Bohulibá činnost Homecreditu aneb extáze parazitizmu

Demokratůra, kapitalizmus a exekutorská mafie v praxi.

Jak je výhodné "zapomenout" na poslední splátku. Je to neoficiální obchodní model Homecreditu? Jak je možné, že exekutoři mohou beztrestně nafukovat nicotné částky do velkých dluhů a ničit lidem životy?

 

David Jandus píše:

 

Jak jsem se stal obětí exekutorů

Najednou se z poslední splátky dluhu kouzlem staly desítky tisíc dluhu.

Nikdy jsem si nemyslel, že se v naší demokratické zemi uprostřed Evropské unie v 21. století může stát, že jeho obyvatelé budou hladovět.

Jmenuji se David a je mi necelých 33 let. Vždycky jsem se vyhýbal půjčkám, protože vím, že jsou z toho jenom komplikace. Proto se raději budu dívat na starý videorekordér, než abych si na splátky koupil nové DVD. Tímto heslem se snažím řídit, i když to v dnešním světě, kde se na Vás z každého koutu valí nabídky půjček, není vůbec lehké. Tak mě to učil táta, který bohužel, už není mezi námi.

Za celý život jsem si vzal jedinou půjčku a to v roce 2005, kdy jsme si našli s přítelkyní větší podnájem, protože se nám měla narodit dcera a potřeboval jsem zaplatit kauci.

 

Kde na to má obyčejný pracující vzít? Majitel bytu po mě chtěl patnáct tisíc, tak jsem zašel na poštu a vyřídil si u Homecreditu půjčku. Všechno jsem řádně platil, nechal jsem si na účtu automaticky strhávat peníze až do konce doby splácení, takže jsem tomu nemusel věnovat pozornost.

Nějakým způsobem však došlo k tomu, že poslední splátka nebyla splacena. Homecredit mě obesílal upomínkami, ale na adresu trvalého pobytu, což je na Městském úřadě.

Proč mám bydliště na MÚ? Víte, když bydlíte po podnájmech, nikdo Vás k trvalému pobytu nepřihlásí, to by byl hlupák.

Jelikož selhalo kontaktování ze strany Homecreditu, přistoupili k exekučnímu vymáhání. A najednou se z poslední splátky dluhu kouzlem staly desítky tisíc dluhu.

Sáhli mi na plat a vzali si, co museli. Měsíčně mi strhávali z platu různé částky a pak to ustalo.

Byly to těžké časy, protože se nám zrovna narodila holka, ale s pomocí rodiny jsme to přečkali a s vědomím toho, že už jsem bez dluhů, se mi zase žilo lépe.

Mezitím jsme se opět přestěhovali. Oba s přítelkyní pracujeme rukama a stačí nám to jen tak tak na pokrytí nájmu a nákladů na to nejlevnější jídlo a drogérii. Snažím se ušetřit tím, že každý den jezdím do práce osm kilometrů na kole a to za každého počasí, za sluníčka, deště nebo sněhu, prostě musím.

A samozřejmě, ať jsem zdravý nebo nemocný, protože si nemůžu dovolit marodit. Někdy přemýšlím nad tím, jestli má vůbec cenu chodit do práce. Mohl bych sedět doma na zadku a být na tom jen o něco hůř.

Ale sociálka by mému dítěti aspoň proplácela školy v přírodě a výlety, na což nyní nemám. Není to paradox? Pracující člověk si nemůže dovolit to, co nepracující...

Byli jsme se zeptat na sociálce, zda by nám něco nepřispěli, ale prý máme pro tři osoby dost.

Bylo to před třemi lety, kdy přítelkyně přišla o práci a já bral deset a půl tisíce čistého.

Říkám jí, že jen nájem je osm tisíc a školka tisíc korun. Nikdo se se mnou nebavil.

Když pracujete, nic nedostanete.

Nikdy jsem si nemyslel, že se v naší demokratické zemi uprostřed Evropské unie v 21. století může stát, že jeho obyvatelé budou hladovět.

