22.5.2019
Abel Cohen
Rusko slaví vítězství nad Třetí říší 9. května, zatímco Západ 8. května. Rozdílná data oslav dávají smysl, protože komunisté bojovali s nacisty jiným způsobem než zbytek světa. Spojené státy nesly pouze čtvrtinu válečné tíhy než naši Sovětští spojenci – a také, my začali bojovat s fašisty až na konci války. Den konce války byl určen tak, aby zastavil Rusy při postupu na Západ, a ne, aby se osvobodil kontinent od nacistů. Západní mocnosti čekali s otevřením druhé fronty až do června 1944, tedy 11 měsíců před koncem války, protože naši boháči obchodovali s Árijci až do roku 1945.
Existuje mnoho příkladů, na kterých si můžeme ukázat, že západní mocnosti nesli pouze zlomek obětí: například zahynulo více Uzbeků než Američanů. V této rasové válce zmizelo celých 14% předválečné populace SSSR, 2000 měst, 70000 vesnic, 40000 mil železničních cest a 100000 zemědělských družstev. Po bitvě o Stalingrad zůstala v tomto městě stát pouze jedna budova. Sovětští vojáci bojovali s nacisty v poměru 4:1 na několikrát větším území než západní spojenci. Jenom v lednu 1945 nacisté zabili tolik Sovětů, kolik zahynulo Američanů za celé období jejich účasti ve válce. V závěrečné bitvě o Berlín ztratil SSSR 80000 vojáků a USA na celé frontě v této době 9000. Polovina, ze 70 mil. obětí druhé světové války, zahynula na východní frontě. Na vrcholu této hrůzy, 15 – 20 mil. vojáků vyhladilo většinu obyvatelstva mezi Baltickým, Černým a Jaderským mořem. Toto byl opravdový Holokaust. Během roku existence západní fronty bojovalo na obou stranách necelých 5 mil. vojáků a civilní ztráty obyvatel jsou nesrovnatelné. Rusko podepsalo pakt o neútočení s Árijci a Japonci z toho důvodu, aby předešlo zničení Slovanských národů. Ale nakonec to nezabránilo tragédii, ve které zahynulo 30 mil. civilistů.
Podobně v Asii, svrhli jsme atomovou bombu, abychom zabránili ruským spojencům vstoupit do války s Japonskem. Nebylo to uděláno z důvodu, abychom zabránili ztrátám na životech amerických vojáků při invazi na japonské ostrovy. Válka v Pacifiku se začala po útoku Japonců na vzdálené ostrovy, které jsme před padesáti lety zabrali domorodcům. Nebojovali jsme ve druhé světové válce, abychom zachránili evropské Židy, Slovany anebo Číňany a Etiopany, kteří jako první čelili militantnímu fašismu v letech 1933 – 1935. Amerika posílala tisíce mladých mužů, aby umíraly na vzdálených ostrovech a nikdo o tom neslyšel do té doby, dokud Japonci nenapadli naší základnu Pearl Harbor. A přitom Japonci už deset let zabíjeli milióny Číňanů, Korejců, Filipínců, Indonésanů, Malajců, Vietnamců, Barmců, Indů a Mikronésanů.
Naši sovětští spojenci tři roky jako jediní těžce bojovali s Hitlerem, zatímco u nás se tvrdí, že jsme válku vyhráli proto, že jsme Sověty dobře materiálně zabezpečovali a ti pak umírali za nás. Toto je propaganda – více než 90% vojenského průmyslu nesl sám SSSR. Ministerstvo obrany USA toto oficiálně přiznalo ve své brožuře z roku 1945: „Lend-lease(zákon, díky kterému USA pomáhal spojencům, pozn. překladatele) se týkal pouze 10% celého vojenského vybavení Británie a ještě menší procentuální podíl veškerého sovětského vybavení.“ Prezident Roosevelt se snažil zlepšit americkou alianci s našimi komunistickými spojenci. Ale po jeho smrti se rozhořely závody o dobití Berlína. Vyslanec USA v Rusku Harriman odcestoval do Washingtonu v naději, že najde u nástupce Roosevelta Trumana více antikomunistických sympatií: „pane prezidente, čelíme barbarské invazi do Evropy.“ V ostrém kontrastu se svým předchůdcem, Truman souhlasil.
