3.5.2014
Hox
V souvislosti s tím, co v poslední době předvádí Čulík a Dolejší na Britských listech, měli by si změnit název na Fašistické listy, minimálně co se informování o dění na Ukrajině týká. Čtenář z nich získává obrázek, nemající téměř nic společného s realitou. Tak Čulík a Dolejší nevidí, že radikálové z Pravého sektoru zastřelili 10 neozbrojených lidí, kteří vytvořením živého řetězu chtěli zabránit jejich vstupu do Slavjansku. Nevidí brutální útok Pravého sektoru v Oděse, kde zapálili dům odborů a zemřelo 39 lidí - v jejich vnímání se ten dům zřejmě zapálil z nějakých záhadných důvodů sám od sebe. Radikály postávající kolem a křičící "Hořte, Moskali!" a snažící se dobít ty, kteří unikli ohni, také nevidí, trpí selektivní slepotou. O události, kdy domobrana Slavjansku zachránila život pilotovi sestřeleného vrtulníku poté, co ho vlastní lidé nechali zraněného naspospas osudu, jen mu sebrali zbraň, Čulík informuje jako o "zajetí" pilota proruskými separatisty.
Lehkost, s jakou Čulík a Dolejší přejímají kyjevskou propagandu a prezentují ji jako vyvážené nezávislé informace, při naprostém ignorování informací z druhé strany, je výsměchem a naprostým pošlapáním všech zásad, o kterých Čulík tak rád pompézně na stránkách BL mluví, a za co kritizuje mainstreamová média. Ale manipulace v jeho podání je jen zákeřnější, protože si hraje na alternativu. Deklarací jedněch zásad a konáním naprostého opaku se spolehlivě zařazuje do řad obětí psychického trockizmu.
Samostatnou kapitolou je rusofob Dolejší. Některé jeho úlety nutí k zamyšlení, o jaký žurnalistický "žánr" se vlastně snaží - zprávu, subjektivní komentář, fikci, či věštění z křišťálové koule - a zda BL aspirují na jiný status, než jeho osobní blog. Obzvlášť do očí bijící je to v souvisloti s tím, jak často Čulík tamtéž zdůrazňuje, že je důležité v "seriózní" žurnalistice oddělovat zprávy od subjektivních názorů, komentářů. Zkoušel někdy Čulík aplikovat měřítka, která navenek hlásá, na svůj výtvor?
Další zářný případ buďto projevů trockizmu, nebo rozdvojené osobnosti, je jeho článek Proč necituje Český rozhlas i z ruských médií?, protože sám dělá naprosto totéž. Když totiž někde zřídkakdy použije "ruské" zdroje, ukáže se, že jsou to jen rusky píšící prokyjevské ukrajinské zdroje, jako například u tohoto článku, který čerpá z interfax.com.ua, hlásné trouby kyjevské propagandy.
Činnost Čulíka je paradoxně i v ostrém konstrastu s tím, jak (v porovnání s BL ) vyváženě informuje samotný britský tisk. Pokud už se to nedá ignorovat a (zřejmě) pro iluzi objektivity něco z toho zveřejní i BL, ihned přispěchá Dolejší s "nápravným" dehonestujícím článkem.
Zbývá otázka, z jakého důvodu jsou Čulík a Dolejší na straně kyjevské chunty, Pravého sektoru, proč se rozhodli nevidět projevy a zločiny ukrajinského fašizmu a zařazují se tak do řad jeho příznivců.