Princ Drsoň
Podle poznatků obecně uznávané ekonomické vědy jsme nyní v období zimy Kondraťjevova cyklu. To je samo o sobě zlé, ale situace je ještě mnohem horší proto, že na rozdíl od Kondraťjevových cyklů, které už proběhly před tímto Kondraťjevovým cyklem, jehož katastrofický závěr právě prožíváme, tentokrát se na konec svého cyklu nedostala jen jedna země, jen jedno národní hospodářství, ale skupina národních hospodářství nejmocnějších zemí světa, jejichž národní měny jsou zároveň záložními měnami světa (americký dolar, euro).
To kromě jiného znamená, že téměř všechny úspory lidí (peníze na bankovních účtech, na vkladních knížkách, úspory v životním pojištění, v penzijním připojištění, na účtech stavebního spoření atd.) se změní vniveč. De facto už se změnily, byly promrhány, ale ještě nám to nebylo otevřeně sděleno. Také tržní ceny nemovitostí (pozemků a budov) pravděpodobně výrazně na dlouhou dobu klesnou. Úvěry přestanou být dostupné. A úroky z úvěrů nyní splácených se dramaticky zvýší.
Banky a stát, což je v určitém smyslu jedno a totéž, zkrachují a budou bez peněz. Aby se zachránily, budou peníze ždímat z obyvatelstva. Majitelé nemovitostí budou nově vytvořeným zákonem donuceni zaplatit z tohoto svého majetku speciální novou daň (v Německu bude tato daň možná činit 30 procent z hodnoty nemovitosti). Tato daň bude mít podobu takzvané nucené hypotéky. Co tím mám na mysli? Příslušný zákon prostě majitelům nemovitostí, včetně nemovitostí zcela nezadlužených, nařídí, aby si na svoje nemovitosti podle velikosti jejich hodnoty vzali nařízený úvěr a tento úvěr a úroky z něj pak 10, 20 nebo 30 roků spláceli! To je vyzkoušený postup, byl uplatněn v dějinách už v mnoha zemích, po 2. světové válce např. v Německu, nyní aktuálně například v Řecku.
Výsledkem této naprosté celkové hospodářské katastrofy bude hospodářská likvidace celé střední vrstvy (střední třídy) obyvatel: budou ožebračeni a zadluženi většinou až za hrob, až do dalších generací, a stanou se z nich chudáci. Společnost pak bude mít už jen obrovskou masu chudiny a nepatrnou vrstvičku superbohatých. Lze si pak představit i to, že dědici dlužníků ze zákona svoje dědictví po nich nebudou smět odmítnout, respektive dlužníci nebudou smět svoje dědice vydědit, a tak bude k placení dluhů, většinou reálně nesplatitelných, odsouzena i příští a přespříští generace těch, co jsou teď zadluženi, nebo co budou donuceni se zadlužit pomocí zmíněného zákona.
Pak si lze snadno představit i to, že kdo dluží daň – tedy neplní svoji povinnost platit daň státu – nebude mít samozřejmě ani volební právo a jiná práva. To znamená, že uspořádání celé společnosti se takto vrátí z kapitalismu zpět do otrokářství. Otroci na římských galérách (galéry byly obchodní lodě převážející zboží, pokud to s Říší římskou vůbec bylo tak, jak nám vyprávějí) byli totiž nejen zločinci a vyvrhelové, ale z velké části právě původně svobodní římští občané, kteří nic kriminálního nespáchali, ale zadlužili se a nebyli schopni své dluhy splácet.
Že se tento předpokládaný vývoj, přestože je vědecky odůvodněný a pravděpodobný, stále ještě nerealizoval, to snad lze vysvětlit už jen působením Světlých sil, které brání uskutečnit tuto lidskou katastrofu nedozírných rozměrů. Žádné jiné, racionálnější vysvětlení pro to asi není. Pokud se však nebudete chtít spoléhat jen na pomoc Světlých sil a budete se chtít aspoň trochu držet i svého běžného rozumu, co můžete v této situaci svého akutního a vážného ohrožení dělat?
