Ford a Stalin: O tom, jak žít lidsky (22)

Ford a Stalin: O tom, jak žít lidsky (22)

5.1.2017

předchozí část

 

...

Internacionál-socialismus – nikoliv alternativa nacionál-socialismu, jak to tvrdí marxisté-internacisté, ale „výhodový socialismus“ pro mafiózně organizovaných mezinárodních diaspor v mnohonárostním a formálně rovnoprávně-socialisticky organizovaném státě. Jinými slovy, internacionál-socialismus je jedna z forem internacismu.

Alternativou jak nacionál-socialismu, tak i internacionál-socialismu je „mnohonárodnostní socialismus“, v němž se skutečně zabezpečuje svoboda osobního rozvoje a rovnost práv občanů různého etnického původu při absenci mafiózně organizovaného „výhodového socialismu a komunismu“ pro mezinárodní diaspory a „národnostní menšiny“.

Marxismus — věrouka imitačně-provokačního charakteru, vyhlašující nevyhnutelnost přechodu lidstva v globálním měřítku ot „vykořisťování člověka člověkem“ ke „království svobody“ - nejprve k socialismu a pak ke komunismu.

Ideály spravedlivosti v socialistické a komunistické společnosti, vyjadřované tak, jak jsou vyjádřeny v marxismu, nebo vyjádřeny nějak jinak, jsou přitažlivé pro většinu těch kdo žijí svou prací a jsou utlačováni parazitismem vládnoucí menšiny, proto v konkrétních historických okolnostech se dav stává přístupný sloganům, ve kterých vidí vyjdáření svých tužeb lepšího života bez parazitismu a utlačování většiny ze strany menšiny.

Avšak jak ukazuje historie, zdaleko ne všechny slogany se v životě realizují těmi, kdo je hází do davu, ale těmi, kdo reaguje na výzvy a upřímně pracuje na realizaci těch výzev v životě. A probíhá to zdaleka ne vždy proto, že ideály prohlašované ve sloganech jsou objektivně nemožné, a vůdci jsou licoměrní pokrytci. Z větší části to probíhá proto, že pro realizaci vyhlašovaných ideálů zákulisní političtí scénaristé, kteří sledují vlastní cíle, vůdcům a davu záměrně předhazují nepoužitelné a nefunkční prostředky, kteří jejich nevhodnost nejsou schopni včas rozpoznat. To se týká i marxismu.

Imitačně-provokační podstata marxismu se projevuje v tom, že za prvé, ve filosofii marxismu je otázka o řešení úlohy předvídatelnosti mnohovariantní budoucnosti, ležící v základě jakékoliv moci a jakéhokoliv řízení, podměněna „základní“ otázkou o prvotnosti hmoty nebo vědomí; za druhé, politická ekonomie marxismu je metrologicky neprůkazná, a není jí možné spojit během reálné hospodářské činnosti s účetnictvím a statistikou ani na mikro, ani na makro úrovni ekonomiky. Díky těmto dvěma principiálním vlastnostem marxismu dav, který věří v marxismus, se ocitá rukojmím majitelů marxismu, kteří disponují nějakým know-how realizace vlastní ideologické a ekonomické moci.

Trockizmus – to není jeden z druhů marxismu. Charakteristickým rysem marxismu v komunistickém hnutí, které fungovalo ve 20. století „pod podpatkem“ marxismu, byla kompletní hluchota trockistů k obsahu kritiky vyslovované v jejich adresu1, v součtu s přívržeností principu potlačování v životě deklarací, vyhlašovaných trockisty, systémem zamlčení, na jejichž základě reálně fungovali, sjednocení přes kolektivní nevědomí.

To znamená že trockizmus je psychický jev. Trockismu v jeho upřímném osobním projevu dobrých úmyslů ze strany jeho přívrženců je vlastní konflikt mezi individuálním vědomím a nevědomím jak individuálním, tak i kolektivním, vytvářeným všemi trockisty dohromady. A v tom konfliktu zlobně vítězí kolektivní nevědomí trockistů, čímž potlačuje osobní vědomé dobré úmysly každého z nich součtem činnosti jich všech.

To je zvláštnost psychiky těch, komu se poštěstilo stát se trockistou, nikoliv vlastnost té či oné konkrétní ideologie. Psychotypu „trockista“ mohou odpovídat nejrůznější ideologie. Právě z tohoto důvodu čistě psychického charakteru jsou rovnoprávné vztahy s trockismem a trockisty osobně na úrovni intelektuální diskuse, argumentů a kontraargumentů – neplodné a nebezpečné2 pro ty, kdo vnímá trockizmus jako jednu z ideologií3 a nevidí jeho reálné POD-ideologické podhoubí, nezávisející na konkrétní ideologií, kterou může psychický trockista nejednou během života upřímně měnit4.

