9.8.2014
aktualizace (30.8.): níže se jedná o pracovní text, finální verze s mnoha změnami je zde.
3. Bůh pomáhá bolševikům
Další otázka, kterou rozebereme, je o bolševismu. A začneme také od Stalinových mladých let. 30. dubna – 19. května 1907 1se Stalin účastnil V. (Londýnského) sjezdu RSDSP jako delegát Tifliské organizace (Tiflis do r. 1936, dnes Tbilisi – hlavní město Gruzie – pozn.). V červenci 1907 v časopise „Bakuský proletář - Бакинский пролетарий“ byla otištěna s podpisem Koba Ivanovič jeho stať „Londýnský sjezd Ruské sociálně-demokratické strany pracujících. Zápisky delegáta“
Jak známo, všechny sjezdy, sympozia a podobná shromáždění mají následně po oficiálních, protokolárních zasedáních i neformální debaty účastníků mezi zasedáními. A v mnoha případech to, co se děje mimo protokolární jednání různých sjezdů, bývá mnohem význačnější, než všechna jejich protokolární jednání dohromady. Zprávy o sjezdech, plénech, stenogramy jejich protokolárních jednání se publikují, jsou později studovány historiky, a to, co proběhlo během neformálních setkání jejich účastníků mezi sebou, do značné míry uniká pozornosti veřejnosti, v lepším případě se nějaké části objeví v něčích memoárech. To se týká i Londýnského sjezdu RSDSP.
V tom čase rozdělení RSDSP na „bolševiky“ a „menševiky“ se již zformovalo a stabilizovalo, ale sjezdy strany byly ještě společné. Článek „Londýnský sjezd RSDSP“ je objasněním práce sjezdu, adresované řadovým členům strany a sympatizující části veřejnosti. Proto je důležité to, k čemu Stalin chtěl přitáhnout pozornost stranické většiny, která se sjezdu neúčastnila. Píše:
„Neméně zajímavé je složení sjezdu z hlediska národností. Statistika ukázala, že většina menševické frakce jsou Židé (samozřejmě kromě Bundistů2), dále jsou Gruzínci, pak Rusové. Zato drtivá většina bolševické frakce jsou Rusové, dále jsou Židé (nepočítaje, samozřejmě Poláky a Litevce), potom Gruzínci atd. Při této příležitosti jeden z bolševiků žertem poznamenal (zdá se že s. Aleksinskij3), že menševici jsou židovská frakce, bolševici skutečně ruská, tudíž, nebylo by na škodu, bolševikům, udělat ve straně pogrom4.
A takové složení frakcí není těžké vysvětlit: ohnisky bolševismu se jeví zejména významné průmyslové oblasti, čistě ruské oblasti, s výjimkou Polska5, stejně tak menševické oblasti, oblasti malovýroby, jsou židovské oblasti, gruzínské atd.“ (J. V. Stalin, Sebrané spisy, sv. 2, str. 50)
Vysvětlení, poskytnuté J. V. Stalinem tomuto specifickému složení frakcí menševiků a bolševiků, je perfektně načrtnuté v marxistickém duchu „proletářského internacionalismu“. Ale vtip Aleksinského předcházející tomuto vysvětlení je v rozporu s marxistickým duchem „proletářského internacionalismu“. Také je třeba chápat, že pokud je vtip vložený do suchého textu zprávy, bude zpráva zapomenuta dříve, než v ní obsažený vtip. Je možné, že vtip z Aleksinského vypadl naprosto neúmyslně. Ale není možné si představit a uvěřit, že do zprávy o sjezdu ho neúmyslně umístil i J. V. Stalin. Umístil ho k věci, ale v marxistických novinách, v marxistické straně nemohl dát specifickému složení frakcí bolševiků a menševiků jiné vysvětlení, jemu známé.
Na co zapomínají všichni vykladači společensko-politické činnosti Stalina je to, že v semináři ho nečemu přece jen učili, a čemu ho učili, většina neví, i když by bylo zdrávo vědět. Abychom pochopili Stalinovy společensko-politické aktivity, je třeba nejprve vědět, jaké znalosti si odnesl ze semináře a jak se k nim postavil na základě své morálně podmíněné svévole.