Pokud je to možné, nezadlužte se, a máte-li nějaké dluhy, ihned je splaťte. Samozřejmě i za cenu případné pokuty za předčasné splacení úvěru. Aspoň částečně vám uleví i to, když se zadlužíte u příbuzných nebo u přátel, a těmito dluhy předčasně splatíte svůj dluh u banky nebo u finančního úřadu. Protože krachující banka a krachující stát se pro vlastní záchranu stanou vašimi úhlavními nepřáteli. Dluhů vůči nim se tedy musíte zbavit nejdřív.
Výše jmenované a jakékoli další formy spoření zlikvidujte (jsou nyní bohužel naprosto neperspektivní) a peníze v nich uspořené ihned proměňte na zásobu věcí běžné potřeby (na co nejdelší dobu: potraviny, palivo, osivo, léky a zdravotnický materiál, věci denní potřeby, zbraně a střelivo pro sebeobranu atd.) a za zbývající peníze si pokud možno nejlépe kupte cenné kovy. Pokud je to možné, kupte si také věci, které budete potřebovat pro svoje přežití v nevídaně těžkých podmínkách. Zde jsou různé možnosti podle vaší individuální situace, například odolné, snadno udržovatelné a snadno opravitelné vozidlo. Protože stát nebude mít peníze na údržbu silnic a ty se po 2 zimách změní v nesjízdný terén, kde nynější vozidla neobstojí. Náhradní díly a palivo pro takové vozidlo. Domácí pekárna chleba, domácí mlýnek na obilí a kukuřici. A tak dále a tak podobně. Počítejte s tím, že pravděpodobně na dlouho ztratíte práci. Kupte si tedy podle své situace prostředky a vybavení, které vám pokud možno umožní uživit se v té nouzové situaci bez zaměstnavatele.
Jako cenné kupujte především stříbro a zlato, nejspíš takzvané investiční mince (bullion), nebo případně slitky. Stříbro je vhodnější než zlato, protože jeho hodnota v dlouhodobě kritické situaci, na kterou se tímto připravujete, bude pravděpodobně vyšší než hodnota zlata. Průmysl potřebuje stříbro, zlato ve srovnání se stříbrem průmysl potřebuje mnohem méně. Stříbro je také, aspoň dosud, mnohem lacinější než zlato, stříbro vždy bylo a je „zlatem chudáků“. Zlato má ve srovnání se stříbrem výhodu v tom, že není při koupi zatíženo ž á d n o u (!!!) daní z přidané hodnoty. Tady vidíte, jak si ti, co vás bezostyšně okrádají a zdaňují, pro sebe udělali hladkou, nenápadnou a nezdaněnou cestičku ke zlatu, o které vás ti dobráci jen zapomněli informovat!
Stříbro je v České republice a v Rakousku při koupi zatíženo daní z přidané hodnoty ve výši 20 procent. V Německu ale, pozor, jen 7 procenty daně z přidané hodnoty (zatím!!!). Je tedy dobrou variantou koupit stříbro v Německu. To znamená směnit české koruny za eura, kterými se (zatím!) platí v Německu. Cenné kovy byste si měli z mnoha důvodů koupit anonymně, tedy bez uvedení svého jména. Ale zároveň osobně, tedy z ruky do ruky (kupec versus obchodník s cennými kovy), přímo přes prodejní pult v prodejně cenných kovů. Německy se tohle obvykle nazývá „Tafelgeschäft“ nebo „Ladengeschäft“ (prodej přes prodejní pult, v prodejně, z ruky do ruky). Při směně české koruny za euro v Česku musíte od částky 1.000 euro bance nebo směnárně prokázat svoji totožnost. Měnit české koruny za eura v Německu nebo v Rakousku kvůli směnnému kurzu nevýhodné. V Německu a v Rakousku lze cenné kovy zatím koupit do částky 15.000 euro při jednom nákupu bez prokázání totožnosti kupujícího. I v takovém případě si ale můžete od obchodníka s cennými kovy vyžádat anonymní stvrzenku o svém nákupu (místo jména zákazníka obchodník v záhlaví vaší stvrzenky uvede jen slůvko „zákazník“). Touto stvrzenkou můžete později doložit, že jste cenné kovy neukradli.
