8.6.2014
Převzato odtud.
Před pár dny bylo 25. výročí smutného konce "čínského majdanu" – událostí na náměstí Tchien-an-men.
Stejně jako dnešní události na Ukrajině pro Ukrajinu, Tchien-an-men roku 1989 se stal pro Čínu důležitým bifurkačním bodem, majícím strategický význam v perspektivě desetiletí. Pokud by sjednocení „čínští studenti“ tehdy zvítězili, Čínu by čekalo přibližně to samé, co Sovětský svaz včera, a Ukrajinu – dnes. Krach ekonomiky, rozpad země po různým tektonickým liniím, bouře emocí, možná i občanská válka. A samozřejmě, stovky tisíc mrtvých jako důsledek událostí, umnožený na měřítka Číny. Nicméně nic z toho se nestalo. „Studenty“ po měsíci stanování v osudný den 4. června zalisovali tanky do asfaltu, náměstí bylo zalité krví, Čína byla cílem rozličných západních sankcí, ale velká země se vydala vlastní cestou, nehledě více na různé „rádce, chtějící jen to nejlepší“. Dnes Číňané říkají „děkuji“ nevelkému muži výšky 157 cm, který byl schopen včas odstranit čínského „Gorbačova-1“ (Hu Jaobanga) a potom se vypořádal i s Gorbačovem-2 (Čao C'-jangem), během samotných událostí. Trpaslíka nazývali Teng Siao-pching. Sovětský svaz bohužel svého Teng Siao-pchinga nenašel, stejně jako ho nenašla Ukrajina nyní, a jeho osud se ukázal být tragickým.
Podívejme se na čínský majdan, který skončil vítězstvím jeho odpůrců – a tím dal čínské státnosti šanci na stabilní rozvoj země. Pro Číňany všechno začalo v polovině dubna 1989, hned po smrti čínského Gorbačova – Hu Jaobanga. Tehdy vyšly desítky tisíc lidí na demonstraci a poté bylo založeno stálé stanové městečko na hlavním náměstí hlavního města (nepřipomíná vám ta technologie nic?). V okamžiku náštěvy do Číny skutečného, sovětského Gorbačova (15. května), se na náměstí a okolo nacházelo už okolo půl milionu lidí. Ideály sovětské perestrojky velmi povzbudili demonstranty a ti návštěvu velmi očekávali. Ještě nikdo nevěděl, že ty ideály jsou lživé a blahými úmysly dláždí cestu do pekla.
Pálení vládních letáků s přesvědčováním.
Buduje se bohyně Demokracie.
Poslední črty na tváři Demokracie.
Přesvědčovali demonstranty dokonce shazováním letáků z vrtulníků.
Ale marně. Události se jen rozrůstaly. Jen málokdo chápal, že domluvit se s demonstranty je v daném případě nemožné. Sázkou byla Čína a její osud. Nic menšího.
Události na náměstí byly doprovázeny tvrdými mocenskými boji ve vyšších patrech státního aparátu. Čína mohla jít cestou perestrojky SSSR, pokud by zvítězila linie Čao C'-janga, který sympatizoval se studenty a připouštěl možnost politických reforem. Dokonce uspěl během návštěvy Gorbačova se s ním setkat a „najít společný jazyk“. Ale hned po ukončení návštěvy Gorbačova (19.5.) byl Čao C'-jang odstaven od moci, 20. května byl v Pekingu zaveden výjimečný stav a 3. června se k náměstí přiblížily zatím neozbrojené vojenské jednotky. „Studentům“ se díky tomu podařilo podpálit a vyřadit několik desítek kusů vojenské techniky: tanky čínské armády se pod palbou prodíraly barikádami z autobusů, náklaďáků a traktorů, jiní demonstranti využívali ocelové nosníky ze závor, aby zničili obrněné technice pásy. Když se stroje staly nepohyblivými, protestující vylézali na pancíř a ucpávali sání motoru látkami napuštěnými benzínem, které zapalovali. Obrněná technika překážela dalšímu pohybu armády. Premiér Singapuru Li Kuan Ju ve své knize „Singapurská historie“ cituje slova Hu Pinga, ministra obchodu Číny: „Následující den po incidentu osobně projel ulici Chanvan Road, a po celé délce od Vojenského muzea do kompexu pro příjem hostů Djaojuitaj viděl dýmající zbytky 15 tanků a obrněných transportérů. Vojáci obklopili perimetr.“
"Vždyť jsou to děti!" likvidují vojenskou techniku.