Před Tilfisským teologickým seminářem, ve kterém dříve studoval i jeden z nejznámějších mystiků 20. století G. I. Gurdžijev (seminář byl velmi zajímavý, pokud usuzujeme podle jeho žáků), Stalin završil Gorijské teologické učiliště:
Odchovanec Gorijského teologického učiliště Džugašvili Josif... vstoupil v září 1889 do první třídy učiliště a se skvělým chováním (5) (hodnocení je obráceně 5 – nejlepší, 1 nejhorší – pozn. překl.) prokázal dobré studijní výsledky:
Historie Písma svatého – Starý zákon 5
Historie Písma svatého – Nový zákon 5
Pravoslavný katechismus 5
Bohoslužby s církevním obřadem 5
Jazyk ruský a církevněslovanský 5
Jazyk řecký 4 (velmi dobře)
Jazyk gruzínský 5 (vynikající)
Aritmetika 4 (velmi dobře)
Zeměpis 5
Krasopis/kaligrafie 5
Církevní zpěv
Rusky 5
Gruzínsky 5
(Fragment vysvědčení je přiložen v textu knihy „Josif Stalin. Život a dědictví“, vydané v řadě „Ruské osudy - Российские судьбы “. Časopis „Novátor - Новатор “, str. 16)
Jak je vidno z vysvědčení, Josif Džugašvili se učil dobře, a kněží, ještě nedrceni ani kultem Stalinovy osobnosti, ani strachem před represivními orgány Sovětské vlády, se dříve než dali dobré známky ujistili, že zná texty Starého a Nového zákona.
A všeobecně by bylo dobré vědět, že názory o Stalinově hlouposti a nevědomosti jsou výplody rozezlených oponentů ve straně, především těch, kteří se přimykali k „intelektuálovi“ L. D. Bronštejnovi (Trockému). Pozvednuté na úroveň nesporné pravdy a ochucené drby o jeho psychické nenormálnosti6, staly se po roce 1953 historickým mýtem, vládnoucím ve středu politicky bezzubé a historicky opravdu nevzdělané a globálně bezstarostné (lehkomyslné, bez zájmu) inteligence. Ale tento mýtus se nepotvrzuje vzpomínkami těch, kteří mohli po mnoho let spolu se Stalinem pracovat a řešit praktické otázky: letecký konstruktér A. S. Jakovlev, konstruktér dělostřeleckých systémů V. G. Grabin, armádní důstojníci G. K. Žukov, N. G. Kuzněcov, A. E. Golovanov a mnozí, mnozí další7.
Ale různí lidé mohou shodně znát jedno a totéž, ale pochopit a hodnotit toto jim společné poznání, mohou vzájemně vylučujícím se způsobem. A mezi texty, za jejichž znalost dostal Josif Džugašvili výborné známky, když byl ještě výrostkem8, jsou i takovéto:
„Nedávej na lichvu bratru svému (v kontextu – stejné rasy – židu) ani stříbra, ani chleba, ani ničeho jiného, co je možno na lichvu dát; cizinci (tj. nežidu) dávej na lichvu, aby Hospodin, Tvůj Bůh (tj. Ďábel, pokud se svědomitě podíváme na podstatu doporučení), Ti ve všem požehnal, co rukami svými uděláš na zemi, do které jdeš, abys jí vládl (poslední se týká nejen dávnověku a nejen zaslíbené dávnověkým židům Palestiny, jelikož to není převzato ze zprávy o rozšifrování jediného svitku historie nemoci, nalezeného ve vykopávkách starobylého blázince, ale ze současné, masově vydávané knihy, propagované všemi církvemi i částí „inteligence“ jako údajná věčná pravda daná údajně Shora)“ (Deutoronomium, 23:19,20). „A budeš vládnout nad mnohými národy, ale oni Tobě vládnout nebudou“ (Deutoronomium, 28:12). „tehdy synové cizinců (tj. následující pokolení ne-židů, jejichž předci vlezli do očividně nesplatitelných dluhů ke kmeni lichvářů) budou stavět zdi Tvé (tak jako nyní mnohé rodiny Arabů-Palestinců závisí svým životem na možnosti dojíždět za prací do Izraele) a jejich králové Ti budou sloužit („Já jsem žid králů“ je vyjádření jednoho z Rothschildů na nepovedený kompliment na jeho adresu: „Vy jste král židů.“); neboť ve hněvu svém jsem Tě ranil, ale v dobrotě své budu k Tobě milostiv. A budou otevřeny Tvé brány, nebudou se zavírat ani dnem, ani nocí, aby Ti bylo přinášeno bohatství národů a přiváděni jejich králové. Neboť národy a říše, které Ti nebudou chtít sloužit, zhynou, a takové národy budou vyhubeny.“ (Izajáš, 60:10-12).