Intelekt, ke kterému se obrací v diskuse v úsilí přivést diskusního partnera k rozumu, nebo najít spolu s ním pravdu, na jejímž základě by bylo možné překonat předchozí problémy ve vzájemných vztazích, - je jen jedna z komponent psychiky celkově. Ale psychika celkově (v případě jejího trockistického typu) nepřipouští intelektuální zpracování informace psychickým trockistou, která je schopná změnit tu doktrínu, kterou v daný okamžik odpracovává ta z mnohých ideologicky zaobalených větví trockismu, ke které psychologicky patří konkrétní psychický trockista.

Tato psychická zvláštnost5, vlastní mnoha jedincům, je historicky dřívější jev, než historicky reálný marxistický trockizmus v komunistickém hnutí 20. století. Pro tuto vlastnost psychiky jedinců se v minulosti nenašlo jiné slovo, než „posedlost“. A v epochu panování materialistického světonázoru se pro tento jev obecně nenašlo v jazyce slovo, odpovídající podstatě tohoto typu psychické škodlivosti, a byl nazván znovu, ne podle své podstaty, ale podle pseudonymu jednoho z jeho nejvýraznějších představitelů v komusnistickém hnutí 20. století.

Trockizmus je ve své podstatě schizofrenní, agresivní politicky činná psychika, která se může maskovat libovolnou ideologií, libovolnou sociologickou doktrínou.

Proto marxismus je odpočátku projevem psychického trockizmu. Marx a Engels byli psychickými trockisty. Hitler byl také psychickým trockistou: o jednotě vztahů hitlerizmu a marxizmu trockistické verze k mnohým jevům života společnosti jsme psali v práci „Ohlédni se ve hněvu...“. Psychickými trockisty antikomunistického druhu byli na sklonku SSSR disidenti. A nyní jsou psychickými trockisty většina aktivistů proburžoazních reforem v Rusku a jejich oponentů z řad různého druhu patriotických stran a všech údajně komunistických stran, neschopných se zřeknout marxismu.

Bolševismus, jak učí historie KSSS, vznikl v r. 1903 na II. sjezdu RSDRP6. Jak tvrdili jeho protivníci, bolševici do r. 1917 nikdy nereprezentovali sami skutečnou většinu členů strany, a proto oponenti bolševiků v té době vždy namítali proti jejich vlastnímu pojmenování. Ale takový názor pramenil z nechápání podstaty bolševismu menševiky různých druhů.

Bolševismus není ruská varianta marxismu a není to stranická příslušnost. A už naprosto nesmyslný je obrat „židovský bolševismus“, použitý Hitlerem v Mein Kampf, protože bolševismus je projev ducha Ruské civilizace, nikoliv ducha nositelů doktríny biblického globálního otrokářství na rasovém základě.

Bolševismus existoval před marxismem, existoval v ruském marxismu, nějak existuje i nyní a bude existovat i v budoucnosti.

Jak prohlašovali sami bolševici-členové marxistické strany RSDRP(b)7, právě oni vyjadřovali v politice strategické zájmy pracující většiny obyvatel mnohonárodnostního Ruska, v důsledku čehož jen oni měli právo nazývat se bolševiky. Nezávisle na tom, nakolik bezchybně bolševici vyjadřovali strategické zájmy pracující většiny v teorii a praktické politice, a nakolik si sama pracující většina uvědomovala své strategické zájmy, podstata bolševismu nespočívá v početní převaze stoupenců nějakých myšlenek nad stoupenci jiných myšlenek a nemyslícím davem, ale v následujícím:

V upřímném usilování vyjádřit a uvést do života dlouhodobé strategické zájmy pracující většiny, přející si, aby nikdo neparazitoval na její práci a životě. Jinými slovy, historicky reálně v každé epoše spočívá podstata bolševismu v aktivní podpoře přechodného procesu k mnohonárodnostní lidskosti Země budoucí éry od historicky zformovaného toho či onoho davo-“elitarismu“ jako způsobu realizace parazitického panování menšiny nad pracující většinou.

Menševizmus představuje opak bolševismu, protože objektivně vyjadřuje usilování k parazitismu na práci a životě prostých lidí – tj. většiny – všech, kdo si usmyslel o svém „elitárním“ statusu. Marxismus je i druhem menševizmu, nejen psychický trockizmus; psychicý trockizmus je vždy menševizmus.

Fašismus je jeden z typů kultury společenského samořízení, možný výlučně v davově-“elitární“ společnosti. Fašismus je jeden z projevů psychického trockizmu.

Podstata fašismu jako takového nezávisle na tom, jak se nazývá, jakými myšlenkami se kryje a jakými způsoby realizuje moc ve společnosti, spočívá v aktivní podpoře davem „malých lidí“ – na základě jejich ideového přesvědčení nebo bez-ideovosti na základě živočišně-instiktivního chování – systému zneužití moci „elitární“ oligarchií, která:

  • představuje nepravost (nespravedlivost) jako údajnou „spravedlivost“, a na tom základě deformuje světonázor lidí, veškerou svou mocí kultivuje nespravedlivost ve společnosti, bráníce lidem realizovat se v kvalitě člověka;

  • pod různými záminkami vší svou mocí potlačuje všechny a každého, kdo pochybuje o spravedlivosti jí samé a jí realizované politiky, a také potlačuje ty, koho v tom jen podezřívá.

