27.7.2017
A.A.Bogdanov, vlastním jménem Alexandr Alexandrovič Malinovský (1873-1928) byl ekonom, filosof, výzkumník, politický činitel, spisovatel. Člen sociálně-demokratické strany od roku 1896, v roce 1903 přimknul k bolševikům. Jeho názory byly ve mnohém nemarxistické. V roce 1909 byl vyloučen ze strany. Následně přimykal k různým stranických frakcím. Po VŘSR postupně odešel od politické činnosti k vědecké činnosti v oboru (byl lékař). Byl organizátor a ředitel prvního na světě Institutu transfúze krve, který byl později nazván jeho jménem. Zemřel 7.4.1928 v důsledu experimentu výměny krve, který prováděl sám nad sebou. Údaje jsou vzaty z Velké sovětské encyklopedie, 3. vydání, sv. 3, str. 442.
Z vědeckého odkazu A.A.Bogdanova celou dobu vyvolává největší zájem jeho „Všeobecná organizační věda“, jiným názvem „Tektologie“. Jak informuje upomenutý článek ze Sovětské encyklopedie, v „Tektologii“ Bogdanov vystoupil jedním z „pionýrů systémového přístupu v současné vědě. V řadu novějších výzkumů sovětských i zahraničních autorů se podotýká, že některé pozice tektologie předběhly myšlenky kybernetiky (princip zpětné vazby, idea modelování a další)“.
„Všeobecná organizační věda“ je objemově rozsáhlý světonázorový traktát, o kterém hodně vzdělaných lidí slyšelo, ale málokdo ho četl, i proto, že v sovětské době byl hodnocen jako „nemarxistický“ a bylo ho možné najít jen ve speciálních archivech hlavních knihoven nebo v rodinných knihovnách. Představuje pokus vyrvat se z panování marxismu nad světonázorem lidí na základě (ve své podstatě) dostatečně všeobecné teorie řízení, ve formách jejího výkladu A.A.Bogdanovem.
Ale J.V.Stalin neshledal ten pokus úspěšným, a měl v tom pravdu1. Ti, kdo nesouhlasí v této otázce s J.V.Stalinem, mohou získat všechny tři svazky dané práce a přistoupit k jejímu studiu a osvojení. Nebudou prvními: po krachu kultu marxismu v SSSR jdou tou cestou mnozí, kdo chápou, že věda o řízení je klíč ke všemu. Ale než se někdo vydá na tu cestu, je lépe se podívat, co zdůrazňují ze studia „Tektologie“ ti, kdo už z ní něco nastudoval.
Na internetu je k vidění referát pod názvem „48 tezí Tektologie A.A.Bogdanova“2, obrátíme se k němu:
«1. “Jakákoliv lidská činnost je objektivně organizující nebo dezorganizující” (str. 19)3 a může se zkoumat jako materiál organizační zkušenosti. Organizační činnost člověka je namířena na přetvoření okolního světa v souladu s potřebami samotného člověka. Lidstvo však není jednotné ve své organizující činnosti, což vytváří dezorganizační činnosti jako výsledek setkání různých organizačních procesů.
Takový je organizační pohled na svět.
2. “Příroda = první velký organizátor.” (str. 22). Poslední odhalení přírodních věd podporují pohled na všechny jevy přírody, živé i neživé, jako na organizační, odkud se pojem organizující zkušenosti rozšiřuje na celosvětový souhrn organizujících a dezorganizujících procesů.
3. Shoda organizačního uspořádání, vlastní různým přírodním systémům a možnost využití člověkem těchto principů ve své činnosti přivádí na myšlenku o jednotě organizačních metod, vlastních světu ve všech jeho projevech, o monizmu stavby světa.
4. Jednota organizačních metod přivádí k nutnosti vytvoření nové vědy pro jejich zobecnění. Organizační zkušenost musí být prostudována a využita lidstvem.»
