2.3.2013
Lin
Když se dnes mluví o nacistické genocidě na našem území, většinou je téma stočené ke genocidě židů. Ano, těchto obětí bylo nejvíce, jenže i tito občané židovského vyznání měli československé občanství. Méně se v této souvislosti mluví o československých občanech obecně. Jakou oběť přinášeli naši předci v boji proti nacismu? A byl vůbec nějaký jejich boj? Nebo je to tak, jak se nám dnes snaží někteří namluvit – že jsme se v Protektorátu měli líp, než za Masaryka, nic nám nehrozilo, že jsme si tu v klidu žili svým běžným životem a v podstatě ani o válce nevěděli, že se k nám Němci chovali slušně a dokonce se na nás nevztahovala ani německá branná povinnost?
Snahy o zlehčování a jakési „změkčování“ doby nacistické okupace jsou v naší zemi patrné již od „sametové“ revoluce. Upravují se statistiky, objevují se různé „dokumenty“, které spíš než na řádění nacistů ukazují na „krvelačné řádění“ Čechů v době po válce a snaží se vykreslit náš národ jako partu udavačů a kšeftařů. Zpochybňovány jsou už i zásluhy našich vojenských jednotek jak na východní (tam je to nejvíc patrné), tak na západní frontě. Viz citace z jedné diskuse:
„Pár tisíc rozhádaných vojáků v Anglii, Svobodova armáda seskládaná z bývalých absolventů gulagu a volyňáků, kteří ani nevěděli, kdo je to Beneš, to byla opravdová „páteř čsl. Armády“. Mimochodem proč se tahle pýcha československých bojových jednotek začala mezi sebou po válce vraždit jako svině bojující o poslední kus žrádla v korytě?“
V zájmu čeho/koho dochází k takové devastaci v historické paměti našeho národa? V zájmu nějaké objektivity či spravedlnosti? K pláči na tom všem je, že se o „objektivitu a spravedlnost“ v otázce hrůz 2. Světové války snaží lidé, kteří nejen nikdy válku nepoznali, ale dost často neabsolvovali ani vojenskou základní službu. A tito si dnes dovolují soudit činy našich předků v dobách (zatím) největších hrůz, které lidstvo zažilo. Bez povědomí kontextu doby, kdy se konkrétní případy odehrávaly a při vytrhávání jednotlivých případů z tohoto kontextu.
Není to tak dávno, když kandidát na post prezidenta naší země ve veřejné diskusi prohlásil:
"To, co jsme v roce čtyřicet pět spáchali, by dnes bylo označeno jako hrubé porušení lidských práv a vláda pana Beneše by se dnes ocitla v Haagu."
Později se to snažil všemožně kamuflovat, jako že nebylo dostatek prostoru k vyjádření a že tím vlastně chtěl říct, že Benešovy dekrety byly již dávno překonány a z právního hlediska tedy nemohou být nijak rušeny atd. Ovšem zamlčel, že podle mezinárodního práva ani po více jak sedmdesáti letech nedokázali dát odborníci jasnou odpověď ohledně platnosti Mnichovské dohody, takže čistě teoreticky – při určité politické konstelaci by se tento dokument mohl dostat na světlo jako platný. Podceňovat tento fakt by se nám nemuselo vyplatit, protože v dnešní době jsou čím dál zřetelnější fašizující tendence v politice EU (upozorňuje na ně mnoho politiků v rámci samotného evropského parlamentu). Pro ty, kteří by namítali, že nacismus je přece trestný, připomínám, že fašismus a nacismus není jedno a to samé. A pro ty, kteří mají širší povědomost o pozadí raketového vzestupu Hitlera k moci a o celé té zrůdné ideologii uvádím, že zkušenosti nacistického Německa se staly neocenitelným zdrojem zkušeností pro globální mocenské elity.
A co konkrétně připravili v nacistickém Německu pro náš národ?