Dav v definici V.G.Belinského je „množina lidí, žijící podle tradic a soudících podle autorit“, tj. dav = množina jedinců, žijících ne podle svědomí a ve své podstatě bez přemýšlení – automaticky, nebo pod vnějším řízením svého chování. A není důležité, zda vládnoucí oligarchie vystupuje veřejně a ceremoniálně, vyvyšujíc se nad společností (tak je tomu ve fašistických diktaturách); nebo se vyvyšuje mlčky nebo v neuvědomělé pýše, veřejně předstírajíce pokoru a sloužení davu, který nazývá národem (pseudokomunistické režimy); nebo koná skrytě, přesvědčujíc společnost o své údajně neexistenci, a v souladu s „neexistencí“ – o své nečinnosti, v jejímž důsledku se vše v životě společnosti odehrává údajně „samo sebou“ (buržoazně-liberální demokracie), a ne cílevědomě podle scénářů konceptuálně zdatných kurátorů dané oligarchie8.

Tento popis-definice fašismu v sobě nezahrnuje do očí bijící a strach nahánějící příznaky jeho projevů v činnosti: symboliku; ideologii, vyzývající k násilí a likvidaci těch, koho majitelé fašismu určili pro roli nenapravitelného společenského zla; výzvy k vytváření politických stran s pevnou disciplínou a systémem teroru, oddíly militantů atd.

O protilidské podstatě fašismu bylo na základě lekce, udělené německým fašismem všem, řečeno po roce 1945 mnoho.V důsledku hrůz fašismu období 1933–1945 se může někomu zdát, že námi daná definice je lehkovážná, odtržená od reálného života, abstraktní, a proto neodpovídající úloze ochrany budoucnosti před fašismem.

Ve skutečnosti právě tato definice je definicí fašismu podle jeho podstaty, a nikoli podle místa vzniku a zvláštností jeho projevů v životě společnosti, což ji kvalitativně odlišuje od dříve uvedené „definice“ „fašismu“, dané Velkým encyklopedickým slovníkem a podobných „definic“.

*            *
*

Uvedené definice vůbec nejsou cvičením v kazuistice. Různé jevy v životě společnosti je jednoduše třeba charakterizovat tak, aby jejich rozdíly a vazby byly pochopitelné, a v souladu s tím je třeba je nazývat různými jmény. Ty definice, odlišující navzájem různé jevy společenského života, dovolují podívat se nově na to, co probíhalo v SSSR ve stalinskou epochu, kde:

  • podle všeobecného názoru nové společenské uspořádání, odlišné od všech historicky známých k té době, se budovalo a nazývalo se „socialistickým“, orientujíce se na komunistickou perspektivu;

  • marxismus byl teoretickou základnou jeho budování, přičemž kultovní základnou.

První okolnost jako taková spory nevyvolává. Pokud budování nové společnosti se přiznává všemi, ačkoliv samotné ideály, které usilovali uvést do života upřímní stoupenci socialismu v období 1917-1953 byly hodnoceny různými lidmi různě: buďto nerealizovatelná utopie, protiřečící podstatě člověka, v důsledku čehož je pokus realizovat ji v životě – zlo, a nenese nic kromě násilí a strádání; krátce – otrocké kasárny, forma fašismu, chyba historie; nebo – objektivně možná nejlepší budoucnost všeho lidstva, vyžadující pro svou realizaci subjektivní faktory – rozvoj kultury a cílevědomou práci, ve které jsou možné jak chyby, tak zneužití, občas s velmi těžkými následky jak pro současníky, tak pro potomky.

Pro stoupence názoru o tom, že SSSR vznikl v důsledku chyby historie v roce 1917 a celá jeho historie byla chybou, nepředstavuje zájem posouzení okolností spojených s marxismem jako takovým a s jeho interpretací J.V.Stalinem v jeho mnohostranné činnosti.

Zato stoupenci názoru, že v roce 1917 historie neudělala chybu a položila základ otevřené praxi budování socialismu a komunismu v SSSR a na celém světě, se dohadují o tom, kdo byl skutečným marxistou a komunistou v SSSR: J.V.Stalin a jeho stoupenci? Nebo L.D.Bronštejn (Trocký) a jeho stoupenci? Ve vztahu k současnosti ten spor u stoupenců marxismu vyvolává otázku: obnovení budování komunismu je prodloužení díla Marxe-Engelse-Lenina-Trockého? Nebo prodloužení díla Marxe-Engelse-Lenina-Stalina?