Ačkoliv neznáme žádné komentáře J.V.Stalina k „Všeobecné organizační vědě“ A.A.Bogdanova, jak nám ukazují čtyři teze výše, vybrané autorem referátu, J.V.Stalin měl objektivně pravdu ve svém odmítání mravně vykotlané „vědecko-teoretické“ osnovy podobného druhu pro účely vypracování společensky nutné sociologické teorie, včetně její ekonomické komponenty.
Ty teze, které vybral z „Tektologie“ autor referátu, vyjadřují JÁ-centrický (antropocentrický4) ateizmus materialistického typu. A to je kompletně dostačující důvod pro nepřijetí „Tektologie“ A.A.Bogdanova v roli životu adekvátního standardu vidění světa, kterého by měli dosahovat ve svém vývoji všichni normální lidé k okamžiku začátku jejich dospívání.
Pokud soudíme podle toho, co je známo o životě samotného A.A.Bogdanova, byl upřímným člověkem, který odmítal jakékoliv utlačování ve vztahu k lidské osobě, který byl připraven obětovat svůj život kvůli ostatním (což dokázal svou smrtí během lékařského experimentu). Ale i když spravedlivě odmítl kultovní formy idealistického ateizmu, které panovaly v carském Rusku, A.A.Bogdanov nicméně nebyl schopný identifikovat v Životě a uvědomit si projevy Boží všedržitelnosti, a proto nebyl schopný překonat v sobě ateizmus jako takový, který přejal z kultury. V důsledku této okolnosti jsou obvinění na jeho adresu v mechanističnosti – ve své podstatě v mravní vykotlanosti (bezmravnosti: mechanismy mravností nedisponují, ačkoliv se v nich projevuje mravnost jejich tvůrců), která byla vyslovována mnohými v té či oné podobě na adresu jeho verze všeobecné organizační vědy jako takové – také spravedlivá.
Člověk – i jako osoba i jako lidstvo celkově – je nositelem té či oné, ale zcela určité jemu objektivně vlastní mravnosti; ale je také schopen přehodnotit svou současnost mravnost a na základě toho stvořit svou budoucí mravnost. To se týká jako osobní, tak i celospolečenské mravnosti, kterou zachycuje noosféra jako aktuální závěr životu lidstva, do kterého každý člověk vnáší svůj vědomě nasměrovaný nebo nevědomý vklad.
Z důvodu toho, že „Všeobecná organizační věda“ A.A.Bogdanova je mravně vykotlaná, v důsledku čehož dovoluje prezentovat amorálnost nebo bezmravnost subjektu a společnosti jako objektivní fakt, který na nich nezávisí, je tak atraktivní pro JÁ-centrické vidění světa, které je vlastní mnoha činitelům současné vědy: z jejich pohledu je důležitý vědecký výsledek, uznaný ve „vědeckých kruzích“, který je údajně jedinou charakteristikou lidské důstojnosti výzkumníka, a jeho další osobní kvality, jeho mravnost se nikoho netýkají a k vědě – jako k procesu poznání a řízení okolnostmi života - nemají už vůbec žádný vztah5. To, že vědecký výsledek a možná praxe jeho použití jsou podmíněny mravností výzkumníka především (což se týká i všech ostatních záležitostí člověka i kolektivů), to je fakt, který nejhůře ze všech chápou právě činitelé vědy (i dalších oblastí), nositelé JÁ-centrizmu, kteří jsou úspěšní v současných historicky zformovaných podmínkách.