Nedoporučuje se kupovat cenné kovy přes internet (ani v Česku, ani v Německu, ani kdekoli jinde), nedoporučuje se platba předem. Vzhledem k tomu, že euro se nyní už kdykoli může zhroutit a přestat existovat, respektive může přestat platit například právě v Německu, je radno provést směnu korun za eura a koupi cenného kovu v co nejkratším časovém rozmezí, nejlépe v jeden den. Přes státní hranici lze (zatím!!!) z Německa, respektive z Rakouska do České republiky bez proclení a bez oznámení celníkům převézt při jedné cestě zboží (například cenné kovy) v ceně do 15.000 euro na osobu.
U stříbra také pamatujte na jeho hmotnost. Za 15.000 euro lze při nynější ceně (začátek prosince 2011) koupit asi 535 stříbrných jednouncových investičních mincí, které dohromady váží skoro 17 kilogramů! Auto si tedy zaparkujte co nejblíž u obchodu, nejlépe na vyhrazeném parkovišti obchodníka s cennými kovy, protože s takovou hmotností v tašce daleko nedojdete. Pokud budete cestovat vlakem, budete asi muset být dva, abyste takový nákup unesli.
Je radno si u obchodníka předem telefonicky nebo e-mailem ověřit, zda má na skladě celé množství mincí (slitků), které si přejete koupit, případně, zda je (a případně za jakých podmínek) ochoten je pro vás rezervovat na dobu nezbytnou k tomu, abyste směnili koruny na eura a pro cenné kovy přijeli. E-mail ale zanechá stopu, protože lze bohužel předpokládat, že telefonní i e-mailová komunikace obchodníka s cennými kovy je sledovaná. Proto je vhodnější komunikovat s ním telefonicky a představit se v telefonu i na místě u obchodníka pouze nějakým svým pseudonymem (vymyšleným, nepravým jménem). Rezervaci tedy necháte udělat na svoje vymyšlené jméno. Zvolte si takové „levé“ jméno, kterému obchodník v zahraničí bude bez jazykových potíží rozumět, například nějaké německé jméno nebo příjmení. Obrátit se můžete například na tohoto obchodníka s cennými kovy: http://www.kronwitter-muenzen.de/ Sídlí relativně blízko státní hranice s Českou republikou, je dosažitelný vlakem i po dálnici a za rok 2010 byl vyhodnocen jako obchodník s nejvýhodnějšími cenami stříbra. Blízko je také obchod s cennými kovy v Drážďanech: www.edelmetalladen.de.
Cenné kovy, zvlášť pokud jste je koupili anonymně, je v nynější riskantní situaci nejvhodnější ukrýt na nějakém tajném, zabezpečeném a maskovaném místě, například v soukromém trezoru, ne v bankovní přihrádce. V bankovní přihrádce budou ohroženy, například když banka zkrachuje. (Většina bank je nyní ohrožena krachem.) A také tam nebudou bezpodmínečně anonymní a stát vám je může, pokud to bude potřebovat, zabavit nebo aspoň zdanit. Přestane platit tajnost obsahu bankovní přihrádky a k otevření vaší bankovní přihrádky přijde pracovník finančního úřadu, který vám vaše cenné kovy zdaní, respektive zabaví.