Křesťanské církve trvají na Božské inspiraci a posvátnosti této ohavnosti, a kánon Nového zákona, který prošel cenzurou a úpravami ještě před Prvním nikajským koncilem (325 n. l.), ji ve jménu Krista vyhlašuje až na věky věků.
„Nemyslete, že Já jsem přišel rušit zákon nebo proroky. Nenarušit přišel jsem Já, ale naplnit. Vskutku říkám vám: dokud nepomine nebe a země, ani jedna nota nebo čárka nezmizí ze zákona, dokud se vše nenaplní“ (Matouš, 5:17, 18)
Pokud to odborně ohodnotit z hlediska právní vědy, vše zmíněné je propaganda rasizmu; vše další kromě rasismu, pokud by se to projevilo v jakémkoliv soudobém státu, se dnes charakterizuje slovy „totalitní společnost“, „totalitní diktatura“, „nacismus“, „fašismus“ atp. Ale pro charakteristiku tohoto jevu v globálních měřítcích v nadstátní sféře mocenské aktivity všeobecný politický lexikon euro-americké kultury nezná slova. Nazvěme to jasně: internacionální nacismus, sionistický internacionální nacismus.
Ale na konci 19. století mnozí studenti seminářů nebyli loajální této ohavnosti9, a při hledání alternativy tomuto globálnímu projektu stavby elitárně-„nevolnické“ rasové civilizace parazitismu menšiny na přírodě Země a na práci většiny, se ocitli v řadách revolučních stran, snažících se uspořádat život lidstva na jiných principech. Ale historicky reálně byly všechny tyto strany bez výjimky plně řízeny vlastníky biblického projektu, pokud ne strukturálně (přes své kádry a žoldáky v jejich vedení), tak přes stranické ideologie.
Poslední zmíněné se v marxistických stranách projevuje v praktické marnosti „základní otázky“ filozofie marxismu ve vztahu k úkolům organizace řízení a samořízení společnosti 10a v nemožnosti svázat jeho politickou ekonomii (z důvodu její metrologické nedostatečnosti) s praxí řízení samoregulace výroby a distribuce na mikro- a makroekonomické úrovni. Tento rys marxismu není náhoda, upřímný omyl jeho zakladatelů11, ale příklad zákeřnosti majitelů biblického projektu uspořádání globální civilizace, kterou identifikovat a překonat byli schopni zdaleka ne všichni, kdo upřímně usilovali o reorganizaci společenského života na jiných principech.
Ale i samo jejich odmítnutí biblické ohavnosti zasluhuje úctu potomků, a ne odsouzení za údajnou bezbožnost ze strany těch, kdo se nyní snaží obnovit rouhavý kult této ohavnosti ve společnosti.
Budeme-li hovořit o samotné marxistické straně, opravdovými marxisty byli právě menševici, a bolševiky byli zatáhnutí do marxistického hnutí ruští odpůrci tohoto globálního projektu; mezi nimi byli i Židé (ze stranických a vládních činitelů SSSR je nejzářnějším příkladem L. M. Kaganovič: L. M. Kaganoviče je možné obvinit z těch nebo oněch chyb, osobních nedostatků, ale není ho možné obvinit z nebolševismu 12ani před r. 1917, ani poté do konce jeho dní: viz jeho „Zápisky pamětí...13“; a tím více je nutno mu vyjádřit díky za organizaci bezchybné práce železniční dopravy během Velké vlastenecké války). Marxismus nikdy nevystupoval a ani nyní nevystupuje proti biblickému projektu, ale byl předurčen být jeho novým kulturním obalem do epochy, kdy tradiční biblické kulty ztratily svůj vliv na masy obyvatelstva a odhalily jejich ideologické nesoulady, lživost i pokrytectví (v osnově filmu „Svátek svatého Jorgena“ je životní pravda, dovedená ke grotesknosti).