Naučil jsem se žít s tím, že nevím, co bude příští den. Nikdy jsem však nepřestal pracovat. Naštěstí jsem občas v práci narazil na klubko kabelů nebo kousek jiného kovu a nosil nepravidelně domů nějaký peníz. Přítelkyně začala uklízet, byla to dřina za čtyřicet korun na hodinu, ale každá koruna dobrá. Hlavně - dostávala peníze jednou týdně na ruku. A když peníze nebyly, tak jsem poslal holky k příbuzným, aby se najedli. Já jsem raději hladověl, než abych se takto ponížil. Hlavně, že byl zaplacený nájem. Ale i tyhle těžké chvíle jsme překonali. Přítelkyně si před měsícem našla lepší práci za lepší peníze, já si našel stejnou práci, ale také za lepší peníze, takže od příštího měsíce bychom měli dát dohromady 24.000,- Kč, což pro nás představuje úplně pohádkové peníze. Když už to ale začalo vypadat dobře, dostali jsme další osudovou facku. „Nic takového nebude,“ vzkázal nám osud. V měsíci listopadu jsme čekali první peníze za půl měsíce práce přítelkyně a mojí výplatu. Nejdřív stávkoval bankomat, tak jsme zašli na poštu, aby nám řekli, co se děje. Posílali nás od čerta k ďáblu, z pošty do banky, z banky na finančák, nikde nám nechtěli říct nic konkrétního, jen to, že máme asi exekučně zablokovaný účet. Byla to studená sprcha. Nevzpomínám si, že bych někde dlužil...

Zjistil jsem si tel. číslo na exekutorku z opačného koutu republiky, která by měla mít můj případ na starosti. Pověděl jsem jí, zda by mi řekla o co jde, protože si nepamatuji, že bych měl nějaký dluh a ona mě sesmahla slovy, že si za to můžu sám, mám si přebírat poštu na adrese mého trvalého bydliště.

Dlužím prý společnosti Homecredit a požadují po mě částku 33.873,- Kč.

COŽE? Na dotaz, co bude dál mi odpověděla, že veškeré písemnosti mi byly doručeny a je můj problém, že jsem si je nevyzvedl. Dlužím peníze a musím je zaplatit. Říkal jsem jí, že si toho nejsem vědom, ale potřebuju vědět, co mám teď dělat dál, může to být omyl, že se to může stát každému, třeba i jí.

Odsekla mi, že jí se to stát nemůže a praštila mi telefonem. Byl jsem si jistý, že jsem se stal obětí podvodu, ale pro jistotu jsem druhý den ještě zkusil zavolat té arogantní exekutorce znovu. Tentokrát už byla sdílnější.

A já valil bulvy! Jak jsem již uvedl, před pěti lety mi exekučně strhávali z platu kvůli nezaplacené poslední splátce u společnosti Homecredit.

Z nějakého pro mě nepochopitelného důvodu si nestrhli posledních 2.139,- Kč. Dnes mi už nikdo nedokáže vysvětlit proč. Každopádně se tím roztočil znovu celý kolotoč.

Obesílání na adresu trvalého bydliště na úřadě a přistoupení k exekučnímu řízení. A tak musím za něčí chybu platit dvakrát. To si někdo pěkně namastil kapsu.

Proč by si měli strhnout všechno, něco si nechají na příště a výdělek se zdvojnásobí!

Homecredit dostal svoje, plus nějaký úrok a smluvní pokutu. Pak náklady soudního řízení, náklady na exekuční řízení a hned tu máme ze dvou tisíc pěkných 33.139,- Kč. Opět.

Je to vůbec možné? Ano, v naší zemi, která je zaprodaná finančním spekulantům je to možné a dokonce běžné. Poctivě pracující lidé jsou zotročováni a pod tíhou dluhů žijí za hranicí bídy.

Kdyby to viděl můj otec, tak by řekl: „Vidíš, můžeš si za to sám. Říkal jsem ti, aby sis nedělal dluhy!“ Měl pravdu. Jedna blbá půjčka může člověku zničit život. A to znám lidi, co jich mají třeba deset. Jak to dělají?