Odpověď na tyto otázky je široká a spočívá v tom, že:

  • skutečným marxistou byl L.D.Bronštejn, a v důsledku neadekvátnosti filosofie a politické ekonomie marxismu byl falešným komunistou a zemřel jako rukojmí jím neuvědomované lživosti marxismu;

  • V.I.Lenin byl skutečným komunistou natolik, nakolik mu stačily schopnosti nebýt psychickým trockistou, věrným kánonům marxismu;

  • skutečným bolševikem a komunistou byl J.V.Stalin, v důsledku čehož nebyl marxistou;

  • J.V.Stalin byl pokračovatelem politické linie ne Marxe-Engelse-Lenina, ale pokračovatelem politické linie bolševismu Štěpána Razina – Lenina (v té jeho komponentě, kde se Lenin dostával ze zajetí marxismu), protože V.I.Lenin pod krytím marxismu budoval stranu RSDRP(b) jako nástroj uvedení do života politické vůle bolševismu, v principu schopné stát se konceptuálně samostatnou (což se skutečně stalo, když vládnoucí stranu a státnost SSSR vedl J.V.Stalin), a následně kompletně vyjít za rámce marxismu.

Jedním z prvních kdo to ucítil byl Bronštejn (Trocký). V jeho práci z roku 1904 „Naše politické cíle“ je takové hodnocení vztahu Lenina k marxismu:

„Skutečně se nelze stavět cyničtěji k nejlepšímu ideovému dědictví proletariátu, než to dělá Lenin! Pro něho není marxismus metoda vědeckého výzkumu, stavějící velké teoretické závazky, ne, je to... hadr na podlahu, když je třeba zamést své stopy, bílá tabule, když je třeba demonstrovat svou velikost, skládací pravítko, když je třeba demonstrovat své stranické svědomí!“ (L.D.Trocký, „O historii ruské revoluce“, sborník prací pod vedením N.A.Vaseckého, Moskva, „Politizdat“, 1990, str.77)


A to není všechno. V.L.Leninovi patří i dvousmyslné výroky, svým charakterem mohoucí vyvolat krach marxismu. Jeden z nich:

„Vůbec se nedíváme na teorii Marxe jako na něco zakončené a nedotknutelné; jsme přesvědčeni, naopak, že položila jen základní kameny té vědy, kterou socialisté musí rozvíjet dále ve všech směrech, pokud nechtějí zaostat za životem.“ (Sebrané spisy 5. vydání, svazek 4, str. 194).


Ale jestli se ukazuje, že „základní kámen“ je nevhodný pro zamýšlené dílo, pak bude nevyhnutelně nalezen nějaký jiný „základní kámen“, to je otázka času. A to proběhlo v rozvoji bolševismu. A ani Trocký, ani jeho stoupenci-pokračovatelé nenašli prostředky, schopné potlačit rozvoj bolševismu ve společnosti.

 

6.2. O pozadí revoluce roku 1917

 

pokračování

 

 

1 Trockisté se vždy chovali tak, jakoby na jejich adresu smysluplná kritika nebyla nikdy vyřčena, a oni se setkávali výlučně s nepochopením ze strany okolí správnosti jejich názorů, vyjadřujících absolutní pravdu.

2 Jak to ukázala zkušenost ruské inteligence, která se pokoušela diskutovat s trockistickou mocí ve státě a stala se obětí NKVD ve 20. letech.

3 Právě v tomto vztahu k trockizmu, jako k deformaci ideologie vědeckého komunismu, a ve ztotožnění marxismu-leninismu s vědou spočívá skutečná chyba bolševismu v SSSR v letech 1917-1953.

Při pohledu z druhé strany, páni psychického trockizmu považují za nepřijatelné diskutování a vykořenění jeho psychického podkladu, v důsledku čehož dávají přednost tomu zobrazovat ideologicky mnohotvárný psychický trockizmus jako nějakou ideologii, ve vztahu k níž se ve společnosti formuje hodnocení „dobře“ nebo „špatně“ v závislosti na aktuálních potřebách.

Pokud někdo z psychických trockistů nebo jejich část umírá, pak se to představuje společnosti jako smrt za vysokou ideu (když je dáno hodnocení „dobře“, jako v případě templářů, Trockého a dalších), nebo se hraje na strunu maniakálnosti a šílenosti, posledlosti (když je dáno hodnocení „špatně“, jako v případě hitlerizmu) tak, aby za tou bublinou zůstaly skryty ty skutečné ideje, na jejichž realizaci byli maniaci naprogramováni a které se velmi odlišovaly od těch, které sami prohlašovali.

4 Příkladem tomu budiž „architekt perestrojky“ bývalý člen Politbyro ÚV KSSS psychický trockista A.N.Jakovlev: od marxismu do buddhismu.

5 Kompletní hluchota k obsahu kritiky vyřčené na jeho adresu v součtu s přívržeností principu potlačení v životě deklarací, prohlašovaných trockisty, systémem zamlčení, na jejichž základě oni reálně konají, sjednoceni v kolektivním nevědomí.

6 Ruská sociálně-demokratická dělnická strana

7 Ruská sociálně-demokratická dělnická strana (bolševiků)

8 V propagandě doktríny „své neexistence“ přeuspěli majitelé biblického projektu zotročení lidstva ve jménu Boha – majitelé a kurátoři „žido-zednářského spiknutí“.

