Nedávno se mi dostala do rukou tato perla, kniha F. Moravičanského z roku 1883. Je to zcela jiný pohled na historii Slovenů/Slávů na uzemí Evropy, než je byl tehdy obecně přijímán, a je ostatně dodnes, navíc autor vše staví na analýze prací dobových historiků (římských, germánských, gótských, atd.). Vysvětluje také, kde se vzal mýtus o příchodu Slávů až v 5-6. století a ukazuje, že před 16. stoletím všichni doboví učenci a historici věděli, že "Suebi" (=Slevi = Slévi = Slávové, viz také tento výborný článek) byli v Evropě odnepaměti.
Moravičanský je také ve svých názorech na Huny víceméněve shodě s tím, co píše o Hunech Sidorov (viz zde).
Stažení: www.tso.cz/f-s-p-moravicansky/
Následující ukázka je z článku "Trojčlennost v sociálním organizmu v tradici Velké Moravy":
...
Poddunajská Velká Morava byla nejvíce vystavena metastázím nenasytného, válčením posedlého Říma a prodělávala
tedy neustálé proměny. Nakonec to však byla přece jen velkomoravský vojvoda, který v tiché dohodě s byzantským císařem
existenci západořímské říše jednou pro vždy ukončil (viz například vědecky ignorovanou práci Františka Saleše Pluskala
Moravičanského z r. 1883: Děje říše velkomoravské, od počátku až do rozpadu 907 - www.TSO.cz/).
Krátce nato však Karel Veliký založil centralistickou říši Franckou, kterou, s požehnáním papeže pojal jako pokračovatele
římského císařství, a historie se opakovala. Tentokrát však koalice Franků a Maďarů Velkou Moravu udolala, neboť byla
současně nahlodána ze svého nitra, násilnou centralizací vojvodou Svatoplukem, jenž vydal svého strýce Rastislava
Frankům a od římského papeže se dal jmenovat císařem. V reakci na despotismus vojensky neporazitelného Svatopluka,
jenž málem zničil i říši Franků, se decentrální duch Velké Moravy prosadil naposledy po jeho smrti, a to konečným rozpadem
velkomoravského paktu. Fragmenty Velké Moravy byly Franky a Maďary snadno přemoženy a rozchváceny.
Vítězný centralismus se ovšem s pouhým vítězstvím nespokojil, ale přikročil k systematické likvidaci decentrálního ducha
Velké Moravy, včetně zahlazování veškerých stop (vzpomínek a památek) na existenci Velké Moravy vůbec.
Kultura Velké Moravy byla postupně latinizována, poněmčována, maďarizována, popolšťována a počešťována (Moravané
jsou prý jen hloupějšími Čechy). Moravané byli již od počátku nového letopočtu křesťany. Byli však latiníky násilně znovu
křtěni jako údajní pohané, takže nám slovutní historikové mohou namlouvat, že křesťanství na Velkou Moravu přišlo až
s tímto druhým křtem nebo v devátém století Konstantinem a Metodějem. Moravské písemnosti byly páleny jako heretické,
odváženy do ciziny (nejvíce za třicetileté války do Švédska) nebo prohlášeny za falza jejich znovu-objevitelů. Velkomoravské
stavby zpravidla byzantského slohu, byly do základů rozkotány, vč. negativů základů (v Olomouci např. oba děvínské hrady,
chrám sv. Petra, sv. Blažeje, sv. Ducha, kaple sv. Máři Magdalény aj.). Pokud byly tyto masivní stavby pouze přestavěny na
románské a později gotické (částečně olomoucký Malý hrad, chrám sv. Mořice aj.), dochovala se lidová vzpomínka na jejich
velkomoravský původ jako přídomek „pohanský“. Odtud téměř po celé Evropě frekventovaný název „pohanská věž“.
...
Informační báze KSB