18.8.2017
youtube.com/watch?v=btDiH_lSKzw
"Dobrý den, dnes bych chtěl pohovořit o fenoménu Stalina, o tom proč se Stalin stal Stalinem, už v rámci Sovětského svazu.
Rok 1917. Bod zlomu, kdy padla 300-letá monarchie. Padla říše a na všechny strany se rozletěly úlomky. Budova monarchie padla, a jak víme, když spadne budova, rozletí se na všechny strany oblaka prachu a vytvoří se kupa sutin a stavebního odpadu. To vše se odhalilo v jeden okamžik, 300 let usedlin romanovské říše.
Občanská válka 1918-22 je to období, apokalypsa, kdy vše staré padlo, mraky nečistot zaclonily ovzduší a uklízel se „stavební odpad“. Zde hrála prim tzv. Leninská garda, skupina intelektuálů které spojovala dohromady nenávist k Rusku jako takovému, ne k carismu, ale k Rusku. Oni Rusko nepotřebovali, jejich oporou nebyla ruská kultura nebo historie, ale marxismus, světová revoluce, internacionála. Známý výrok Trockého o tom, že „Rusko je otep dříví, kterou hodíme do požáru rsvětové revoluce“, popisuje v obrazné podobě velmi přesně popisuje roli, kterou přiřkli Rusku.
Když ale oblaka prachu vzniklé pádem romanovské říše začaly usedat, najednou se ukázalo, že pod těmi nánosy a štukaturou carismu se objevilo něco jiného, jiné Rusko. Sovětské vedení stálo před volbou, na co se opírat: na světovou revoluci a internacionálu (sem to tlačila „leninská garda“), nebo se budeme opírat o to, co se objevilo pod těmi romanovskými a církevními úlomky. Nyní když jsou pryč se ukázalo, že pod nimi je zcela konkrétní, mocná platforma.
Zde byl konflikt: budeme se opírat na internacionálu a čekat na světovou revoluci, nebo se opřeme o ten fundament, který se ukázal pod romanovsko-církevní štukaturou? Fenomén Stalin a jeho historická role je v tom, že se odtrhl od té „leninské gardy“, která ho ani nikdy nepovažovala za člověka, upřímně, a rozhodl se, že úkol politického lídra je postavit se na ten fundament, který se objevil pod úlomky romanovské říše a romanovské církve. Nelze říct, že Stalin to takto jasně chápal, věděl že se tam něco objeví. Stalin ale viděl, co tam je – nepříjetí bývalé vládnoucí vrstvy ze strany lidí, nepřijetí romanovské církve, nepřijetí inteligence, která se v očích lidí ztotožňovala s „panskými synky“. Stalin je absolvent kněžského semináře, „nedoučený“, on vždy jasně chápal, že ruský národ je religiozní, ale ne v nikoniánském smyslu smyslu romanovské církve. Ale nevěděl, v jakém přesně smyslu, to vědět nemohl. V tom je ale politická intuice lídra, ucítit, že tam je nějaký zcela jiný fundament, o který je třeba se opřít, který není nijak spojený s těmi představami, které měla vrstva „inteligence“ carského Ruska. Stalin se byl schopný stal vůdcem proto, že si uvědomil ten fundament, který se ukázal pod romanovskou fasádou, a byl schopen na jeho základě vytvořit svoji skupinu, která vešla do historie jako stalinská skupina, garda. Žádnou skupinu do té doby neměl, to je zcela zřejmé, pokud si prostudujeme peripetie politického boje té doby. On měl takovou roli, ve které ho akceptovala „leninská garda“ - pracovitý Gruzín, který se stará o technické a organizační záležitosti, plní úkoly aby Vůdci mohli v klidu teoretizovat a projektovat budoucnost. To byla role, který byla připravena pro Stalina. Aby se z té role dostal, potřeboval oporu, kterou našel, a tato opora se ihned projevila – po smrti Lenina Stalin organizuje tzv. „leninské nábory“ do strany, 3 vlny, ve kterých do strany vstoupilo asi půl milionu lidí. Přičemž ne nějaká inteligence nebo stoupenci internacionály, ale lidé, kteří vyšli z hlubin národa na přední linii. Vyšli lidé, kteří dříve pod romanovsko-církevní štukaturou nebyli vidět. Nyní vyšli a přihlásili se o svoje práva na svou zemi a na vládnutí, vládnutí národa. Tito lidé neměli nic společného s buržoazní mentalitou, nebo mentalitou internacionály a světové revoluce. Stalin začal reprezentovat vůli těchto lidí, toho fundamentu, který se objevil. Nabídl novou koncepci strany, která má těžiště na svojí půdě, ve své vlasti, to je velmi důležité. To bylo v rozporu s pohledy „leninské gardy“, Trocký byl z toho v šoku, stejně jako jeho ostatní kolegové. Takto z romanovsko-církevních úlomků vzešla nová země, a v této zemi se stal vůdcem Stalin. Vzestup Stalina tak není dílem nějaké náhody nebo jen „osobních kvalit“, byl to zákonoměrný proces."
Informační báze KSB