 

Diskusní téma: Ford a Stalin: O tom, jak žít lidsky (22)

Ideomania

Fidorka | 08.01.2017

Chvilku som premyslal o tom, ci by pre Trockizmus nebol vystizny pojem Ideomania?

Štěpán Razin

Přemek | 07.01.2017

Princeznu a půl království tomu, kdo objektivně vyvrátí historické záznamy o Stěnkovi mstícím se za smrt svého bratra Ivana bez soudu rukama vojenských velitelů za Ivanovu údajnou dezerci v rusko-polské válce.

fasizmus

jh | 07.01.2017

spytam sa zatial len, co su to "mali ludia" v definicii fasizmu? je tato definicia akoze naozaj myslena na nemecky narodny socializmus? co taliansky a spanielsky fasizmus?

Re: fasizmus

m | 07.01.2017

Základní definice fašismu je politický režim, kde došlo ke spojení státu a soukromých korporací.
Z toho je vidět, že ve fašismu (jevící se jako tržně-lichevní neožidoliberální demokracie) pěkných pár let lítáme až po uši.
Fašismus č. 1 je dnes režim v USA, kde narozdíl od Třetí říše mají korporace větší vliv než stát, V Třetí říši to stále ještě bylo obráceně.

Re: Re: fasizmus

Přemek | 07.01.2017

Takže autorská definece v článku, že fašismus je formou marxismu, zjevně naráží na historický nesmysl v podobě zásadní odlišnosti německého fašismu se státem a soukromými koncerny a ruského marxismu se státem a státními koncerny. Forma má zde v oblasti vlastnictví značný obsahotvorný význam.

Re: Re: Re: fasizmus

Dušan | 07.01.2017

Přemek Přemek hm.

"autorská definece" - nechcel si napísať "autorova definícia" (zase tie tvoje podpásovky)

Re: Re: fasizmus

Dušan | 07.01.2017

"je politický režim, kde došlo ke spojení státu a soukromých korporací." - To je len vonkajšia fasáda a jeden z druhov fašizmu.

Nejednouchšia definícia fašizmu je táto:
"Systém nenávidiaci človeka"

Okrem toho tu je zjednodušená definícia
http://leva-net.webnode.cz/slovnik-pojmu/

Re: Re: Re: fasizmus

Lin | 09.01.2017

Souhlas, Dušane. Fašismus má mnoho podob a ten korporativní je jen jednou z nich. Dávala jsem odkaz na typologii již několikrát - a dám ho znovu - protože pro přehled o různorodosti fašismu je dobře napsaný:
http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/Typfasis.htm

Protože je v dnešní době "mlžení" dáváno rovnítko mezi marxismus a fašismus - tedy - říkají nám, že komunisti byli totéž, co nacisti - nebo ještě jinak - socialismus (oni říkají komunismus, ale k tomu nikde na světě nedošlo) a nacismus jsou stejně nelidské ideologie, napíšu ještě rozdíl mezi oběma:
Bez ohledu na "praktikování" (je to popsané v článku), je základní idea marxismu o osvobození se z poddanství, otroctví, kde výsledkem má být sociální spravedlnost.
Oproti tomu základní idea fašismu je od počátku zločinná a člověka nenávidějící (antihumánní), protože předpokládá nadřazenost určité skupiny společnosti "předurčené k vládě" nad ostatními (tedy sociální bezpráví).
Nechce se mi psát o "rasové nadřazenosti", jak se píše ve většině materiálů - protože čas ukázal, že tomu tak docela není. Jde spíš o nadřazenost samozvaných "nadlidí" nad zbytkem "podlidí", kde "nadlidé" si uzurpují právo rozhodovat o bytí a nebytí "podlidí".
Tak... snad to někomu pomůže v hodnocení...

Re: fasizmus

jana1234 | 09.01.2017

a tiez fasizmus japonsky a genocida, co spachali na cinskom obyvatelstve , a genocida spachana indoneziou na obcanoch vychodneho timuru s pozehnanim UK, genocida Armenov mladoTurkami podporovanymi zidmi.....

A zase poláci

Karel | 06.01.2017

A nyní něco k pobavení ! Vzhledem k absentující jakékoliv ochotě KSČM jednat a diskutovat o této problematice v duchu Usnesení vlády České republiky ze dne 7.12.2005 č. 1574, jsem dne 31.12.2016 vystoupil z řad KSČM. Stránky vznikly jako reakce na interpretaci dějinných skutečnosti OV KSČM ve Frýdku - Místku. Na základě mých zkušeností postoje KSČM se mi jeví značně šovinisticky a nacionalisticky zaměřeny zejména vůči otázce polské menšiny na Těšínsku. Je zde porušována Evropská charta regionálních či menšinových jazyků. http://www.zaolzie.xf.cz/index.html

Lenin

Nikdo | 06.01.2017

Už dříve jsem měl vnitřní otázku, kam zařadit Lenina, jestli kopal za dobro (míním tím, že se vědomě podle svého svědomí snažil o dobro v rámci svých znalostí). Líbí se mi například známe "Učit se, učit se, učit se!". Výrokem, že marxismus se mu rozvíjet si u mne získal další body (dobrý krok proti dogmatikům a vykladačům bez zkušenosti v praxi).

