevně propojených, které kontrolují světový finanční systém, kontrolují emisi dolaru, což je nástroj, kterým drží na krátkém vodítku vládnoucí elity prakticky všech zemí světa. Základ této globální vlády tvoří finančně-politické struktury Rockefellerů, Rotschildů a Vatikánu. Ještě počátkem 20. století se na jednom ostrově sešli američtí finančníci a přijali tzv. „plán Marburga“, jehož podstata lze vyjádřit následující formulací: vláda/moc – to je zboží, ale velmi drahé zboží, proto by měli vládnout ti nejbohatší a světová vláda by měla patřit globálním finančníkům. Jejich plány překazil Sovětský svaz, ale po jeho odstranění se cesta ke světové vládě ukázala volná. Dnes se hlavním činitelem světové politiky jeví globální finanční oligarchie, která vytvořila architekturu finančních center, nadnárodních a národních bank, řídících struktur (IMF, Světová banka), vlastní tiskárny peněz (americký FED), tajných vědecko-prognostických institutů a tajných politických velitelství. Cíle globální finanční oligarchie, již dosažené nebo ty, o které usilují, jsou:

  • vnucení peněz jako základní hodnoty lidské existence a hlavní hodnoty pro státy a společnosti;

  • provázání všech národních měn, spolu s národními ekonomikami, s US dolarem;

  • zavedení transparentnosti národních hranic pro finanční toky a služby;

  • zforomování kontrolovatelných „elit“, které konají v zájmu globální finanční komunity a instalace těchto elit do pozic moci po celém světě;

  • dosažení totální kontroly nad osobním a kolektivním chováním v ekonomické a politické oblasti.

Arzenál nástrojů globální finanční oligarchie je enormní a zahrnuje korupci, zastrašování, vraždy, řízené bankroty, pomluvy, terorismus, spolu s eliminací národních států a vyvolávání válek. Systém jako celek si proto zasluhuje označení globální diktátorství finančníků, vyzbrojené ideologií fašizmu. Implikovaná základní myšlenka je, že za peníze je možné vše.

* * *

Od 90. let viděl svět intenzivní útok na všechny obhájce socialistického experimentu a na všechny oponenty globálního světového pořádku, který dává skupině bankéřů neomezenou moc. Jugoslávie byla zničena a zdevastována jako země hledající svůj vlastní model rozvoje a pokračující v kontrole domácího oběhu US dolaru v době, kdy zbytek Evropy neměl žádné ambice postavit se sevření finančních elit. Irák se dostal pod palbu, protože zkoumal možnost socialismu arabského typu pod Husajnem, zavedl plán odmítnutí US dolaru jako měny pro obchody s ropou a obecně vykazoval příliš velkou nezávislost. V případě Libye západní intervence následovala poté, co Kaddáfí začal pracovat směrem k Africké unii a začal uskutečňovat ambiciózní plán přechodu ekonomiky afrického kontinentu na zlatý dinár a vytvoření spojených ozbrojených sil Afriky. V tomto momentě Západ podkopává vládu v Sýrii, do země proudí žoldnéři, američtí diplomaté vyzývají opozici ke smetení Assádových reforem a ozbrojenému odporu a to vše jen kvůli tomu, že se Sýrie odmítla sklonit před novým světovým řádem. Finanční diktátoři nemají žádné problémy s režimy jako ty, které jsou kolem Perského zálivu, kde vládci uchovávají své peníze v západních bankách a přijímají hbitě rozkazy z Washingtonu, nebo se zeměmi jako Somálsko, Irák, Aghánistán, kterém jsou paralyzovány permanentními domácími konflikty.

Pro Wall Street je Írán hlavním protivníkem globálního finančního diktátorství na Středním východě. Dříve se zdálo, že Turecko usiluje o určitou dávku nezávislosti, ale nyní to působí dojmem, že turecký premiér Erdogan a ministr zahraničních věcí A. Davutoğlu se sklonili před kontrolou Západu a Turecko se nyní účastní plánu na sražení Sýrie na kolena a podporuje tvrdší sankce proti Íránu.

Írán je cílem operace zacílené na zničení jeho nezávislosti a zničení ostrovu stability, kterým byl, navzdory svému strategickému umístění v linii nestability sahající od Balkánu po Pákistán. Teherán čelí trestu za nesklonění se před globální diktaturou a konkrétně, ignorování US dolaru.