A tak to začíná celé zase nanovo. Měsíc listopad budeme jíst po známých a modlit se, aby nás nevyhodil majitel z bytu, protože tentokrát nemáme ani na zaplacení nájmu. Přítelkyně nemá ani na cesty do práce a na školku pro Karolínku, takže to vypadá, že bude doma.

Sen o dvou platech se rozplynul. Od příštího měsíce mi poběží další exekuce z platu. Tak mi otče poraď, co mám teď dělat?! Vzít si půjčku od nebankovních společností? Nakrmit jejich nenasytná břicha neskutečnými úroky? Mlčí. Mám jinou možnost, než opět porušit tvoje pravidlo?

Možná bych se měl nějak právně bránit, ale copak na to mám peníze? Už na to nemám ani vůli. Nechci. Myslím, že to mají stejně všechno právně ošetřené. Akorát by ze mě udělali blbce. Zoufalost a zklamání. Jak může vůbec stát dopustit, aby nějaké, většinou zahraniční společnosti zotročovaly jeho obyvatele.

Jakto, že mají větší práva, než my? Komu stát vlastně slouží? Proč jsou pro něj přednější neživé, uměle vytvořené paskvily a ne poctivě pracující, žijící občan? Kam jsme se to dostali, lidi... je mi do breku.

Chci jen svobodně žít, ale ustřihli mi křídla. Můj potenciál vyprchá. Pocházím z velmi chudých poměrů a jsem nenáročný a skromný. Chci pracovat, bydlet a vychovávat dítě. Někdo mi ale stále hází klacky pod nohy a státu to očividně nevadí. Naši představitelé by mi řekli asi to samé, jako ta arogantní exekutorka: „Můžete si za to sám, nám se to stát nemůže!“

PS: Někdo si může říkat, že na jídlo nemám, ale internet si platím. Tak to vás musím zklamat. Internet nemám, ani mu moc nehovím, nejsem technický typ. Tento článek pro mě upravil a následně zveřejnil můj švagr. Buďte s pozdravem!

 

Pozn: Britské listy zorganizovaly možnost pomoci pro pana Janduse - http://www.blisty.cz/art/66095.html

 

Diskusní téma: Bohulibá činnost Homecreditu aneb extáze parazitizmu

HC

martin | 15.11.2012

HC jsou rusové nemílím-li se

Re: HC

Al | 15.11.2012

Ne ne, HC patří Kelnerovi .

HC

Míša | 15.11.2012

První budou posledními a poslední prvními.
Už brzy :)

Re: HC

paprsek | 16.11.2012

přesně...

Bez peněz je člověk zřejmě mnohem méně zavalen temnotou... ale je to těžké - jak to tu chvilku vydržet

dobry napad:-)

julo | 16.11.2012

http://www.blisty.cz/art/66121.html

Havel a jeho pravda a láska v praxi...

michal | 16.11.2012

Tento článok je len dokaz, že žijeme v štátoch, kde vládnu zločinci, ktorí kašlú na potreby ľudí, sú sociopatickí a krajne nehumánni. Dotyčný poškodený by sa mal z toho poučiť v zmysle, že si bude kontrolovať každú korunu, ktorú obráti a každý dlh. Chyba, nepozornosť, hlavne v peniazoch može zničiť celý život v tejto demokratúre, lebo slušný pracujúci človek je presne ten terč, na ktorom títo zločinci doja, pokiaľ len možu...A bez boja ich nebude možné zastaviť.