Pokud by byl Stalin loajální k biblické ohavnosti, internacionálnímu nacismu, stal by se knězem, jako i většina absolventů seminářů i teologických akademií, i včetně moderní generace hierarchů. Ale on byl jedním z těch, kdo ji odmítl a rozhodl se zasvětit svůj život jejímu svržení a vykořenění. Z dětství znaje věcnou podstatu „svatých“ písem Starého a Nového zákona, chápaje jejich protilidský sociologický smysl jako program historického rozvoje lidstva i budoucího politického scénáře, nepřijatelný pro pracující většinu, přidal Aleksinského vtip do článku „Londýnský sjezd RSDSP...“. Sám Stalin při tom nežertoval, ale projevil svůj skutečný bolševismus v dělání globální politiky.
Historicky objektivně, Stalin už v roce 1907 uvedením tohoto vtipu přidal bolševismu globální politický význam. Udělal to právě on, tehdy ještě málokomu známý, a ne někdo z tehdejších uznávaných vůdců komunistických stran. A toto, přidání bolševizmu globálního politického významu, je historicky nezvratný politický výsledek.
Do jiných historických scénářů, kromě scénáře konfrontace globálního bolševismu pracujících a globálního rasového menševismu parazitů, Stalinem uvedený „vtip“ nezapadá: ztrácí v nich jakýkoliv politický a společenský význam.
To znamená, že Stalin už v mládí byl budoucím bolševikem v určitém slova smyslu „bolševismus“ a zůstal věrný bolševismu do konce svého života, jakkoli se někdo může držet názoru, že Stalin sám nebyl tak dalece předvídavý v tak výstižném použití „vtipu“ ve svém komentáři z mládí. Prý se to stalo náhodně, „samo sebou“ díky jeho nekulturnosti 14a nedůvtipnosti, a my zpětně připisujeme „průměrnému mysliteli a ignorantu“ (ve srovnání s Leninem, Trockým a dalšími stranickými intelektuály) to, na co on nikdy ani nepomyslel.
1Juliánského kalendáře (juliánský kalendář, v XX a XXI století zaostávající o 13 dní od současného gregoriánského)
2Bund – v překladu z jidiš „svaz“, výhradně židovský proud v sociální demokracii počátku 20. století. V r. 1898 je Bund jedním ze spoluzakladatelů RSDSP na prvním sjezdu, po kterém do r. 1903 je „autonomní organizací“. Od r. 1906 obnovil status „autonomní organizace“. V r. 1912 bundovci byli vyloučení z RSDSP na 6. (pražské) stranické konferenci. Poté Bund existoval samostatně: vedl nějakou internacistickou práci do r. 1917: udržoval Prozatímní vládu purimské revoluce (únorová revoluce byla časově sladěna se dny židovského svátku Purim, zasvěceného zničení absolutismu starověké Persie); udržovala kontrarevoluční síly po VŘSR; v r. 1920 ukončila boj se Sovětskou mocí (proč boj proti Sovětské moci? Tehdy trockisté (internacisté) byli silní, kontrolujíce prakticky bez rozdílu vyšší stranické a - úměrně principům budování ideologizovaného státu – orgány centrální i místní státní moci, včetně ozbrojené síly a struktury „židovského gestapa“ (VČK). Tj. pro internacistický svaz to tehdy byla „vlastní moc“); a v r. 1921 se sám rozpustil, po čemž určitá část jeho členů byla přijata do RKS (b).
3Aleksinskij, G. A. – poslanec II. Státní dumy; vstoupil do bolševické části socdem.frakce. Po Londýnském sjezdu RSDSP hájil taktiku bojkotu III. Státní dumy. Nakonec odešel od bolševiků. Po VŘSR se stal bílým emigrantem. (Poznámka 35, v druhém svazku Díla J. V. Stalina)
4 Splněno r. 1937.
5 Stala se tehdy součástí Ruského impéria.
6Proč inteligence nezkoumá tu verzi, že V. M. Bechtěrev byl zlikvidován trockisty v r. 1927 hlavně proto, že nestanovil diagnózu o psychickém onemocnění V. I. Stalina. A tato verze v obecně globálně-politickém kontextu objasňuje smrt Bechtěreva mnohem lépe, než verze o jeho vraždě z příkazu V. I. Stalina.