Místo vděčnosti SSSR za opravdové vítězství, jsme svrhli dvě atomové bomby, a to několik dní před plánovanou invazí Sovětských vojsk do Japonska, kdy nám měli podat pomocnou ruku tím, že otevřou druhou pacifickou frontu. Do této doby Rudá armáda očekávala společné spojenecké úsilí, tak jak byla zvyklá ze spolupráce v Německu. Ale protože podobná spolupráce už nepokračovala, posílily v ní protizápadní názory. Amerika by neměla vytvářet mýtus války proti fašistům, kterou jsme nevedli do poslední minuty. Jak řekl Truman: „Jestliže začne vyhrávat Německo, musíme pomáhat Rusku. Jestliže bude vítězit Rusko, my musíme pomáhat Němcům a tímto způsobem je necháme zabíjet se navzájem.“ Amerika co možná nejdéle čekala, než se připojila k válce – a zakončila ji prvním výstřelem v nové, další.
Meziválečný prezident Coolidge řekl v roce 1925, že úkolem Ameriky je podnikání. O 15 let později, toto stále platilo, když nacistická letadla, která nemohla létat bez aditiv od firmy Rockefeller Standart Oil, bombardovala americké lodě plavící se do Londýna. Palivo této firmy také pohánělo německé tanky při invazi do Ruska. Akcionářem této americké firmy byl IG Farben, německá firma vyrábějící Cyklon B, smrtící plyn do koncentračních táborů. IBM navrhoval a vyráběl počítače, které potom pomáhaly SS s organizací obětí těchto táborů. Du Pont, General Motors, Ford také profitovali na Holokaustu. ITT obchodoval s nacisty do roku 1945. Hitlerův přítel Charles Lindbergh a antisemita Henry Ford vedli milión fašistů z protiválečného výboru Amerika First. Meziválečné noviny Výmarské Německo obvinily Forda z financování fašistů. Půl roku před útokem Japonců na Pearl Harbor, Lindbergh zaplnil NYC arénu americkými konzervativci, sympatizanty nacistů, dychtivými slyšet jeho obhajobu Hitlera. Právnická firma Sullivan and Cromwell, bratrů Dullesových, a Union banka Prescotta Bushe pracovaly a obchodovaly s nacisty do roku 1945. Když Sověti prorazili u Stalingradu v roce 1943, budoucí ředitel CIA Dulles zahájil Operaci Sunrise, aby dosáhl tajné spolupráce s SS, a tak zachránil západní civilizaci před barbary od Moskvy. Komunisté brzy obsadí ruiny Berlína. Paříž a Brusel možná později. Tento strach vedl přední americké rodiny - Rockefeller, Ford, DuPont, Dulles, Harriman, Bush, Luce, Hearst, Kellogg, Brown a Root – aniž by viděli zlo koncentračních táborů v křížové výpravě proti komunismu. Někteří z nich zosnovali v roce 1933 spiknutí proti Rooseveltovi.
Po válce byli fašistickými fanatiky zamořené Frankovo Španělsko, Salazarovo Portugalsko, jihoamerické vojenské junty, šáhova Persie, Baathist Levanta, Vatikán a dokonce Červený kříž. Kolaboranti vytvářeli sítě, kterými zachraňovali válečné zločince před Norimberským tribunálem. Někteří z nich dokonce ani nemuseli opustit Německo. Naše speciální síly a Wall Street nabírali tyto veterány SS přímo v ruinách Evropy a postavili z nich základ západoněmecké výzvědné služby, která potom pomáhala vytvořit dvě americké instituce: NASA a CIA. Když Sověti osvobodili východní Německo, Hitlerův oblíbenec Reinhard Gehlen odjel do Alp, kde ukryl zpravodajské informace, než se vzdal Američanům, aby měl výhodu při vyjednávání o NATO. Až do konce svého života pak vedl západoněmeckou zpravodajskou službu. Specialisté z OSS (předchůdce CIA) zahájili Operaci Paperclip, aby odvezli přední nacistické raketové vědce na Floridu, kde major SS Wernher von Braun sestrojil raketu, která doletěla až na měsíc. Po smrti Roosevelta tyto bohaté rodiny byli ochotné spolupracovat s nacisty i přesto, že věděli o hrůzách páchaných v koncentračních táborech poté, co je Sověti v roce 1945 osvobodili, a to včetně šesti největších: Chelmno, Belzec, Sobibor, Treblinka, Majdanek a Osvětim. Spojenci mohli teoreticky zpomalit genocidu bombardováním železnice vedoucí do těchto táborů, jakmile