Ford a Stalin: O tom, jak žít lidsky (8). Objektivní práva a subjektivní zákony (dokončení)

Ford a Stalin: O tom, jak žít lidsky (8). Objektivní práva a subjektivní zákony (dokončení)

16.6.2016

předchozí část

 

Ford a Stalin - o tom jak žít lidsky, str.1-33.doc


A pokud podnikatel má v naší době určité tradiční, nepsané právo nepřemýšlet o konceptuální podmíněnosti zákonodárství, pak právníci-profesionálové a zákonodárci takové právo už nemají.

*            *

*

Vraťme se k tomu, co řekl H. Ford:

„Nemám nic proti všeobecné tendenci vysmívat se novým myšlenkám. Je lepší se ke všem novým myšlenkám stavět skepticky a vyžadovat důkazy jejich správnosti, než se honit za každou novou myšlenkou ve stavu trvalého víření myšlenek. Skepticismus, v součtu s opatrností, je kompas civilizace. Neexistuje myšlenka, která by byla dobrá jen proto, že je nová; ale pokud se stará myšlenka osvědčila, pak je to významné svědectví v její prospěch. Myšlenky samy o sobě jsou cenné, ale každá myšlenka je nakonec pouze myšlenkou. Úkol spočívá v tom, realizovat ji v praxi.
Především chci dokázat, že myšlenky které používáme mohou být použity všude, že se netýkají jen oblasti aut nebo traktorů, ale jsou jakoby součástí nějakého obecného kodexu. Jsem naprosto předsvědčen, že ten kodex je zcela přirozený a chtěl bych to dokázat s takovou nevyvratitelností, která by vedla k uznání našich idejí ne v roli novinek, ale jako přirozeného kodexu.“ (Úvod. „Má hlavní myšlenka“)

Tento odstavec je při své krátkosti velmi obsažný, pokud pod termíny „kodex“ a tím spíše „přirozený kodex“ vidíme něco jiného než „trestně-právní kodex“, „kodex gentlemana“ světa zločinu a dalších mistrů tajných děl, „kodex cti“ různých korporací individualistů, „morální kodex“ budovatelů komunismu nebo kapitalismu a další psané a nepsané „kodexy“ davově-“elitární“ společnosti.

H. Ford v citovaném odstavci oznamuje, že se ve své činnosti řídí podle svého svědomí seznamem objektivních práv člověka, nakolik se mu je podařilo objevit, uvědomit si a pochopit. V souladu s tím ve své knize popisuje své vnímání normální algoritmiky řízení výroby a rozdělování produkce ve společnosti podle koncepce, alternativní biblické koncepci skoupení světa na základě lichvy a nadstátní organizace na mafiánských principech, panujících v západní regionální civilizaci. Ale Ford to nedělá v právně strohých formách seznamu zákonů „O hospodářské a finanční činnosti, pracovních vztazích a sociálním zabezpečení“ nebo formou sociologického traktátu, strukturovaného podle obšírného spisku významných i méně významných otázek, ale ve formě obyčejného vyprávění, ve kterém jsou různé otázky ekonomie, psychologie, kulturologie, sociologie navzájem propleteny podobně, jako jsou propleteny v reálném životě. Vyprávění Forda je schopen – při dobré vůli – pochopit každý, kdo se zajímá o problematiku a uvědomil si její význam pro zabezpečení svého blahobytu a blahobytu celé společnosti (s výjimkou agresivních parazitů, kteří žít v blahobytu nesmí).

Při tom Ford ohlašuje své pevné přesvědčení, že:

Jím objevené a realizované možnosti řízení výroby a rozdělování produkce, a cesty řešení společenských problémů, spojených s výrobou a rozdělováním produkce, budou společností přiznány jako norma.

V důsledku toho se vše to, co bylo poprvé úspěšně realizováno jako systém v činnosti „Ford Motors“, stane přirozeným pořádkem osobního a kolektivního podnikání a osobní a kolektivní účasti v podnicích, vedených jinými lidmi, kteří se drží stejných norem.