Vedle cenných kovů můžete případně koupit také akcie dolů těžících cenné kovy. Ale akcie jsou ještě rizikovější investice než cenné kovy. Nedoporučuje se koupit cenné kovy a uložit je do trezoru banky nebo úschovny cenných kovů a ponechat si jen papírovou stvrzenku banky, respektive úschovny o jejich uložení. Většina takto uložených cenných kovů prý tam už dávno není, banky a úschovny je už prostě prohýřily, prožraly, daly do leasingu a podobně. Není dobré koupit cenné kovy třeba ve Švýcarsku a hned je tam nechat v bance nebo úschovně uložené. Státní hranice se kdykoli zase může stát závažným nebo rovnou nepřekonatelným problémem.
O koupi cenných kovů mlčte, například proto, že v krizové situaci stát může v krajním případě vlastnictví drahých kovů zakázat. V takovém případě stát nařídí, aby vlastníci cenných kovů svoje cenné kovy prodali výkupním orgánům, které k tomu stát určí, za výkupní ceny nevýhodné pro vlastníky cenných kovů. Nebo nařídí, aby vlastníci cenných kovů svoje cenné kovy svoje kovy prostě odevzdali, jinak budou tvrdě potrestáni.
Nejlevněji vycházejí jednouncové mince z ryzího kovu, ostatní velikosti mincí a slitků (těžší i lehčí) jsou při přepočtu na množství kovu v nich obsažené dražší. Slitky jsou dražší než stejně hmotné mince. Nedoporučuje se kupovat medaile, pamětní mince nebo třeba šperky, které jsou vyrobeny pro zvláštní účely a také nejsou ze zcela ryzího kovu. Jen znalci jsou schopni určit jejich tržní cenu, což je pro jejich běžné používání nepraktické.
Pokud by ovšem v určitém období po předpokládaném zhroucení nynějšího papírového peněžního systému bylo nutné používat mince a slitky z cenných kovů jako běžné platidlo, měly by v takové době jednouncové mince z ryzího kovu, zvláště zlaté, pravděpodobně příliš velkou hodnotu pro takovou každodenní potřebu. (Předpokládá se, že v takové době bude možné za 2 jednouncové zlaté mince koupit dům někde na jihu Evropy.) Proto se doporučuje mít pro takovou situaci menší mince nebo slitky o váze půl, čtvrt nebo desetiny trojské unce.
Nelze ani moc doporučit kupovat cenné kovy u obchodníků v České republice, pokud nabízejí dodání kovů do 3 týdnů, pokud nejsou schopni aspoň zaručit, za jakou cenu vám ty kovy za ty 3 týdny prodají atd. Jak se zdá, nakupují většinou v Rakousku včetně tamní daně z přidané hodnoty ve výši 20 % (u stříbra). Proto stříbro obvykle vůbec ani neprodávají, jen zlato. K té rakouské ceně vám pak prostě ještě přimáznou svoji (mastnou) obchodní přirážku a mají vymalováno! Proto jsou citelně dražší než jejich rakouská a německá konkurence.
Stříbro jako investiční kov tedy není dobré kupovat v České republice, z výše uvedených cenových a praktických důvodů je zatím nejvhodnější sousední Německo, o něco méně vhodné je Rakousko, případně Švýcarsko. Nejvhodnější jsou patrně ve střední Evropě nejvíce známé rakouské investiční mince, které se jmenují Wiener Philharmoniker (Vídeňský filharmonik). Razí je ze zlata a ze stříbra rakouská státní mincovna. Ale i řada dalších běžně známých druhů investičních mincí a slitků.
Tyto rady slouží především k tomu, abyste se pokud možno vyhnuli zničení svého peněžního majetku a vážným důsledkům, které jsem naznačil. To znamená, že na koupi cenných kovů byste měli pohlížet především jako na svoji krizovou, záchrannou a dlouhodobou investici, kterou uděláte pro překlenutí těžkého období nadcházejících 10 až 30 roků. Jde hlavně o tezauraci vašich peněz (latinsky tesaurus = poklad), o vytvoření (rodinného) pokladu z nich. Na dlouhou dobu v nich pro sebe, respektive pro svoje dědice uchováte hodnotu svých nynějších papírových peněz.