A ještě, co si myslíte o dvou výrocích, kde uvažuji o vnitřním rozdílu mezi trockistou a bolševikem?

Psychický trockista - Já je vždy až na prvním místě.
(já zařídím, aby se lidé měli lépe, já dokáži vystavit lepší společnost, já vím jak na to, moje ideologie, ke které jsem se připojil je jedině ta správná...)

Bolševik - Neustále neúnavně hledá co je nejvhodnější pro celek.
(Má neustálé otázky: Jak to udělat, aby společnost lépe fungovala, kam zaměřit úsilí, aby to fungovalo v celé společnosti...)

Re: Lenin

jardob | 06.01.2017

Psychický trockizmus je oveľa širší a komplexnejší jav. Je to skutočne jav nevyzretej a predovšetkým neĽudskej psychiky, a bude treba tento pojem obsažnejšie a detailnejšie definovať. Zostaviť definíciu.
V tomto tvojom uvedenom príklade je rozdieľ medzi trockistom a boľševikom hlavne v tom, že obaja sa tvária rovnako, aj deklarujujú rovnaké veci, no skutočné zámery, dôvody a reálne skutky sa u trockistu diametrálne líšia. U boľševika nie.
Čo sa týka Lenina, nebol celkom jednoznačná osobnosť, no v rámci danej doby a situácie ktorá v Rusku bola, urobil pre Rusko veľa dobra a najväčšia zásluha bola v tom, že zamedzil plánu trockistov urobiť z Ruska rozbušku svetovej revolúcie, že uzavrel Brest-Litovský mier.

Re: Re: Lenin

udo | 06.01.2017

..ostatne ani Stalin nebol zrovna dokonalý

Skutočné osobnosti vždy produkuje národ.
Každodenná preMiera jeho priemeru (skúsenosti dejín),
ktorý i jeden Človek vážne zdvihnúť môže..

Bo i najlepší z najlepších listov potrebujú kmeň,
koreň, ktorý na jar vždy nové z krovia vzdvihne

Re: Re: Re: Lenin

jardob | 06.01.2017

Pekné prirovnanie.

Re: Re: Lenin

Pe-tri | 07.01.2017

S tím Leninem bych byl opatrnější. BL mír sice zkomplikoval GP plány, ale Rusko tím přišlo o významná území, ale hlavně bych neztrácel ze zřetele, že stál u marxistické revoluce, která přeťala vývoj v Rusko až příliš násilně a následně přinesla občanskou válku a mnoho utrpení ... I když je jasné, že nespadl do Ruska z čistého nebe, přece jen je o jeho pohnutkách a důsledcích jeho činnosti hlouběji uvažovat. On i ten BL mír bylo velmi kompromisní východisko z nouze.
P.

Re: Re: Re: Lenin

jardob | 07.01.2017

Áno Pe-tri, ale bola vtedy azda nablízku lepšia alternatíva? Či už v prípade oktobrovej revolúcie, ktorej predchadzal februárový puč, alebo v prípade uzavretia prímeria v breste?
Inak, samozrejme, chápem že ak človek hovorí A, mal by povedať aj B. Každá minca má dve strany, nešlo o ideálne procesy, ale v rámci danej situácie to boli zrejme najlepšie možné varianty ktoré boli realizovateľné - z kádrovej aj zdrojovej stránky.

Re: Re: Re: Re: Lenin

Pe-tri | 07.01.2017

Zeptám se jednoduše - lze o démonické povaze jeho psychiky pochybovat ?
P.

Re: Re: Re: Re: Re: Lenin

jardob | 07.01.2017

Určite nie. Ale poznáš že aj každý démon je pre svoje obmedzené rozlíšenie odsúdený konať dobro, v dlhšej perspektíve. K tomu aj Putin nutí svojich liberálov rôznymi cestami. A aj u Lenina museli existovať vonkajšie alebo vnútorné príčiny tlaku na psychiku, pre ktoré konal nejednoznačne. Asi sa zhodneme, že ak by revolúciu viedol Trockij, všetko by dopadlo oveľa horšie.

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Lenin

Přemek | 07.01.2017

Znamenala odsouzenost Leninova démona konat dobro Leninův NEP?