V důsledku mravní vykotlanosti není „všeobecná“ organizační věda ve verzi A.A.Bogdanova reálně všeobecnou a proto není schopná řešit úlohu překonání propasti tříštění a specializace vědy, což je charakteristické pro panující kulturu, ačkoliv tuto úlohu A.A.Bogdanov ve své době postavil, a autor referátu o ní mluví:
«5. různým formám společenského vědomí je v té či oné míře vlastní organizační pohled na svět. Ve velké míře se to týká filosofie, která si nicméně “neuvědomuje svou závislosti na životní praxi“ (str. 64). Překážkou ve skutečném ovládnutí organizační zkušenosti je specializace věd, překážející „integrální formulaci otázky“ (str. 65). Přišla doba překonat tuto překážku. „Novou, všeobecnou organizační vědu budeme nazývat „tektologií“, což v překladu z řečtiny znamená „učení o budování“...“ (str. 66)» (“48 tezí „Tektologie“ A.A.Bogdanova“)
Jde o to, že v mravně vykotlané „všeobecné“ organizační vědě nemá místo psychologie, která má co do činění přímo nebo nepřímo s mravností lidí a kolektivů a změnami mravnosti jak pod vlivem okolností, tak i pod vlivem vůle samotných lidí v důsledku toho že přehodnocují měřítka; a ve svých praktických aplikacích – s naladěním a rozladěním (poruchami) algoritmiky psychiky osob, kolektivů, společností a globální civilizace celkově. Doprovodnou okolností je, že v „Tektologii“ není místo ani pro historii, protože historická věda, která nevnímá mravně-psychologické aspekty historických osob a společností a směřování jejich mravně-etických změn, se proměňuje ve své podstatě v nesmyslné „účetnictví“ archeologických památek, textů a faktů, uzavřené v sobě. V důsledku těchto okolností:
Všeobecnou organizační vědou může být jen dostatečně správně mravně podmíněná teorie řízení, ze které existují vazby i do psychologie v jednotě psychologické teorie a praxe, odpovídající životu, i do historie, a tím – a to je hlavní – i do politické scénáristiky pro budoucnost.
Jen v tom případě znalosti a návyky, tvořící podstatu jednotlivých věd a řemesel, se stávají doplňkem ke všem společné lidské postatě každého jednotlivce, a nezaměňují sebou podstatu osobnosti, čímž rozdělují společnost, vědu, řemesla a všechny druhy činnosti lidí ve společenském životě, včetně rodinného života. Ale právě k překonání této rozdělenosti není „tektologie“ způsobilá, v důsledku své mravní vykotlanosti, jinak by se na ní neodkazovali mravně vykotlaní činitelé vědy podobně, jako to dělal zesnulý akademik Mojsejev.
J.V.Stalin řadil názory L.D.Jarošenka k druhům „tektologie“ a kritizoval ho ve své podstatě za totéž – za ignorování role výrobních, ekonomických vztahů lidí: o tom, v teoriích politické ekonomie je vždy řeč o vzájemných vztazích lidí, s jejich mravností a etikou, „intelektuálové“ nemyslící pravou hemisférou vždy zapomínají; právě v důsledku takového druhu zjevného nebo nezjevného vynesení reálné mravnosti lidí a pravdověrnosti Boha za rámec posuzování, vzniká místo politické ekonomie a sociologie celkově, mravně zjevně podmíněných, jednostranná technologie a mechanická organizace výroby a spotřeby, která se dá v hrubé formě charakterizovat následovně:
Kolik je toho dobytka třeba a kolik je tomu dobytku třeba, aby byli všichni spokojení a byl všeho dostatek?
Ale tato protilidská podstata mravů a etiky sociologů, ekonomů, veřejných a zákulisních politiků se může skrývat v důsledku zjevné hlouposti nebo licoměrného cynizmu za kompletně blahorodné úvahy o „právech člověka“, „sociálně orientované tržní ekonomice“, „občanské společnosti“ atd.
