Jak správně vypěstovat vlastní semena zeleniny a jiných plodin (bylinek)
Zahradník má velkou možnost výběru (selekce). Vidí jak vše roste, vybírá nejlepší rostliny a z nich sbírá semena. Při výběru se hodnotí silný vzrůst, vysoká úrodnost, odolnost k nemocem a škůdcům, nepřítomnost defektů, odolnost v nepříznivých přírodních podmínkách (např. sucho). Je třeba pozorně hodnotit i plody-rozměr, tvar, barvu, odpovídající vlastnosti. To znamená např., že rajče na salát má být šťavnaté, na protlak sušší a masité, semen ve šťavnatém plodu má být jen málo, ve slunečnici hodně atd.
Pokud se nám podařilo vybrat dobrou rostlinu(y), máme důkaz o přizpůsobení rostliny v konkrétních podmínkách. Sběr vlastních semen může zlepšit výnosy téměř všech kultur. Jen u semen mrkve to není jisté, protože se lehce opyluje příbuznými rostlinami, zvlášť divokou mrkví, potom nám vyroste mnoho tenkých světlých „mrkviček“. Ještě semena sladké papriky mohou být opylená štiplavou paprikou, která roste opodál, a dostanete nechutný kříženec. U ostatních plodin není křížení tak časté. U vlastních semen je jedna výhoda. Nutí vás pěstovat si vlastní sazenice a nemusíte kupovat „kočku v pytli“ ( s nemocemi jako „bonusem“).
Starosti kolem suchých semen (mám na mysli mrkev, petržel, fazole, hrách, zelí, ředkvičky, řepa, aromatické bylinky) jsou jen malé. Není nutno čekat do plné zralosti semen, dozrávají nerovnoměrně, stonky se mohou polámat, semena vypadnout a rozsypat se. Když aspoň dva tři okolíky, lusky, klasy,vrcholíky atd. mají barvu zralých plodů, je třeba je sklidit. Usušit pár dní ve stínu, strčit do plátěného pytlíku a „vymlátit“. Zbylo jen je přebrat nebo vyfoukat (plevy). Způsob vyfoukání kulatých semen se řeší podle příležitosti-obsah pytlíku se vysype na karton (tak asi víko od krabice), trochu se nakloní a zespodu se klepe prstem a semena se kutálejí dolů. U jiných semen musíme počkat na vítr nebo použít ventilátor.
Jednoduše se vybírají semena z melounů, tykví (cuketa) a dýní. Dužinu se semeny rajčat, okurků a dýní je třeba zalít vodou a nechat několik dní v teple, třeba na slunci. Začne fermentace a objeví se plíseň. V tuto chvíli se musí semena promýt (dužina se lehce oddělí od semen) a usušit. Fermentace nesmí být dlouhá. V dužině se tvoří chemikálie podporující klíčení a pokud necháte ve vodě semena s oddělenou dužinou, mohla by začít klíčit.
Všechna semena se před uskladněním musí dobře usušit (a ta, která se budou skladovat v uzavřených sklenicích velmi pečlivě). Suší se na skle nebo keramice. Nikdy-na kovové ploše, na slunci nebo v troubě.
Sklad semen musí být suchý a chladný. Pokud jich není mnoho a máte místo v ledničce, semena v uzavřené sklenici, je to nejlepší místo.
Nezbytné varování: dlouhé skladování lusků fazolí a hrachu a ponechání semenných rajčat a okurků až do zahnití je nebezpečné. Fazolové a hrachové „zernovky“ (nenašla jsem jméno škůdce-pozn.překl.) kladou vajíčka do lusků brzo po sklizni, pokud se lusky vyloupou, nestačí se červíci (larvičky) zavrtat do zrna. Když tento okamžik propásnete, vlezou do zrna a vyžerou vnitřek, zakuklí se a na jaře budete mít místo zrna vyvinuté škůdce v prázdné slupce.
Ponechání rajčete až zahnije může způsobit, že zárodky plísně a hniloby napadnou semena.
Při sklizni semen je nutné dobře vědět, jestli je rodičovská rostlina kříženec.Nesbíráme semena hybridů. Obyčejní kříženci předávají všechny vlastnosti další generaci. Vypěstování takových kříženců může trvat desítky let. Šlechtitel zkouší různé způsoby křížení, aby dostal požadované vlastnosti, a potom pracuje na upevnění vlastností určitého křížení a dostal tak nový druh rostliny.
Je možné postupovat i jinak-dát do prodeje křížence s některými požadovanými vlastnostmi (odolnost k určitým nemocem, vysokou úrodností apod.) To znamená nečekat, jestli se podaří vypěstovat druh rostliny těchto vlastností, což je ekonomicky výhodnější.
Problém s hybridy je v tom, že potomci nemusí zdědit vlastnosti rodičů a nikdy nevíte, co vám vyroste. Jedním slovem-sbírat semena hybridů je nejisté. Seriozní výrobci semen označují sáčky buď slovem „hybrid“ nebo značkou F1.