Jalovým subjektům, neznajících mnoho věcí, se zdá bláznivým a nesprávným chování toho, kdo o nich ví, ale z nějakých důvodů o nich nechce mluvit přímo nebo objasnit všechny vrstvy motivace svého jednání. Pokud by nebyli jalovými subjekty, viděli by a znali, pochopili to, co viděl a znal Stalin, to by byli zcela jiného názoru i o stavu jeho duševního zdraví, i o stavu morálního zdraví, zejména naší společnosti a inteligence.
V předmluvě k 14. svazku Stalinovy Sbírky prací má R. Kosolapov následující odstavec:
„Soutěžíce v očerňování Stalina, „demokraté“ v závěru klesli k pasážím o jeho údajné nepříčetnosti. Nebudu zde připomínat jednotlivé pisatele a publicisty, kteří se procvičovali na tomto principu k úplné ztrátě svědomí. Ale známou roli v tomto šábesu sehráli i vědci, především akademik N. Bechtěrevová, vnučka znamenitého ruského lékaře, která na konci 80-tých let si dovolila potvrdit, že její děd po medicínském vyšetření Stalina, ho nazval paranoikem a za to byl otráven. „ Byla tendence považovat Stalina za duševně chorého, s použitím údajných výpovědí mého dědečka, popírá sebe Natalja Petrovna r. 1995, ale žádná výpověď nebyla, jinak bychom to věděli. Dědečka opravdu otrávili, kromě jiného. A někomu se tato verze hodila. Začali na mne vyvíjet tlak, a musela jsem potvrdit, že to tak bylo. Říkali mi, že oni (kdo „oni“? - naše otázka pro objasnění) otisknou, jaký bych Bechtěrev chrabrý člověk a jak zahynul, směle vykonávaje svou lékařskou povinnost. Jakou lékařskou povinnost? On byl znamenitý lékař, jak mohl odejít od nemocného a říci, že to je paranoik? Nemohl to udělat“ (Argumenty a fakta. 1995, č. 32, r. 2-3)
7Nepotvrzuje se ani přesvědčení jeho zahraničních nepřátel, část ze kterých byl vynucena stát se jeho spojenci. Ani Hitler, ani Churchill, ani Roosevelt si nemohli dovolit a nepovažovali ho za hlupáka, ani nekulturního průměrného člověka, a chovali se k němu jako k vynikající hlavě státu a umělci v záležitostech globální politiky.
8 „Teenagerem“: anglické číslovky 13 – 19 končí na „teen“, „age“ – stáří. Podle „výrostek“ – „teenager“.
9Což nemůže být řečeno o současných studentech seminářů a teologických akademií, představující přesvědčené lumpy se zvrácenou morálkou, v důsledku jejich rouhačského souhlasu s názorem, že sama ohavnost představuje vyjádření v opravdovém Zjevení dobré Boží Prozřetelnosti.
10Srovnejte s přímým a jasným stanovením základní otázky filozofie historie E. B. Taylorem.
11Zdůvodnění tohoto tvrzení nesouvisí s tematikou současné práce.
12„Nebudu dále charakterizovat osobní vlastnosti jiných členů ÚV. Jen připomenu, že říjnová epizoda Zinovjeva a Kameněva (vyhlásili v tisku rozhodnutí o ozbrojeném povstání a svržení dočasné vlády: naše objasnění citace), samozřejmě, nebyla náhoda, ale může jim jen málo být dávána za vinu osobně, stejně jako antibolševismus Trockému.“(V. I. Lenin, „Dopis k sjezdu“, část 2.). Pokud „říjnová epizoda“ a „antibolševismus“ nemohou být dávány za vinu osobně, může to znamenat jen jedno: jmenovaní členové tehdejšího ÚV byli zombie, které nerealizovaly vlastní vůli.
13Каганович Л. М.: „Памятные записки рабочего, коммуниста-большевика, профсоюзного, партийного и советско-государственного работника“
14„Kulturní“ lidé, tvořící „slušnou společnost“, o židech nehovoří v negativním smyslu. V biblické kultuře je tomu opravdu tak. Ale z čeho zastánci takového názoru vzali, že biblická kultura je nejlepší možná a všeobecně výjimečná kultura. V kultuře skutečných lidí je odmítavé stanovisko slovem i činem k biblickému projektu uspořádání globálního „elitárně“-otrokářského protilidského státu jedním z ukazatelů lidské důstojnosti, bez ohledu na to, má-li člověk židovský původ či nikoliv.
Informační báze KSB