Chortica

Stručný obsah filmu:

Na říčním ostrově Chortica v Dněpru v Záporožské oblasti (Ukrajina) je /bylo výcvikové středisko záporožských kozáků.Tato kozácká armáda se jmenovala Záporožská seč. Byla to pevnost, protože břehy jsou strmé skály, byla obehnaná palisádou, uprostřed byl kostel a kolem domy, ve kterých kozáci bydleli, Každý dům se jmenoval podle města, odkud jeho obyvatelé pocházeli. Kozákem se mohl stát každý , kdo přišel, byl pravoslavné víry a prošel zkušebním obdobím (několik měsíců). Kozáci se většinou neženili, říkali, že láska oslabuje energii, kterou potřebují v boji a stanou se zranitelní. Nebylo to ale nepřekonatelné pravidlo, nejslavnější ataman Serko byl ženatý, dva jeho syni padli v boji (Serko byl předobrazem k filmu/knize Taras Bulba). Z kozáckých rodin nemohli být všichni muži bojovníky, aby kozácké rody nevymřely. Kozáci si v Chortici dělali všechno sami, ženy tam nesměly.Jejich víra byla zvláštní, Kazatele vybírali sami a říkali, že nepotřebuji prostředníka ke spojení s bohem (gnostici?). Volili si velitele-atamana, většinou nejschopnějšího charakterníka.

Charaterníkem se nemohl stát každý, musel mít už vrozené schopnosti, měli mimosmyslové schopnosti, byli prý následovníky volchvů. Uměli rozehnat mraky, nebo přivolat déšť, viděli do budoucnosti (souzněli s přírodou). Další druhem kozáka byl plastan (něco jako rozvědka).

Vojenský spas ovládal každý kozák. Výcvik byl tvrdý, kromě ovládání zbraní, jízdě na koni (džigitovka) (říkali, že kozák není ten, co je na koni, ale ten, co je pod koněm), cvičili odolnost těla –cvičení "kremeň"- proti úderu i střele (+ chození po skle atd. - viz film). Od 12 do 16 let se učili bojový trans - kult zvířat, změnili vnímání nepřítele tak, že si myslel, že před ním stojí medvěd. V 16 letech výcvik končil lovem na dravce (vlka, medvěda, rysa) , aby se zbavili ochromujícího strachu.Kozácký spas nebyl jen výcvik v boji, ale i léčitelství a rozvoj ducha. Před bojem se modlili a tančili bojový tanec gapak (tvrdá rozcvička před bojem), čímž se uvedli do jakési extáze, která jim pomáhala v boji.

Kozáci nebojovali jen na souši, ale i na moři, kozácké čajky (lodě, čajka je racek) se objevovali až u tureckých hranic, osvobozovali své zajaté kozáky. Poráželi i velkou přesilu nepřátel. Uměli jim změnit mysl tak, že je neviděli. Je uveden příklad, že potkali oddíl polských vojáků Lechů – postavili se do kruhu a kolem zapíchali kopí a Poláci viděli jen křoví.

Nejslavnější ataman se jmenoval Ivan Serko, narodil se 1610, všech 55 bitev, které vedl bylo vítězných. Před bitvou odešel na týden do stepi a prý se radil s přírodou a duchy padlých kozáků. Zemřel 1680 a podle přání mu kozáci uřezali po smrti pravou ruku a nosili ji do bitev a křičeli „Duša i ruka Serka s nami“.

Roku 1775 Kateřina Veliká zrušila záporožskou seč na Chortici (nebyla už potřebná po porážce Krymského chána). Kozáci odešli a založili zadunajskou seč (Čertomlýnská-nerozuměla jsem dobře). Roku 1828 dostal Potěmkin za úkol seč zničit. Po revoluci se vrátili na Chorticu a tam jsou dodnes. Tradice se obnovuje, cvičí se tam mladí kozáci a každoročně se tam pořádá mezinárodní festival bojových umění.

Pozn. Suvorova prý vychovali charakternici. Obraz v úvodu filmu: Ilja Repin: Záporožští kozáci píší dopis tureckému sultánovi (Serko je uprostřed).

Modlitba před bojem:“ Obraščus na Krista, koža majá pancer želaznyj, krov majá ruda krepkaja, kosti meč bulatnyj, bystrie strely zořče sokola, brana na menja, gospod vo mně, ameň“ (tak nějak)

Aien