Největší počet hybridů jsou rostliny odolné proti nemocem a škůdcům. Existuje např. hybrid Pinset-76 odolný proti všem nemocem okurek. Proti kterým nemocem vyčtete z písmen na sáčku.
V – verticilliozhyj vilt;
F – fuzarioznyj vilt
N – kořenová nematoda
T – virus tabákové mozaiky (mozaiková hniloba?)
(pozn.překl. tyto odborné názvy nemocí slovník nezná, škoda)
Např. VFN, u druhu okurek Roma VF..
Ještě jednou zopakujeme a zdůrazníme důležité momenty:
Rostliny na semena těch druhů, které se kříží s jinými , musíme vysazovat tak, že zasadíme jedem druh a podobný co nejdál (pozn. překl.- třeba dýně Hokaido se mi zkřížila s vedle rostoucí dýní jiného druhu a vyrostl kříženec, tak jsem musela koupit nová semena Hokaido. Dá se to udělat tak, že štětečkem opylíte čerstvě rozvitý květ a zavážete ho do sáčku pokud neudělá malý plod.).Vlastní semena sbíráme každý rok ale skladujeme několik let, to je záruka zachování určitého druhu (počasí, nechtěné křížení)
Po sklizení je třeba je rychle usušit, ale nepřehřát (v létě ve stínu).Když jsou dlouho vlhká nebo se přehřejí, ztrácejí klíčivost.
Semena se nejlépe uchovají bez rychlých změn vlhkosti a teploty. Pro uchování druhu vybírejte typické, silné rostliny.
Podrobný návod k získání semen:
Mrkev, kořenový celer- na podzim vybrat hezké mrkve na semena, odřežeme nať několik mm nad kořenem, aby se neporušil vršek a uložíme do sklepa (třeba do písku-pozn.překl.) Na jaře, když rozmrzne zem , zasadíme mrkve jednoho druhu vedle sebe. Koncem července sklidíme okolíky se semeny a sušíme ve stínu.
Petržel, pastyňák- kořeny na semeno můžeme nechat přes zimu v půdě, na jaře rozkvetou a vyrostou semena. Zralá semena pastyňáku se lehce vysypávají na zem, proto je musíme sklidit včas.
Paprika – před začátkem mrazů sklidíme velký vybarvený plod, nechat trochu dozrát doma ale nenechat povadnout ani shnít. Semena vybrat a usušit. Každý druh (sladké, pálivé..) vysazujeme zvlášť, protože se mohou vzájemně opylovat.
Rajčata – utrhnout plod nejlépe z druhého střapce (?), zralý nebo téměř zralý i s větvičkou. Nechat doma dozrát. Semena s dužinou nechat den –dva ve vodě a pak promýt pod tekoucí vodou (sítko!) a usušit.
Okurky – blízko rostliny na semena by neměly růst jiné druhy okurek kvůli křížení se. Necháme na rostlině 1 až 2 plody, sklízíme než začne mrznout, zralé okurky jsou nažloutlé, dozrávají doma. Zachází se s nimi stejně jak se semeny rajčat. Když semena uschnou vybereme „plná“ semena, tzn. nejkulatější a největší.
Tykve, melouny, dýně – blízko rostliny na semena nemají růst jiné druhy, protože tykve různých druhů se vzájemně lehce kříží (i s melounem). Semena se berou ze zralých plodů určených k uskladnění, před zamrznutím.
Boby, hrách, fazole - pokud necháme na rostlině na semeno moc lusků, budou míň kvalitní semena. Sbírají se suché nebo zasychající lusky (do mrazů), vylouskají se a usuší. Semena těchto druhů si zachovávají dlouho klíčivost.
Ředkvičky, ředkve, zelí, kedlubny, kapusta apod. – velmi snadno se kříží mezi sebou a divokými příbuznými pokud kvetou ve stejnou dobu. Semena ředkvičky získáme takto: z první jarní setby vybereme nejlepší největší ředkvičky, které neženou do květu (nevytváří se stvol), vyryjeme a necháme ve stínu zavadnout. Pak je vysadíme každý druh zvlášť (vzájemně se kříží), vykvetou a vytvoří malé lusky. Před zámrazem utrhneme celou rostlinu a na suchém místě (doma) necháme dozrát. Až lusky vyschnou, ručně vybereme semena (nebo velké množství se vymlátí a vyfouká)
Kopr, kerblík – semena je třeba včas sklidit (lehce se vysypou)
Koriandr – na semena bereme rostliny , které se vysemenily nebo vyseté brzo na jaře. Před zamrznutí se seřežou a dají do pytlíku z prodyšné tkaniny, svážou se do otýpek zavěsí v domě, aby dozrála semena . Některé roky semena dozrají na rostlině (a vypadnou).
Překlad Aien, zdroj.
Informační báze KSB