Opojná radost vítězství nad vojensko-stranickým monstrem.
Přesvědčování vojáků jako z příručky technologií Majdanu.
Zasahování citlivých míst hadry s benzínem a koktejly molotova. Vojáci jsou zatím neozbrojení.
Technika hoří.
Nakonec, v noci na 4. června bylo přijato principiální řešení vyčistit náměstí silou a všemi dostupnými prostředky. Příkaz armádě dal předseda centrální vojenské komise, Teng Siao-pching.
Na úsvitu 5. června 1989 bylo po všem. Čína prošla kritický bod bifurkace a získala šanci na stabilní rozvoj. Jak dnes o čtvrt století později vidíme, svou šanci nepropásla. Cena za uchování státu a jeho perspektiv byla 200–150 obětí a okolo 7000 raněných. Americké a čínské disidentské kruhy se dopočítaly k „nebeské tisícovce“ (1000-1500 obětí), ale i to se dnes přijímá v Číně jako přijatelné, s ohledem na děsivou alternativu pro celou zemi, v případě vítězství čínských majdanovců. Trpaslíka Teng Siao-pchinga kruhy pekingské inteligence, kreativní třídy čínského hlavního města, asi 2,5-3 roky nenáviděly - „...zavraždil naše děti!“
Nicméně situace se začala postupně měnit v roce 1992-1993. Když na příkladu Sovětského svazu uviděli, k čemu mohla vést jiná linie v období politické krize. Tak, jak my nyní dnes na příkladu Ukrajiny čteme učebnici Majdanu a jeho následků v reálném čase, tehdy Číňané s ohromením sledovali jinou učebnici – rozpad sousedního SSSR, prvního socialistického státu světa. Poté rozhodnutí Teng Siao-pchinga u bývalých čínských majdanovců začalo získávát jiná hodnocení a jeho vliv vyrostl do ohromné výše.
Všichni spolu (1984) – představitelé dvou linií rozvoje. Jedna vedla k stabilitě a prosperitě Číny, druhá by vedla k rozpadu země a dezintegraci. Zleva – Čao C'-jang (Gorbačov-2), uprostřed Teng Siao-pching, vpravo Hu Jaobang (Gorbačov-1, jehož smrt byla katalyzátorem událostí).
Navzdory rozšířenému omylu, vítězství Tenga v stranickém sporu nebylo dopředu vůbec dané. Jeho oponenti zaujímali vyšší posty. Hu byl po odstranění následníka Maoa, Hu Gofena, nejen generálním tajemníkem Komunistické stany Číny, ale i na začátku cesty předsedou ústředního výboru strany, dědicem funkce po Maovi. Čao C'-jang také zaujímal post generálního tajemníka, do svého odstavení. A jen ohromný vliv Tenga, opírajícího se na veterány Dlouhého pochodu, mohl postupně zlomit růst „perestrojky“ v Číně, a odstranit v politické nebytí místní architekty perestrojky. Co bylo dále, víme. „Čtyři modernizace“ pod pevnou politickou kontrolou aparátu strany, kontrola strany nad všemi politickými procesy – a smělé ekonomické experimenty. Ale partaj nepouštěla ze svých rukou otěžě kontroly ani nad armádou, ani nad státem. Pojistkou proti politickým turbulencím byl korpus veteránů KS Číny, plnících funkci kontroly a balancování sil uvnitř země.
Teng a Margaret. Poslední návštěva „železné lady“ v Číně před předáním Hongkongu.
Dnes je možné říct, že „čínská cesta“ (reformy v ekonomice, plná kontrola nad politikou) se ukázala být strategicky gramotným rozhodnutím, a perestrojka Gorbačova (reformy v politice, chaos v ekonomice) byla pro zemi katastrofou. Co nadělat – zadním umem, po tolika letech, jsme všichni generálové. Ale pochopit situaci a důsledky rozhodnutí, v okamžiku krize, není dáno každému.
Informační báze KSB