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Lenin

jardob | 07.01.2017

História nie je moja silná stránka, zatiaľ. O programe NEP nemám dosť relevantných informácií.
No je snáď problém posúdiť, podľa plodov, ako ktorá vec prospela alebo uškodila národu, ľudstvu?
Veď ako rozoznáš dobro, zlo? Abstraktne, univerzálne, to asi nepôjde popísať. Ale v každej situácií, aplikovane, sa už dá hodnotiť pri dostatku informácií podľa plodov.
- Dobré vo vzťahu k človeku/spoločnosti/ľudstvu je to, čo napomáha jeho harmonickému rozvoju v konkrétnej situácií a podmienkach
- Zlé je naopak to, čo vedie k degradácií.
- Toto vo vzťahu k ľuďom môžeš aplikovať, len ak máš predstavu o tom, čo je pre človeka jeho fyzicko-psychickou normou, aká je norma dospelého človeka vzhľadom na jeho genetický potenciál. Psychika na rozdiel od tela má obrovské rezervy a je nedorozvitá u väčšiny nás jedincov homo sap.
- V každom prípade norma psychiky určite nemôže byť taká, ktorá plodí napätie vo vzťahoch, spoločnosti, a zhoršuje stav životného prostredia. Musí to byť čosi harmonizujúce samotného človeka, aj ľudí a prírodu okolo neho. Lebo logicky, etika musí zohľadňovať aj vzťah k okoliu, nie len ľudskému, ale aj tomu, ktoré je našim domovom a zdrojom pre život.

Takže ak nie sebecky, vypočítavo ale optimálne hodnotíme udalosti v ktorých sa nachádza ľudstvo, takýmto pohľadom, tým skôr ak neberieme len krátke intervaly času a len malú skupinku ľudí, ale pozeráme sa na proces globálne a v dlhej časovej perspektíve, tak možno objektívne rozoznať vývojové procesy od degradačných, a teda aj posúdiť kto sa akou mierou podieľal na rozvoji, a na koľko tomu prekážal. V tomto ohľade sa dá zohľadniť každý skutok, ak má hodnotiteľ dostatok pravdivých informácií, vidí súvislosti a tendencie, a hlavne pozná normu ľudskej psychiky, a teda môže hodnotiť, či z hľadiska toho, či pomáhajú smerovať proces k tejto norme, alebo túto tendenciu blokujú.

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Lenin

Lin | 08.01.2017

NEP - nová ekonomická politika.
Osvětlení - v krátkosti - to, co jsem kolem pochopila:
Po r. 1917 byla půda znárodněná a rozdaná mezi rolníky. Ti podle státního plánování měli hospodařit a dodávat potraviny do měst - nechávali jim jen na vlastní obživu.
Ovšem za obč. války se rolníkům bralo úplně všechno, takže jim nezbývalo nejen na jídlo pro sebe, ale ani osivo na další rok. To nařídil Trocký = povinné dávky pro Rudou armádu.
A jak to asi dopadlo - to nejspíš uhodneš. Hladomor.
Když obč. válka končila, přišli "lidé kolem Lenina" s návrhem, že povinná dávka bude pevně daná a přebytky mohou rolníci směňovat s nejbližším městem za průmyslové výrobky - většinou nářadí a potřeby do domácnosti. Směňovalo se za fixní cenu, danou státem ("zagotovki"). Směna probíhala přes družstva.
To ale netrvalo dlouho, protože průmysl se teprve rozjížděl, prostě - chybělo zboží a stát potraviny zoufale potřeboval. Takže došlo k rozvlonění - vyměňovat se mohlo bez omezení po celém státě a pak i obchodovat, i se soukromníky - za peníze a většinou formou komisního prodeje. Slovo "soukromník" tu není chybou - opravdu od konce obč. války dával stát malé a střední podniky do pronájmu soukromníkům.
NEP nezahrnoval jen zemědělskou výrobu, ale celou ekonomiku země a dá se říci, že jeho pomocí se země dostala znovu na nohy.
Dá se říci, že ve státních "rukách" zůstaly jen strategická odvětví = těžký průmysl, bakovnictví, doprava, obchod se zahraničím. Maloobchod, služby a zemědělství přešlo znovu do soukromého vlastnictví - a to většinou formou dlouhodobých pronájmů nebo družstevního vlastnictví. Možná se to někomu bude zdát divné, že pronájem je "soukromé vlastnictví", ale šlo jen o to, že "nástroje" zůstávaly státní a výdělek soukromý - ovšem nájemné se státu platiti muselo.
Možná tě i trochu navede, že největším odpůrcem NEPu byl Trocký (podle něj mělo být úplně vše státní a veškerá produkce naplánovaná, kapitál měl být kumulovaný pouze státem) a Stalin v tomto programu pokračoval - tuším, že až do r. 1928.

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Lenin

jardob | 08.01.2017

Ďakujem Lin za zhrnutie. Zdá sa mi, že som niekde čítal, že tam bola aj zahraničná účasť súkromníkov. Neviem ako veľmi bol zničený priemysel a krajina, ale z hľadiska obnovy by dávalo zmysel získavanie technológii a zlepšovanie služieb aj formou zahraničnej pomoci. Veď Trockij likvidoval odborníkov, aby boli podmienky na revolúciu.