Daleko méně tady jde o nějakou spekulaci na případný krátkodobý zisk, přestože, pokud se věci v tom uvedeném časovém období roků 2012 až 2042 budou vyvíjet příznivě (což bohužel není jisté), můžete na své investici do cenných kovů v určitých chvílích i velmi významně vydělat. S velkou pravděpodobností na své investici do cenných kovů přinejmenším neproděláte. Přesto – jak jsem naznačil – je spojena s rizikem. Nedělali byste ji, pokud by vás k tomu doba, v níž žijete a v dohledné budoucnosti patrně budete muset žít, nenutila.
Začal jsem odkazem na Kondraťjevův cyklus a k němu se ještě trochu vrátím. Kondraťjevův cyklus má 4 fáze: jaro, léto, podzim a zimu. Tyto fáze se vzájemně liší především v tom, zda jsou nebo nejsou k dispozici úvěry, a jak vysoký se z nich platí úrok. Na začátku cyklu, na jaře, nejsou téměř žádné úvěry, jen vzácně za vysoký úrok. Během léta a podzimu se úvěry poskytují stále více a úroky z nich postupně klesají. Na konci cyklu, v zimě, trh úvěry přetéká a úroky z nich jsou nízké. V této situaci jste nyní, kdy vám banky a agentury telefonují i domů, posílají vám poštou a všude předkládají svoje nabídky na poskytnutí levných úvěrů (včetně spotřebitelských a úvěrů skoro na cokoli, zdarma a bez ručitele). Právě proto je přechod ze zimy Kondraťjevova cyklu do jara tak drtivý pro všechny, ale hlavně pro ty, kteří jsou v době tohoto přechodu zadluženi. Obráceně řečeno, cílem těch, kteří vás chtějí co nejradikálněji okrást a pokud možno z vás udělat doživotní dluhové otroky, je nejprve vás k tomuto účelu co nejdůkladněji zadlužit. Proto vám doslova vnucují svoje papírové úvěry vytvořené z ničeho, z papírových peněz, které si právě k tomuto účelu podle svého vlastního, státem nekontrolovaného rozhodnutí dočasně natiskli.
Papírové peníze, které fungují s úrokem, vedou neustále a zákonitě k tvorbě stále kolosálnějších dluhů. Tyto dluhy navíc zákonitě rostou stále rychleji. V určitou chvíli těsně před katastrofickým zhroucením peněžního systému a společnosti začnou být samotné úroky z dluhů tak velké, že společnost (národní hospodářství) přestane být schopna splácet aspoň úroky ze svých dluhů. V této kratičké fázi Kondraťjevova cyklu jsme nyní. Vidíte marné pokusy zastavit nebo aspoň zpomalit další závratný růst dluhů společností (národních hospodářství) šetřením, „úspornými balíčky“ a drastickými reformami, které jsou uštědřovány sociálnímu státu a jeho občanům. Vidíte pokusy aspoň oddálit zhroucení peněžního systému tiskem dalších a dalších nákladních vlaků ničím nekrytých papírových peněz. Zhroucení se tím sice odloží, vznikne ale inflace a pádivá inflace (hyperinflace), která papírové peníze, o jejichž záchranu se tím usiluje, právě naprosto zničí. Společnost si tedy může vybrat, zda se nechá zničit peněžní katastrofou, která nastane, když nebude splácet své dluhy, nebo peněžní katastrofou, která nastane, když nechá vzniknout hyperinflaci. Třetím řešením této bezvýchodné situace je válka.