Plány na odstranění Čechů (Moravanů, Slezanů atd. - pro zjednodušení budu dál používat jen „Češi“, i když se to týká všech našich národů) nevznikly až po vypuknutí 2.světové války, ale začalo se na nich pracovat záhy po 1.sv.válce. Prvně přednesl v r.1919 požadavek o nutném vysídlení Čechů ze středoevropského prostoru Rudolf Lodgmann von Auen. Od té doby se „plán“ v Německu zdokonaloval a již v roce 1932 Hitler dával zřetelně najevo, jaké má s námi plány:
„Českou pánev a Moravu a východní regiony na hranici Německa osídlíme německými sedláky. Čechy vysídlíme na Sibiř nebo do oblasti Volyně. Přidělíme jim rezervace s novými federativními státy. Češi musí opustit střední Evropu. Dokud tady budou, budou tvořit husitskobolševický agitační blok.“
Dnes je tento výrok také zpochybňován, avšak to, co nastalo později, tento výrok spíš potvrzuje než vyvrací. Navíc existují i prohlášení Hitlerových stranických kolegů z doby před okupací:
Konrád Heinlein – léto 1938:
„Nikdy v dějinách už nesmí dojít k českému obrození. Je nutno zničit od základu každou další možnost takového obrození. Tschechei vytváří ve střední Evropě bolševické ohnisko požáru a nákazy prvního stupně, jehož působení je především namířeno proti Německé Říši a jehož odstranění poslouží konsolidaci evropského míru.“
Walter Hergel – sudetoněmecký specialista a právník – únor 1937:
„Tuto zemi si přejeme jako německou půdu, proto i konec existence české národnosti na této půdě. Germanizace půdy může nastat jen tím způsobem, že český národ odtud fyzicky zmizí, … k čemuž může dojít ve dvou základních formách: buď vyhubením, nebo vyhnáním.“
Češi byli zcela záměrně německou propagandou stavěni do role „nebezpečných démonů“, kteří po tisíciletí ohrožují samu podstatu německého národa (viz britský sociolog Stanley Cohen). Takže po okupaci Československa v r. 1939 se důsledně začal uplatňovat plán Konečného řešení české otázky – viz Wikipedia: http://cs.wikipedia.org/wiki/Konečné_řešení_české_otázky
A další výroky našich nacistických „přátel“:
Karl von Neurath, německý šlechtic, říšský protektor (Heydrichův předchůdce) – 28.08.1940:
„Při podrobném prozkoumání obyvatelstva dnešního území protektorátu je člověk překvapen velkým počtem plavovlasých lidí s inteligentními tvářemi a dobrou stavbou těla, kteří by sotva byli v nepříznivém smyslu nápadní i ve středoněmeckém a jihoněmeckém prostoru, nemluvě ani o východolabském prostoru. S ohledem na silné smíšení krve s Germány v uplynulém tisíciletí považuji za zcela možné, aby už z toho důvodu byla v zemi České a Moravské ponechána část obyvatelstva… U Čechů bude naopak záležet na tom, aby se individuálním šlechtitelským výběrem zachovali Češi vhodní pro germanizaci z hlediska rasy, a aby se na straně druhé vypudily rasově nevhodné nebo říši nepřátelské živly.“
Bernhard Adolf, předseda protektorátního Svazu průmyslu – listopad 1940:
„Když se tímto způsobem zlikviduje v tomto prostoru asi 70% českého národa, pak význam zbývajících 30%, které se z velké části skládají rasově z podlidí, jejichž asimilace je nežádoucí, poklesne natolik, že je můžeme bez obtíží vystěhovat nebo jinak zneškodnit.“
Protože se výše uvedený protektor Karl von Neurath ukázal nedůsledným v provádění Konečného řešení české otázky, byl v r.1941 vyměněn za „kádr“ – hlavního organizátora holocaustu (nejen židovského) – Reinharda Heydricha.
Je dostatečně známý jeho projev v černínském paláci dne 02.10 1941, kdy prakticky představil svou koncepci v „Konečném řešení“. Neměl zájem okamžitě Čechy zničit, protože je potřeboval pro práci na válečné mašinérii.
„Potřebuji v tomto prostoru klid, aby český dělník zde nasadil pro německé válečné úsilí svou pracovní sílu … k tomu patří i to, že se přirozeně musí dát českým dělníkům tolik žrádla, mám-li to tak zřetelně říci, aby mohli splnit svou práci“.