Agrese proti Íránu by nicméně byla mnohem obtížněji realizovatelná než poslední kampaň proti Libyi. Vzdušné nálety NATO se pravděpodobně v Íránu ukáží jako neúčinné, navíc Evropa ve své současné krizi není připravená ani ochotná na velké výdaje a oběti. Mezitím je globální finanční elita konfrontována s vážnými výzvami: zóna cirkulace US dolaru se zmenšuje a hnutí Occupy Wall Street získává na síle, Čína a Indie ekonomicky a vojensky rostou, latinská Amerika je na cestě k hlubší integraci a regionální skupiny – Šhanghajská organizace spolupráce, BRIC, ASEAN a APEC se stávají více a více aktivními. Dokonce ruská administrativa implicitně směřuje směrem k menší a menší závislosti na globálních finančních centrech. Jediným řešením pro oligarchii je provést silný úder, který by ochránil US dolar a ty, jejichž sílu dolar podporuje, oslabil by Čínu a Evropu a ukázal celému světu, kdo dává rozkazy.

Existují náznaky, že útok na Írán je již rozhodnutá věc. Zpráva IAAE založena na datech rozvědek z obskurních zdrojů a malující Írán jako zemi usilující stát se jadernou mocností je určena k přesvědčení daňových poplatníků v USA a mezinárodního společenství o tom, že žádná jiná alternativa kromě vojenského zásahu neexistuje. Jelikož Obama má jako nositel Nobelovy ceny Míru a kandidát na znovuzvolení omezený manévrovací prostor, úder proti Íránu bude iniciován Izraelem. Izraelskou populaci má přinutit k akceptování plánu strach z možnosti konce jaderného monopolu Izraele na Blízkém východě. Izraelská administrativa a masmédia se drží tématu íránské jaderné hrozby a volají po úderu na Írán, podle instrukcí Velkého bratra z Wall Street. Jsou vysoké šance, že plán dojde realizace, protože pro policii a unipolární svět ovládaný penězi, kde mezinárodní právo a morálka nehrají žádnou roli, jsou veřejné protesty snadno zvládnutelné. Jako Jugoslávie, Irák, Libye, i Írán může stát před úkolem zvednout hozenou rukavici bez jakýchkoliv spojenců – pokud Severní korea nepošle vojáky na pomoc, což by zjevně na výsledek nemělo vliv. I když má Írán mohutnou armádu, stále se nemůže nijak měřit s vojenskou silou USA, ani nemá potenciál zabránit izraelským vzdušným náletům. Klasická forma obrany pro Írán nebude fungovat, v situaci, kdy čelí výrazně silnějšímu a lépe vyzbrojenému nepříteli. Teherán potřebuje asymetrickou odpověd která by způsobila nepříteli masivní poškození, ne nutně na území nepřítele, a uvedla by Izrael do stavu existenčního ohrožení. Není zřejmé, zda Írán takovou možností disponuje.

Beijing by si měl uvědomit, že útok na Írán by vykolejil rozvoj Číny, protože konflikt v regionu, zvláště nukleární, by porušil dodávky ropy. Co se týká Evropy, dostávala by omezené dodávky za 300-400 dolarů za barel, což by vyústilo v okamžitý kolaps EU. Jinými slovy, plán úroku na Írán je plánem na porážku Evropy, Číny a Indie jakožto ekonomických rivalů USA, stejně jako plánem na oslabení muslimského světa, který by viděl podlomení svého vývoje a revolučních aktivit jakmile by se omezil přísun petrodolarů.

Pohled do historie by měl pomoci v předpovězení budoucnosti.

Systémová krize predátorského kapitalismu z počátku dvacátého století vedla k revolučním situacím v Rusku a Evropě a spustila dvě světové války. Svět se stal po porážce nacismu ve druhé světové válce bipolárním, padl koloniální systém, otevřely se možnosti pro mnoho zemí vybrat si svůj model vývoje. Výše zmíněné reflektovalo základní trend v globální evoluci, což znamená že současné pokusy o vnutit lidstvu finanční fašizmus jsou odsouzeny k nezdaru. Bude to nicméně stát čas a oběti, aby zdravé síly převážily, a Írán se svým odporem neofašizmu položí základy budoucímu vítězství. Další národy se přidají. Západní a východní protiglobalistické síly si nakonec uvědomí potřebu vyšší formy organizace, a vedoucí civilizace – zjevně Rusko – nabídne lidstvu nový model uspořádání světa, civilizovanou koexistenci a individuální harmonii se světem. USA jako vedoucí síla neofašizmu bude v nadcházejícím konfliktu trpět více než jiní – nahromadila v sobě příliš mnoho negativní energie, která vždy přitahuje bědy.

Zdroj: strategic-culture.org, fondsk.ru

 

Leonid IVAŠOV

Prezident Akademie geopolitických problémů a profesor Moskevské Univerzity lingvistiky.

 

Diskusní téma: Globální finanční diktatura versus Írán

YZeew36Qi

PypeJedeLem | 16.10.2013






Lululemon Yoga85662

ojectjom | 08.10.2013


Přidat nový příspěvek