Významné je také to, že ty mravně-etické a organizační normy řízení dokázaly svou životaschopnost na úrovni mikroekonomiky v podmínkách biblicko-talmudické makroekonomiky, vybudované na principech mafiózně organizovaného panování lichvářů a burzovních spekulantů, podporovaných vší mocí státu a jeho právní mašinérie1.

Nyní ukážeme názory H. Forda na výrobu a spotřebu, jež představují kosterní základ života technické civilizace. Ford píše:

„Základní funkce jsou zemědělství, průmysl a transport2. Bez nich je život společnosti nemožný <technické civilizace, biogenní civilizace založená na jiných principech a hodnotách může fungovat i bez nich>. Spojují svět. Obdělávání půdy, výroba a distribuce předmětů spotřeby jsou stejně primitivní jako lidské potřeby, a přece aktuálnější než cokoliv jiného. Je v nich kvintesence fyzického života. Jestli zaniknou, pak zanikne i společenský život <technické civilizace>” (Úvod. „Idea, jíž se řídím“)

Tento odstavec dává jednoznačně pochopit, že Ford ve svých společensko-ekonomických vzhledech začíná z ohlášení o systémové celostnosti mnohoodvětvového výrobně-spotřebního systému, jehož fungování určuje ekonomický blahobyt nebo jeho absenci ve společnosti celkově, nebo v nějakých skupinách; a tím určuje i vněekonomické aspekty blahobytu, podmíněné ekonomicky.

Dále Ford pokračuje:

Práce je nad hlavu. Díla (*podnikání) nejsou nic jiného než práce. Naopak, spekulace s hotovou produkcí <a také spekulace s penězi – lichvářství> nemá nic společného s dílem – není to nic jiného než formálně přijatelnější druh krádeže, která nejde vykořenit cestou zákonodárství (zvýrazněno námi při citování: ve většině zemí je to uzákoněný druh krádeže). Obecně je cestou zákonodárství možné dosáhnout málo čeho: nikdy nebývá konstruktivní3. Není schopné dostat se za předěly policejní moci, a proto čekat od našich vládních instancí ve Washingtonu nebo v hlavních městech států to, co není v jejich silách, znamená ztrácet čas. Do té doby, dokud čekáme od zákonodárství, že odstraní chudobu a odstraní privilegia, je nám souzeno sledovat, jak roste chudoba a množí se privilegia. Příliš dlouho jsme spoléhali na Washington a máme příliš mnoho zákonodárců – ačkoli u nás nemají tolik volnosti, jako v jiných zemích, - ale připisují zákonům sílu, kterou nemají.
Pokud je vnucen zemi, například naší, názor, že Washington to jsou nebesa, kde na obláčcích sedí na trůnech všemohoucí a všeznající, pak země začíná upadat do závislosti, která do budoucna nevěstí nic dobrého. Pomoc nepřijde z Washingtonu, ale od nás samých4; navíc, my sami jsme možná schopni pomoct Washingtonu, jako nějakému centru, kde se soustřeďují plody naší práce pro jejich další rozdělení, pro obecný užitek. My můžeme pomoct vládě, ne vláda nám.
(…)
Mravní princip, to je právo člověka na svou práci <a její výsledky>. To právo nachází rozličné formy projevů. Člověk, který vypěstoval svůj chléb, na něj získal i právo. Pokud jiný člověk ten chléb krade, krade u něj více než chléb – krade svaté LIDSKÉ (zvýrazněno námi při citování) právo.
Pokud nejsme schopni produkovat – nejsme ani schopni disponovat [výsledky]. Kapitalisté, kteří se takovými stali v důsledku kšeftování s penězi, jsou dočasným, nevyhnutelným zlem. Mohou se dokonce ukázat ne zlem5, pokud se jejich peníze znova vrací do výroby. Ale pokud se jejich peníze orientují na to, ztěžovat rozdělování, budovat bariéry mezi spotřebitelem a výrobcem, pak jsou skutečnými škůdci, jejichž existence skončí, jakmile budou peníze lépe přizpůsobené k pracovním vztahům. A to se stane tehdy, když si všichni uvědomí, že jen práce, práce a nic jiného vede na pravou cestu ke zdraví, bohatství a štěstí (zvýrazněno námi při citování)“ (Úvod. „Idea, jíž se řídím“)