Tento výrok někdy relativisté německé okupace předkládají jako „důkaz“ jeho „normálních“ úmyslů, tj. že v podstatě nechtěl český národ zničit, potřeboval „jen“ zabezpečit chod země. Zamlčují však, že příchodem Heydricha byli občané naší země důsledně rozdělováni do čtyř skupin – podle vhodnosti či nevhodnosti k „převýchově“ a podle „účelu“ (např. „dobře smýšlející lidé špatné rasy“ mohou být nasazováni na práci v Říši, ovšem nesmějí mít děti - za dobu Protektorátu jich bylo do Říše posláno na 650 tisíc). Jiné jeho výroky:
r. 1940:
„Sudetské země patří k rasově nejvíce oslabeným územím Německa, protože po staletí nedostávaly žádný příliv zdravé krve z německé mateřské země. Při hrubém odhadu rasové skladby sudetského území na straně jedné je už čistě z hlediska počtu rasový obraz českého národa podstatně příznivější než rasový obraz sudetoněmeckého obyvatelstva. V této souvislosti poukazuji na to, že v Liberci vymysleli na župním úřadě pro pohraničí pojem „hoden regermanizace“, který má být posledním měřítkem pro změnu národnosti ještě nad pojmem „vhodný k regermanizaci“. Podle názoru župního úřadu pro pohraničí mají pak župní vedoucí rozhodovat o tom, kdo je hoden regermanizace.“
r.1942:
„Řekl jsem, že si dovedu představit pražskou univerzitu, ale ne českou. Že nevím, proč by muselo být např. studium medicíny nebo matematiky vysloveně české… Nejpodstatnější je, že Moravec jede, zcela jasně a jednoznačně po této linii a že vysoká škola, česká univerzita, už neexistuje a existovat nebude.“
Po Heydrichově smrti nastalo v naší zemi peklo. Ohromná vlna zatýkání a poprav - bez soudu, jen s odůvodněním „nepřítel Říše“. Lidice byly první nejkřiklavější tragédií, ovšem podobných, „v menším rozsahu“, probíhalo každý den na desítky – i po Lidicích a vlastně až do 9.května 1945, kdy byl již fakticky nastolen mír. V posledních dnech války byly tyto popravy ještě zuřivější. A z dalších známých vypleněných vsí připomeňme Javoříčko, Ležáky.
Ve statistikách se uvádí počet obětí za Protektorátu cca 360 tisíc lidí (v r.2000 upraveno na 343 tisíc, ovšem s dodatkem, že přesný počet obětí určit nelze), nejsou zde uvedeni ti, kdo se sice osvobození dožili, ale zemřeli později na „následky“ (koncentračních táborů, týrání, věznění atd.). Možná se to bude zdát někomu vzhledem k celkovým obětem 2.světové války málo (v porovnání k obětem SSSR nebo Polska, kde došlo k nejhorší genocidě), ale na cca sedmimilionový národ je to číslo celkem vysoké. V počtu popravených v poměru na počet obyvatel se řadíme na 1.místo nacistického „žebříčku“. Jak uvádí S. Motl, který německé archivy studoval, kvůli nám Němci změnili říšský zákon, aby mohli popravovat „v rámci zákona“ i naše šestnáctileté děti. A v čem tehdy spočíval třeba takový prohřešek, za který se popravovalo? Třeba v poslouchání anglického nebo ruského rozhlasu, v šíření těchto zpráv letáky (zprávy z fronty, hlavně tedy té ruské) nebo i za prostou větu, pronesenou šeptem: „neboj, brzy bude konec, Rusové už je ženou…“
Zachované dokumenty nám poskytují obrázek, že naši lidé si zachovali svou tvář a důstojnost i během okupace. Někomu se může zdát málo statečné pouhé roznášení letáků nebo skrývání hledané osoby, které hrozí poprava. Může se jevit, že sabotáže v dříve našich, tehdy nacistických továrnách, jsou málo statečné. Obrázek nechám na každém z vás, jen připomenu, že za toto všechno byl trest smrti. A pomíjím přitom fakt partyzánských jednotek nebo jiných protinacistických skupin, které na našem území operovaly a v kterých byli naši lidé zapojeni.
A ještě jeden výrok, který dokazuje „dobré nacistické úmysly“. Je od Baldura von Schiracha z Vídně, po atentátu na Heydricha:
„Ještě na podzim r.1942 oslavíme Vídeň zbavenou židů. Pak se budeme věnovat řešení otázky vídeňských Čechů. Kulky, které zasáhly našeho druha Heydricha, zranily i nás, neboť platily nám všem. Proto jako župní vedoucí Vídně vydávám rozkaz, aby se po evakuaci židů přikročilo k odsunu všech Čechů z Vídně. Tak jako osvobodím město od židů, osvobodím jej i od Čechů.“
Můj příspěvek není namířen proti Němcům – je namířen proti myšlenkám nacismu a fašismu, které se dnes znovu dostávají na scénu. Jak trefně poznamenal prof. Jiří Svoboda – co se jim nepodařilo zbraní, dosahují nyní politikou a ekonomikou.