Někdo si může stále myslet, že díky své intelektuální primitivnosti a nevědomosti J.V.Stalin jednoduše nebyl schopný pochopit „vrcholy tektologické mysli“, vyjadřované v takovémto stylu:
«17. Dezintegrace představuje opak ingrese. V Ingresi se aktivity, dříve nespojené, spojují, obrazují „svazek“ konjugujících komplexů; v dezintegraci se vzájemně paralyzují, což vede k obrazování „hranice“, to znamená samostatnosti“ (str. 121, poznámka). Při plné neutralizace aktivností se děje plná dezintegrace, doprovázená obrazováním tektologické hranice a rozdělením komplexů. Podél linií cyklických odporů mezi komplexy se zavádějí prvky prostředí.»6 (“48 tezí „Tektologie“ A.A.Bogdanova“)
Ale hodnocení J.V.Stalina na adresu různého druhu mravně vykotlaných „tektologických“ přístupů k ekonomickému životu společnosti, to je právě ten případ, kdy je důležitý mravně podmíněný ve své podstatě správný výsledek nezávisle na tom, zda je získán jako výsledek důkladného studia faktů, vypracování a osvojení terminologického aparátu a úvah na jejich základě v řečišti nějaké kultury intelektuální činnosti; nebo je získán ihned ve formě osvícení.
Jako u každého člověka, i u J.V.Stalina byla hranice, rozdělující to, co chápal zcela konkrétně, a to, co vycházelo za rámce jeho chápání a bylo podmíněno interakcí nevědomých úrovní jeho psychiky s egregory, s psychikou jiných subjektů, s vedením Shora7. To se týká jak završených událostí (včetně hodnoce „tektologie“) a aktuálních děl, tak i předvídání.
Ale nezávisle na tom, kde probíhala ta hranice v činnosti J.V.Stalina, v tom, že několika frázemi v pseudomarxistickém textu egregoriálně naprogramoval smrt marxismu a matričně vyloučil možnost využití bolševiky v budoucnu nějaké mravně vykotlané ateistické „všeobecné“ organizační vědy – v tom se projevila Prozřetelnost, podporující bolševiky8.
1 Pokud by ten pokus byl úspěšný, proběhla by po publikace práce Bogdanovat transformace algoritmiky noosféry Země, a problém překonání marxismu by byl nějak vyřešený ještě v první polovině 20. století, a historie 20. století by byla jiná.
2 viz http://1.cellimm.bio.msu.ru/people/cetum/bogdanov.html
3 Autor referátu dává odkazy na stránky publikace „Tektologie“ roku 1922.
4 tj. takový, kde se já-centrizmus uchází o vyjádření světonázorových pozic a zájmů všeho lidstva.
5 «Není nutno například omezovat cíle a předmět vědeckých výzkumů etickými požadavky. Etika akumuluje zkušenost předchozího života, včetně zkušenosti předchozích nezdarů. A věda, to je vždy hledání nových možností rozvoje společnosti a jeho adaptace k okolním podmínkám. V hledání (ne v použití!) nesmí existovat žádná omezující pravidla!» (z článku akademika N.N.Mojsejeva a doktora fyzikálně-matematických věd I.G.Pospelova „Směr evoluce a rozum“, časopis Příroda č.6, 1990)
Ačkoliv autoři píší, že „nejdůležitější vlastností evolučního procesu je jeho nepředvídatelný charakter“, na základě historické zkušenosti davo-“elitarizmu“ je možné garantovat samolikvidaci lidstva, pokud se bude davo-“elitarizmus“ stejně jako dříve sečítat s absencí etických zákazů na cíle a předmět výzkumu.
Protože je nemožné omezit osvojení a používání znalostí ve společnosti, a defektní mravnost společnosti obrátí ve zlo libovolné vědění, pak jediná obrana před tím samozničením jsou etické, ve své podstatě mravně podmíněné, zákazy na cíle a předměty výzkumu, které stavějí samotní výzkumníci: vědecké znalosti nemohou být použity ke zlu, pokud nejsou objeveny; proto nevědomost společnosti, která se odklání od mravně-etického pokroku, je blahem pro jí samotnou i pro okolí.