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Lenin

Pe-tri | 07.01.2017

V tom podstatném mezi Leninem a Trockým rozdíl nevidím, oba dva se zasloužili (nebo by se zasloužili v případě Trockého) o pád Ruského impéria a oba dva předali pobaltí a Finsko západu. Na místě je tedy otázka - proč je na rozdíl od západem dodnes tvrdě démonizovaného Stalina brán Lenin velmi umírněně ? Skutečně i z dlouhodobého hlediska a odstupu lze říct, že Ruskému národu byl užitečný ? Pro mě je jednou větou a zcela jednoduše - Lenin spojen s rozbíjením Ruska kdežto Stalin s jeho obnovou.
P.

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Lenin

Lin | 08.01.2017

Pe-tri, souhlasím, že "oba se zasloužili". Ovšem - každému z nich šlo o něco jiného.
Lenin byl financovaný Německem a jeho úkolem bylo "pouze" zničit carské impérium - respektive - aby zaniklo jako mocnost (která ve válce vítězila nad Německem).
Trocký byl financovaný USA a dostával "noty" tam. Jeho úkol byl mnohem drastičtější = rozvrátit carské Rusko co možná nejkrvavěji, vyvraždit co nejvíce lidí (jedno, jestli kulkou nebo hladem) a tím celkovým rozvratem "vyřadit" Rusko natrvalo z mezinárodního vlivu.

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Lenin

Pe-tri | 08.01.2017

Lin, jak jistě víš, podrobnosti pozadí bolševického (v dobovém slova smyslu) převratu v Rusku jsou historikům podrobně známy. Tím mám na mysli ty faktické události, pohnutky a strategie (viz. např. knihy Elisabeth Hereschové nebo Natalije Naročnické - pro ty kdo neví). Takže mohli bychom si zde zopakovat vazbu Lenina na Němce přes Parvuse i Trockého na Američna přes Warburga a Schiffa, ale to by dnes už bylo nošením dříví do lesa. Co je podstatné je fakt, že oba dva považovali Rusko za první velkou oběť celosvětové revoluci a proto je v podstatě jedno, pro koho kdo pracoval. Taky si uvědomme, že Američani dlouho věřili ve vítězství Německa a svoji strategii tomu přizpůsobovali, což v praxi vedlo k tomu, že vůči Rusku měli dlouho v podstatě stejné zájmy. Takže platí, že oba dva byli smrtelnými nepřáteli Ruska a případné rozdíly v jejich motivacích byly jen kosmetické povahy. BL mír sám Lenin nepovažoval za nic podstatného, pouze za strategický tah, aby vůbec ustál listopadový převrat. Sám tento mír nazýval hanebným, ale protože počítal s celkovou likvidací Ruska, nepovažoval ho za problém, jen v podstatě za první etapu jeho demontáže. To, že se Pobaltí po porážce Německa, které ho tak muselo vyklidit zmocnili Britové, byla už další etapa války, kterou vychytralí Britové celou dobu vedli v režimu rozděl a panuj (když se dva perou, třetí se směje)...
P.

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Lenin

Lin | 09.01.2017

Vím, že je to historikům dostatečně známá "věc" - jen nevím, jestli i zdejším čtenářům. Proto jsem to napsala znovu - jinak by mé vysvětlení rozdílu mezi oběma bylo neúplné.

Re: Lenin

jana1234 | 09.01.2017

//„Vůbec se nedíváme na teorii Marxe jako na něco zakončené a nedotknutelné; jsme přesvědčeni, naopak, že položila jen základní kameny té vědy, kterou socialisté musí rozvíjet dále ve všech směrech, pokud nechtějí zaostat za životem.“ (Sebrané spisy 5. vydání, svazek 4, str. 194).

Ale jestli se ukazuje, že „základní kámen“ je nevhodný pro zamýšlené dílo, pak bude nevyhnutelně nalezen nějaký jiný „základní kámen“, to je otázka času. A to proběhlo v rozvoji bolševismu. A ani Trocký, ani jeho stoupenci-pokračovatelé nenašli prostředky, schopné potlačit rozvoj bolševismu ve společnosti.//

autor asi nepochopil:Lenin vo vyroku nespochybnil zakladny kamen, iba sa neuspokojil, ze polozenim zakladneho kamena je nieco zavrsene - dokoncene, ale ze na zakladny kamen musa nasledovat dalsie, aby stavba pokrocila a ta sa ma rozvijat a pokracovat v sulade s novymi potrebami novej doby.

//Už dříve jsem měl vnitřní otázku, kam zařadit Lenina, jestli kopal za dobro //
Keby kopal za dobro, nepotlacal by lasku ludi k Bohu. ale by ludi k Bohu smeroval.
Materializmus a Duchovno su dve spiraly DNA, ktore moze spajat iba Laska k Bohu, bez nej sa casom vsetko rozpada a krachuje, len Laska k Bohu dokaze zjednotit protiklady kreativnym sposobom. /CREATORE= S-TVORITEL/

Přidat nový příspěvek