Než začneme sahat k relativizování válkou napáchaných škod, zločinů i hrdinství, uvědomme si, že Říše na našem území neměla co dělat – byla to násilná okupace. Takže ne my jim uloupili území – ale naopak. První republika nevznikla na přání Masaryka nebo Štefánika a když se podíváte na mapu Rakouska–Uherska a jeho severní hranici, prvorepublikové území ji téměř kopíruje (nehledě k mapám daleko starším, kdy nám náleželo území o dost větší). Odpovězme si na otázku, proč asi naši předci byli ochotní pro tuto republiku, i přes všechny její chyby, umírat.
Ani poválečný odsun Němců nebyl jednostranným aktem naší vlády a už vůbec ne samotného Beneše – a neproběhl jen v naší zemi. Vše proběhlo po doporučení a schválení vítězných mocností z důvodu obav před ohnisky nepokojů. Vše pod dohledem mezinárodního červeného kříže, od kterého naše republika později dostala ocenění za přístup a organizaci. Události je třeba hodnotit v kontextu té doby – ne dnešníma očima, to je chyba.
A hlavně – podívejme se na současný stav naší země – na její pomyslnou „svobodu“, kde jediné firmy, které ještě pracují, vlastní zahraniční kapitál. Již dnes jsme degradováni na „dělníky v montovnách“ – za podstatně rozdílných zaměstnaneckých výhod (včetně platů), jaké mají zaměstnanci stejné firmy v mateřských zemích. Sledujme pečlivě, jaké kroky dělá naše vláda, zda jsou ve prospěch a užitek národa, k čemu povedou. Podívejme se, jak jsou dneska připomínány a hodnoceny zásluhy Rudé armády na našem osvobození, zda jim vůbec kdo věnuje pozornost, zda se děti ve škole učí, kolik jich tu u nás padlo a za jakých okolností jsme získali svobodu a kdy (ne 8.5., ale až 9.5.1945, fakticky místní boje pokračovaly v průběhu celého května). Sledujme celkové klima ve společnosti – vzdělávání, informace, různé „projevy celebrit“, přístup k tradicím a hlavně k naší minulosti. A při tomto sledování mějme před očima základní nacistické teze „Konečného řešení“, které byly zformulovány ještě před začátkem války a které zákonitě (nacisti to moc dobře věděli) vedou k definitivnímu odříznutí se od kořenů a zániku národa, po kterém měl již tehdy zůstat jen historický záznam:
"Zbavit je národního sebevědomí. Zbavit je historického povědomí. Zbavit je lidí jako byli Jan Hus, Jan Žižka a jiní.“
Odkazy na Stanislava Motla:
http://www.youtube.com/watch?v=jTzUiUaHNQA
http://www.youtube.com/watch?v=fvSLuqtUA08
http://www.youtube.com/watch?v=HEnMlBe2nP4
Pro ty, co se zajímají o širší souvislosti:
http://www.youtube.com/watch?v=Vw06ssZxArg
Edvard Beneš:
http://www.youtube.com/watch?v=TtpxzUSdAtk
Anděla Dvořáková v r.2009:
http://www.youtube.com/watch?v=xdnbJz3JuzM
Generalplan Ost:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Generalplan_Ost
Protože se však do archivů málokdo dostane, aby tam cosi studoval, jsou všeobecně známá fakta (ta o plánované likvidaci) zamlčována a "hlazena" - např. jako že je proti zdravému rozumu myslet si, že by chtěli vysídlit někam cca 7 mil lidí (viz např. www.sudetsti-nemci.cz/cs/hist4). (A tady se ptám - jak je vůbec možné, aby takovýto text zcela volně na síti existoval?)
Věc se má totiž podstatně jinak: 2/3 obyvatel měly být zlikvidovány a jen cca 1/3, "schopná převýchovy", měla být použita k práci (tj. jako otroci) na uvolněných východních územích. Plány na zničení českého národa se začaly kout ještě před obsazením první republiky.
Proč o tom všem mluvím zrovna nyní? Ta již v r.1938 zformulovaná "pravidla" totiž někdo od "sametu" tiše aplikuje znovu: "Zbavit je národního sebevědomí. Zbavit je historického povědomí. Zbavit je lidí jako byli Jan Hus, Jan Žižka..."
Informační báze KSB