A skutečně, jak je možné pochopit z uvedeného fragmentu, právo člověka na práci vytváří i jeho právo na výsledky jeho práce. Avšak, protože ve mnohoodvětvovém spotřebně-výrobním systému má práce kolektivní charakter, pak právo jedince na vyrobenou produkci je částečným; a díky diskrétnímu charakteru mnohých druhů produkce a diskrétně-porčnímu charakteru spotřeby dokonce mnohých nediskrétních druhů produkce6, a také kolektivnímu charkateru spotřeby mnohých druhů produkce7, právo na vyrobenou produkci nemůže být v drtivé většině případů realizováno v naturální formě.

Tato okolnost vede k otázce:

Jak peníze (které jsou samy o sobě nic), a přesněji, jak peněžní oběh ve společnosti lépe přizpůsobit k pracovním a spotřebním vzájemným vztahům lidí v systémové celostnosti mnohoodvětové výroby a rozdělení produkce? Protože právě práce této systémové celostnosti určuje a předurčuje velmi mnoho v blahobytu společnosti a každého člověka v ní.

Otázka, postavená H. Fordem, spočívá právě v tomto, ačkoli sám Ford ji staví malinko jinak, protože různých aspektů této otázky se dotýká v různých částech textu.

Ford analyzuje z těchto pozic historicky zformovaný (v USA a na Západě celkově) systém samoregulace výroby a rozdělení produkce, a přímo píše:

„Chci jen najít odpověď na otázku, zda existující systém dává maximum užitku lidem“ (kap.12. „Peníze – pán nebo sluha?“)

To je jasné a nedvousmyslné vyjádření bolševismu, konajícího v zájmech pracující většiny, která si přeje, aby na její práci a životě nikdo neparazitoval.

 

Odbočení od tématu 4: Mravně-etické důsledky proburžoazních reforem v Rusku

 

-pokračování-

 

1Ta makroekonomika je nepřátelská pracovníkovi jak v roli toho kdo produkci vyrábí, tak v roli toho kdo ji spotřebovává. H.Ford neměl moc na makroekonomikou USA. Ti, kdo nad ní měli moc, záměrně vyvolali „velkou hospodářskou krizi“. V ní zanikla spousta podniků a spousta dalších byla poškozena. Mezi těmi kdo strádal byl i Ford Motors: z 36 závodů byli nuceni zavřít 25.

Bylo to důsledkem právě makroekonomických faktorů, nikoliv důsledkem chyb vedení „Ford Motors“ ve volbě a realizaci strategie činnosti.

Z druhé strany, kniha H.Forda „Můj život, mé úspěchy“ vyšla 7 let před začátkem „velké krize“ roku 1929. 7 let je doba zcela dostačující na to, aby společnost mohla popřemýšlet nad tím co je v ní řečeno, začít měnit svou mravnost a etiku (včetně etiky práce a podnikání) a postavit potenciální organizátory „velké krize“ před nemožnost ji uskutečnit.

2K vyjmenovanému je třeba doplnit řízení mikro- a makro-úrovní a jejich interakce.

3To je skutečně tak, pokud zákonodárci pracují v rámci zvrhlé koncepce organizace života lidí ve společnosti, jak tomu bylo při podřízenosti zákonodárné, výkonné a soudní moci biblické doktríně zavedení globálního otrokářství finančními prostředky.

4To je skutečně tak, ale podrozumívá osvojení prostými lidmi konceptuální moci a přidání jí Pravého charakteru, což za sebou nevyhnutelně vleče přeměnu státnosti a státní činnosti a tomu odpovídaje – objevení se nových zákonů a zrušení pravomocnosti mnohých předchozích.

5Zde Ford vyjádřil chybnou myšlenku: viz práce VP SSSR „Krátký kurs“, „O charakteru bankovní činnnosti a růstu blahobytu“. Lichvářství jako systémový faktor v ekonomice, což je situace Západu a postsovětského prostoru, je jedním ze způsobů realizace otrokářství a proto – vždy zlo.