Re: Re: HC

Johanka | 16.11.2012

Cítím z Vás smutek paprsku. Snažila jste se nám všem tady pomáhat svým světlem a já jsem Vám za to vděčná. Bohužel ještě není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. Píši bohužel, protože si myslím, že ještě hůř bude. Já osobně se nebojím, i když mě občas přepadne beznaděj, ale snažím se, co to jde. Neumím to napsat tak oduševněle, jako vy, neumím dát do písmenek to, co cítím. Hlavu vzhůru, nesmíme se vzdát za žádnou cenu. Jak jste mi to tenkrát psala? Vypněte na chvíli a podívejte se do svého srdce. Radujte se z maličkostí, protože z těch se skládají větší a větší radosti. A sluníčko v duši :-)

adresa

dusan | 17.11.2012

páni, Hox, prosím Vás

mohli by ste mi dať jeho mail - alebo jeho švagra ? du

Re: adresa

dusan | 17.11.2012

JandusD@seznam.cz - dufam že to je ono

Re: Re: Re: HC

paprsek | 17.11.2012

Děkuji. Ono to stále nějak jde, ale myslím, že hůř už nebude, jen to asi bude možná horší pohled, až se to vše odkryje až na dno a všichni to svinstvo uvidíme... už nebudeme moct říkat no ono to asi tak nějak je... všechny nitky se tam schází... už brzy bude jasno, čemu všemu jsme museli čelit... Bude to nepříjemné...
O vzdávání nemůže být ani řeči... Jen občas méně sil, ale všechno do sebe zapadá - dá se to zvládnout, jenom si neříkat nešlo by to kdyby... dnes to je lepší, tak to jde a když bude sil méně, zas nebudou takové nároky.
Na druhou stranu, je mi líto toho autora, to je fakt dost zlá situace... Na ni bych asi neměla, zatím... A tak to bylo myšleno spíš k němu,jak tu chvilku přežít.
Přesto právě těžkosti nás "vybičují" k patřičným výkonům - musí ta životní situace být doopravdy, žádné divadelní role nefungují opravdově v životě - nejde to svléknout po 2 hodinách na jevišti - nefungovalo by to jako dost účinná stimulace... Tak se snažím "dávat co nejlepší šťávu", když už to asi tak má být...Každý na svém místě má svůj úkol, tak tam stůjme - snažme se co to jde a ono to půjde...

Re: HC

m | 18.11.2012

I kdyby to byli Rusové, pak takoví "rusové zvláštního ražení" - s obřízkem v kalhotách, co jich jsou plné Karlovy Vary.

Bydliště na MÚ

Pavlína | 20.11.2012

Něco mi tu nehraje. Pracuji na evidenci obyvatel, a vím, že není možné se jen tak přihlásit k trvalému pobytu na Městský úřad. Někdo "oprávněný" ( tedy ne Vy ) musel podat návrh na zrušení Vašeho trvalého pobytu, tam, kde jste byl hlášen před "pobytem" na MÚ. Pokud jste takové neviňátko, jak píšete, proč si Vás maminka nenechala přihlášeného u sebe v bytě? Celé správní řízení ohledně zrušení trvalého pobytu je časově a administrativně složité a většinou bývá až posledním řešením, kdy s člověkem, který je u někoho přihlášen k trvalému pobytu, není žádná domluva a kdy např. rodiče tohoto " kvítka" jsou navštěvování exekutory, neboť dítko nesplácí půjčky ... Tak co, jak je to s Vámi doopravdy ?

Re: Bydliště na MÚ

Pavlína | 20.11.2012

Zapomněla jsem ještě dodat, že není problém si dojít na úřad vyzvednout poštu ... spousta lidí to tak dělá ...

Re: Bydliště na MÚ

Josef | 15.12.2012

Hm, paní Úřednice:)
stotisíckrát zmasírovaný mozek virtuálního systému zvaný STÁT!
Něco vám povím Pavlo. Ten pán z příběhu tohoto článku na mě působí jako člověk. Není svatým ani hříšník, blbost. ČLOVĚK pani! Udělal chybu. Víte jakou? Že si pujčil od lichvářů, to ani zdaleka ne...:). A tuhle chybu opakovaly a dálopakují celé generace tisíce let.

Nikde ani náznakem jsem v textu nepocítil, že se pán líčí jako neviňátko. Není obětí ani viník v této výsměchu hodné hře, STÁT...:-) Otázka je kdo jste vy Pavlo. Člověk? Robot? Kdo jsme? Rozmýšlejte

Přidat nový příspěvek