Peněžní systém s papírovými penězi (penězi, které nejsou podloženy cennými kovy) funguje od svého vzniku, tedy od konce 17. století, jako čerpadlo, které skrytě stále rychleji čerpá papírové peníze od chudých k bohatým, přičemž zároveň klesá počet bohatých a prudce roste počet chudých. Taková je odporná skrytá povaha papírových, nekrytých peněz, z nichž se platí úrok. Odhaduje se, že tímto skrytým čerpáním se za uvedenou dobu u nepatrné skupiny superbohatých nahromadil majetek, který má aktuálně výši asi 74,5 až 78 tisíců bilionů amerických dolarů a dál exponenciálně roste. Tento majetek nemá podobu papírových bankovek nebo snad dokonce mincí, jsou to „už jen“ kolosální čísla v počítačích.
V papírovém peněžním systému tak obrovský majetek nelze použít, protože by okamžitě zruinoval hospodářství celého světa. Lze si ale představit, že tolika penězi lze koupit vlastně všechno. Ale protože tento majetek nelze pro jeho nesmírnou velikost reálně použít jako peníze, vzniká pro hrstičku majitelů této kolosální sumy problém, jak se tedy vlastně mají zmocnit toho všeho, co chtějí, když svůj majetek kvůli jeho kolosální velikosti použít nemůžou? Oni vlastně už vlastní všechno, jen to dosud nevlastní formálně, tedy nějakým relativně nenásilným a právně nezpochybnitelným způsobem. Musejí tedy tento majetek jeho dosavadním majitelům nějakým právně nezpochybnitelným způsobem vzít a odůvodnit to třeba tím, že nynější majitelé se zadlužili a svoje dluhy musejí svým majetkem splatit. Dluhy nynějších majitelů přitom musejí být pokud možno tak vysoké, aby je určitě naprosto zbídačily a udělaly z nich přinejmenším doživotní dluhové otroky, kteří už nikdy (ani jejich děti a vnukové) nebudou schopni své dluhy a úroky z nich splatit, už nikdy a nijak se z této dluhové oprátky nevysmeknou. Jsou ovšem vedle toho i jiné způsoby, jak postupovat, například darovat obrovský státní nemovitý majetek církvím prostě pomocí vhodného zákona, tedy rozhodnutím vhodně vybraných a příslušně k tomu podplacených nebo zastrašených zákonodárců.
Některé rady jsem po úvaze raději vymazal, protože kdyby si je tady přečetl někdo nevhodný (zločinci), mohl by je proti vám zneužít. Promyslete si proto tyto rady a domyslete je ještě dál, než kam jsem je mohl výslovně uvést. A buďte obezřetní, pokud budete část svých peněz takto investovat. Mnoho různorodých a cenných informací můžete denně čerpat z uznávané internetové stránky www.hartgeld.com sídlící ve Vídni. Pro přípravu na obtížné období, které nás asi očekává, slouží mnoho internetových stránek, například www.krisenrat.info nebo třeba www.innova-zivilschutz.com, www.dauerbrot.de a další. Tam také najdete odkazy na další, specializované internetové stránky.
Vlastnit nemovitost, hlavně byt nebo budovu, bude za předpokládaných katastrofálních podmínek, které nastanou, z řady důvodů nevýhodné. Bude to jednak výše zmíněná očekávaná nucená hypotéka a také, jako jedno z prvních opatření, řádové zvýšení obvyklé daně z nemovitosti o stovky, možná až o tisíce procent. Ti, kteří se na očekávanou situaci připravují skutečně důsledně, proto radikálně prodali i svoje byty a rodinné domy a bydlí v bytech, respektive domech nájemních.
Dost kompetentní osoba ve věcech hospodářství a peněžnictví bývá obvykle ministr financí. Stávající ministr financí české vlády se v posledních dnech vyjádřil kromě jiného takto: http://www.novinky.cz/domaci/252285-padne-li-euro-pujde-i-nam-o-preziti-varuje-kalousek.html V této souvislosti je tedy vhodné brát informace a rady, které jsem uvedl, vážně. A pokud je vyhodnotíte jako smysluplné, připravit se aspoň nějak, třeba ne dokonale, protože na něco tak dalekosáhlého se asi nelze připravit úplně.
2. Neděle adventní, 4. prosinec 2011
Informační báze KSB