A přitom všichni oficiální „bojovníci za práva člověka“ na to téma svorně mlčí, jako by byli naprostými idioty.

Pokud analyzujeme všechny nesmysly „lidskoprávníků“ na téma „práv člověka“ posledních desetiletí, pak podstatu je možné vyjádřit následujícím heslem: „Pryč se státností! Ať žije mafiózní otroctví v civilizovaných formách!“

6Diskrétní charakter produkce znamená, že se při evidenci používají výhradně celočíselné hodnoty: jsou možné 102 automobily, ale nikoliv 102,23 automobilu.

Diskrétně-porční charakter spotřeby znamená, že evidence spotřeby má také vždy diskrétní charakter, určený množstvím „porcí“, ačkoliv v samotné „porci“ může být i neceločíselné množství nějaké komponenty: ušití jednoho obleku vyžaduje různé množství látek, které nemusí být celočíselně vyjádřené.

7Pokud jste z lásky k tělocviku, bez jakéhokoliv kořistnictví účasti v šou-byznysu sportu, získali do osobního vlastniství hřiště na volejbal, pak se samostatně přesto nemůžete těšit hře, protože volejbal je hra dvou týmů.

 

Diskusní téma: Ford a Stalin: O tom, jak žít lidsky (8). Objektivní práva a subjektivní zákony (dokončení)

Vznik Skupiny spojencov Izraela na pôde NR SR

čože | 16.06.2016


https://www.youtube.com/watch?v=LNYyiCiySp8
http://necenzurovane.net/gosudarjon/g70.html

Bez cenzúry 12.06.2016 od KDH po Kotlebovu ĽSNS a skupinu spojencov Izraela
https://www.youtube.com/watch?v=B2XFGP8mwow

V priestoroch parlamentu Slovenskej republiky za zišla skupina 16 zločincov poslancov.
Vytvorili skupinu, ktorá oslavuje a háji záujmy zločineckého satanistického štátu Izrael. Hovoria, že Izrael ponúka návod ako vybudovať funkčný a efektívny systém tvorby riadenia a financovania znalostnej ekonomiky. Celý ich teatrálny výstup je fraška a divadlo, ktoré sú dlhodobo do detailov neplánované z vyšších sionistických miest.
V ich komickej zločineckej upútavke, ktorá trvá 21 minút nehovoria nič iné len spievajú ódy Satanovi a zlu.
Chvália Izrael do neba a podliezajú mu celú dobu do análneho otvoru. Vôbec sa neštítia hanobiť Slovenský národ a skutočnú pravdu a lásku.
Z ich prejavu je do neba volajúce aj z ich výrazu tváre, že sú to všetko
poprední sionisti Slovenskej republiky.
Stačí sa im pozrieť do tváre a dobre vidieť, že sú to sociopati. Sú chladní a bezcitní.
Títo ľudia sa neštítia podporovať satanizmus a všetky teroristické praktiky, ktoré Izrael pácha spolu s USA na obyvateľoch tejto krásnej Zeme.


Putin bude vyplácať penzie izraelským jidom z rozpočtu RF.

https://duckduckgo.com/?t=disconnect&x=%2Fhtml&q=%D0%9F%D1%83%D1%82%D0%B8%D0%BD+%D0%BE%D0%BF%D0%BB%D0%B0%D1%82%D0%B8%D1%82+%D0%BF%D0%B5%D0%BD%D1%81%D0%B8%D0%B8+%D0%B5%D0%B2%D1%80%D0%B5%D1%8F%D0%BC+%D0%B2+%D0%98%D0%B7%D1%80%D0%B0%D0%B8%D0%BB%D0%B5&ia=web

Re: Vznik Skupiny spojencov Izraela na pôde NR SR

Cico Ciciak | 18.06.2016

Prečo tu spamuješ takýmito sprostosťami?! Tu je fórum aj s jeho "Mimo téma" časťou! * http://www.dvtr.eu/diskuse/

Přidat nový příspěvek