Budeme pokračovat ve zkoumání otázky vztahu mravnosti a „tektologie“ a obrátíme se k publikace „Gorbačov-fondu“ „Perestrojka. Deset let poté“ (Moskva, “Aprel-85”, 1995 г., vydání 2000 výtisků, tj. nepsané určení „jen pro elitu“). Strana 159, historička umění I.A.Andrejeva říká následující:
«Mravní osnovy, to je vysoké a složité. Ale prvky etiky jsou nám plně dostupné.» To je řečeno poté, co mimo uší kunsthistoričky prošla slova matematika a údajného ekologa, akademika N.N.Moisejeva:
«Nahoře (podle kontextu jde o hierarchii moci) může sedět lump, může sedět kariérista, ale jestli je schopný, už je mu mnoho odpuštěno, proto, že bude chápat, že to co dělá, země potřebuje.» (str. 148).
— Nikdo nic nenamítl, ačkoliv akademiky mlčky ztotožil mravně podmíněné zájmy schopného lumpa se zájmy celé země. Ale to nestraší ani akademika, ani jeho posluchače, protože oni jsou stejně amorální jako ten lump, kterého hypoteticky zkoumají. A co je straší? O tom akademik hovoří sám:
«Čeho jsme se báli? Báli jsme se toho, o čem psal Bogdanov ve své „tektologii“: když vznikne nějaký systém (organizace), on vytvoří, ať chce nebo ne, vlastní zájmy. Tak se to stalo s naším systémem. Vznikla určitá elitární skupina, která prakticky uzurpovala majetek obrovské země.».
— Akademik lže, protože „určitá elitární skupina“ nevznikla z ničeho; jí vytvořil princip zformulovaný výše akademikem: Schopní lumpové se skutečně „samoorganizovali“ na základě JÁ-centrické démonické ateistické mravnosti, a vyjádřili svoje podlé zájmy v biblické doktríně zotročení všech, a vědecké výzkumy, nevidící Vyšší mravnost, projevenou v životě Vesmíru, je kryjí analogicky tomu, jak to udělal N.N.Moisejev, když se odkázal na „tektologii“.
Tak N.N.Moisejev svými výroky potvrdil pravost J.V.Stalina v jeho odmítnutí „tektologie“ a kvalitativně příbuzných mravně vykotlaných ateistických organizačně-řídících teorií, k nimž patří i „kybernetika“.
6 Spoléháme na to, že svobodomilní „inteligenti“ (pokud někdo z nich čte tento text) hned pochopili, co je řečeno v tom textu, aniž by četli samotnou „tektologii“.
Ale z našeho pohledu, ten terminologický aparát, jehož smysl slov chápal asi jen samotný autor „tektologie“ A.A.Bogdanov – představuje projev toho, že všeobecnou organizaci Života jako takovou chápal rozmytě, fragmentárně, kaleidoskopicky. Právě v důsledku toho matného chápání zákonitostí, vlastních jím zkoumanému „objektu=subjektu“ - Životu jako takovému – tvoří „tektologie“ tři svazky, a její terminologický aparát je velmi exotický i pro vzdělanou část společnosti. Proto „tektologie“ A.A.Bogdanova představuje maximálně objekt historického a lingvistického zájmu, protože je jednodušší a efektivnější vše vysvětlit znovu, než opravovat v ní jednotlivé chyby a doplňovat chybějící části.
Naše praxe ukazuje, že dostatečně všeobecná teorie řízení může být prezentována na 10 stranách knižního textu na základě obecně zavedené terminologie matematicko-inženýrského charakteru s určitým rozšířením smyslu některých termínů a zahrnuje všeho všudy 9 pojmů vzájemně propojených mezi sebou, které mohou být vždy propojeny s průběhem událostí v životě.
7 V této práci se nebudeme zabývat zkoumáním otázky o skryté relígii samotného J.V.Stalina jako systému jeho osobních vztahů s Bohem vně jakýchkoliv dogmat a rituálů. Toto téma je pokryto v pracích VP SSSR „Ohlédni se ve svém hněvu...“, „Krátký kurs...“ a „Nastal čas o Stalinovi pohovořit...“
8 Ve spojení s tímto by se mohli antistalinisté a další protivníci bolševismu zamyslet nad podstatou Záměru, o místě svojí činnosti v Záměru a o svých vztazích s Bohem.
Informační báze KSB