16.3.2018
„Přišel čas zkusit socialismus“ - k takovému závěru přišla korespondentka The Washington Post Elizabeth Bruenig. Ve svém článku podotýká, že kapitalizmus vede Američany k morální degradaci. Vyjadřuje naději, že historie neskončila s koncem studené války a „demokratický socializmus“ v USA je ještě možný.
V epoše Trumpa Američané věří zároveň v to, že liberální kapitalistická demokracie je odsouzena k úspěchu, i v to, že nyní ta demokracie trpí největší neúspěchy, konstatuje Elizabeth Bruenig na stránkách Washington Post.
Jak se podotýká v článku, liberálové v USA často věří, že „konec studené války znamenal konec historie“ a že dále bude probíhat jen „nepřetržitý vzestup liberálně-demokratického socialismu v západním stylu“. Podle slov výzkumníka Marka Fishera, nyní „je lehčí představit si konec světa, než konec kapitalizmu“.
Zároveň autorka článku hovoří o „jasném pocitu“, že něco v americkém systému a stylu života není v pořádku – a tento pocit je těžké sloučit s ujištěními administrativy Obamy o tom, že „Amerika je veliká (America is great)“
Liberální myslitelé - „ohromeni“ a „vystrašeni“ příchodem Trumpa do Bílého Domu – nabízejí „osedlat nacionalizmus, nakolik je to možné“ a řešit problémy společnosti s pomocí „sebekritiky a sebepoznání“. Stěžují si na „opotřebení, tvrdou konkurenci a podezřívavost“ krajanů, ale při tom, podle slov Elizabeth Bruenig, si nepřipouští myšlenku, že příčina toho všeho je v samotném kapitalizmu.
Kapitalizmus, soudí autorka článku, kultivuje „individualizmus, egoistické přehlížení ostatních, urážku, pokud člověk získá méně než vložil“. Přitom daná ideologie „proměňuje libovolné vztahy na tržní, kde je možné vše vyjádřit penězi“.
„Těla, čas, energie, kreativita, láska – vše se stává zbožím, podléhajícímu hodnocení a prodeji, - stěžuje si autorka. - Panuje odcizenost. Není prostor pro dlouhé rozjímání, společenská morálka zajímá málo koho, vše se rozpadá, omezuje se na úroveň opotřebovaného jedince.“
Podle slov Bruenig, kapitalizmus „je nepřítelem všeho toho nejlepšího, co je v liberalizmu“, a tato kritika není nová: to stejné říkali i první socialisté. „To, že i kapitalizmus, i liberální vlády se od té doby změnily, a kritika zůstala, přivádí k myšlence o její fundamentální opodstatněnosti.“
Bruenig prosí neplést si ji s těmi, kdo „trpí nostalgií po totalitarizmu“. Její ideál je „demokratický“ socializmus, ve kterém by „práce přestala být zbožím“. Bruenig spoléhá na to, že při takovém uspořádání bude nerovnost překonána, a kapitál „přestane držet ve škrtícím objetí politiku a kulturu“.
„Nemyslím, že už jsme dosáhli konce historie, a to znamená, že máme stále šanci dát budoucnosti podobu, jakou si přejeme“ - přemýšlí dopisovatelka. - „Navrhuji tuto šanci využít“.
Informační báze KSB