se dostali na dosah. Západní mocnosti věděly o těchto táborech minimálně od roku 1943, kdy o nich dostaly zprávy od polského odboje. Američtí a britští zpravodajci nevěřili příběhům uprchlíků z Osvětimy. Až do roku 1942 Amerika vracela plné lodě židovských imigrantů zpět do okupované Evropy. Spojenecké letectvo nebombardovalo infrastrukturu koncentračních táborů, i když měli příležitost. Na místo toho bombardovali civilisty napalmem a potom na ně v Japonsku svrhli dvě atomové bomby. Obhájci těchto zločinů říkají, že tyto bomby zachránily mnoha vojákům život, jako alternativa invaze na ostrovy. Toto tvrzení ale selhává, pokud vzpomeneme na spojenci vybombardovaná města, která byla ještě více zničená než Hirošima a Nagasaki. Jediný důvod, proč jsou tato dvě menší města zapsaná do historie, je, že ještě na konci války stála nepoškozená, a tak na nich byla možnost demonstrovat sílu atomové bomby. Města jako Tokio, Osaka, Berlín anebo Hamburk už neexistovala. Po vybombardování Drážďan do základů, britský aristokrat, maršál Harris řekl: „Ukažte Rusům, když dorazí, co může udělat velitel bombardéru!“ Hitler měl pravdu, když v roce 1935 řekl: „Jen já, stejně jako Britové, mám dost krutosti, abych ovládl svět.“
Třetí říše začala pomalu zanikat mezi dvěma rozpadajícími se fronty. Po vítězství u Arden budoucí blok NATO prolomil Němci slabě osazený západní front – a závod o Berlín mohl začít. Roosevelt vnímal, že pro poválečné uklidnění vzájemných vztahů je důležité, aby Berlín dobili Rusové. Churchillovi se to nelíbilo, ale neměl sílu to jakkoliv ovlivnit, protože Británii v podstatě nic nezůstalo. Roosevelt ale umřel dříve, než Němci kapitulovali, a tak až Truman dostal zprávu, že naše atomová bomba je připravená. V následujících jednáních Sověty ohromilo arogantní chování západních vůdců. Stalin pochopil, že již tak velice špatné spojenectví se Západem se dostalo do bodu bez návratu. Sovětský ministr zahraničních věcí Molotov později reagoval na Hirošimu slovy: „Tato bomba nebyla cílena na Japonsko, ale na Sovětský svaz.“ Dva dny před osvobozením Číny Sověty, Američané svrhli první atomovou bombu na jedno z posledních nezničených japonských měst, na Hirošimu. Rusové nicméně začali provádět invazi, a tak další den Američané svrhli druhou atomovou bombu na další město, na Nagasaki. Potom Stalin odvolal invazi a Američané dovolili císaři zůstat u moci, nehledě na to, že čtyři roky požadovali jeho bezpodmínečnou kapitulaci. Jakmile byly bomby svrženy, začali se Truman a Byrnes vysmívat Sovětským partnerům. Vyhrožovali, že jako další srovnají se zemí Moskvu nebo Kyjev. Ale Stalin jim nevěřil, protože ze svých zdrojů věděl, že Američané získali z Německa materiál na výrobu maximálně dvou tří bomb. KGB už dávno pronikla do projektu Manhattan, kde se zabývali výrobou atomové bomby. A ačkoliv to generálové Patton, Lemay a MacArthur věděli, snažili se přesvědčit západní spojence, aby se nezastavovali v Tokiu a v Berlíně, ale že by měli pokračovat na Moskvu. A tím, že utichly poslední rozumné hlasy jako Wallace, Stimson, generálové Marshall, Clark anebo Eisenhower skončil vzájemný konstruktivní dialog. Rusové byli zmateni takovým chováním.
Během druhé světové války zahynulo 25 – 30 mil. sovětských občanů. Nevyjádření vděku Slovanům, kteří nesli největší nápor tohoto boje, je kolosální chybou, kterou Západ nikdy nenapravil. Hrdost z vítězství je zcela pochopitelná - byl to vrchol ruské kultury, civilizace a sebeúcty. Porazili nacisty, dobili Berlín a zastavili Holokaust. Ne vše bylo vznešené, ale lepší než možná alternativa. Takže 9. května je nechme slavit jejich Den Vítězství. Zasloužili si ho. С днём победы!
Abel Cohen
kráceno, přeložil Miroslav Havlík
Diskuse: http://www.vodaksb.eu/diskuse/k-aktualnim-clankum/comment-page-2/#comment-228677
Informační báze KSB