Zrození komunismu: Středověké vzpoury
http://ksm.cz/historie/4468-zrozeni-komunismu-stredoveke-vzpoury
Letos je 105. výročí Velikonočního povstání v Irsku, významného pokusu o znovunabytí irské samostatnosti. Následující text je překlad zachované části přednášky dělnického předáka a nejvýznamnějšího představitele Povstání, Jamese Connolyho, popraveného bezprostředně po jeho porážce. (Pozn. překl.)
...že vzpoura proti společenskému útlaku tu byla v okamžiku zrození svého protivníka a držela krok, a dokonce odjakživa, s jeho růstem a rozvojem.
Dnes nemám v úmyslu se pro svá fakta vracet v dějinách dále než do středověku. Ne proto, že by poučení ze starodávnějších dějin nebylo stejně užitečné, ale proto, že výňatky ze středověku jsou snadněji dosažitelné, a proto i prohlášení, jež učiním, mohou být snáze ověřitelné či vyvrácené. Mohu ale mimochodem říci, že od rozpadu kmenového komunismu bylo lidské společenství neustále zmítáno boji, jak se jedno seskupení jednotlivců snažilo získat moc a společenskou nadvládu nad jiným - snažilo se zformovat do vládnoucí třídy.
Ale takové boje jsou příliš vzdálené od současnosti, než aby se daly chronologicky zaznamenat - ve skutečnosti zůstávaly nezaznamenané vyjma takových, jež se dají poskládat z legend a tradic starších ras. Tyto legendy existují ve všech zemích.
V Irsku je dokonce vepsaná ve starých irských dějinách, jak ji v keltštině sepsal Geoffrey Keating, úloha plebejského povstání před nějakými dvěma tisíci roky, nebo, současně s narozením Krista. Starý irský historik, jenž samozřejmě psal pro potomky těch, kteří nad vzbouřenci, o nichž mluví, zvítězili, jej nazývá "spiknutím, zosnovaným prostými a darebnými lidmi království, obyčejnými řemeslníky a těmi nejubožejšími z plebejců, ke svržení vládnoucího monarchy a k vyvraždění šlechty, a těmito prostředky ke zmocnění se vlády". Ze čtení si lze téměř představit, že četl zprávu o Pařížské komuně od některého dnešního novináře.
Tady je z rukopisu vytrženo deset stránek, než pokračuje:
"V oněch dnech nebude na Zemi žádného království ani žádných poddaných, a veškerý dovoz a daně skončí; nikdo nebude nikoho do ničeho nutit, bratři a sestry si boudou ve všem rovni. Jak ve městě Táboře není nic mé nebo tvé, ale vše je drženo společně, tak vše bude společné."
Město Tábor bylo odloučeno od veškeré pomoci zvenčí, bylo napadeno pěti různými křižáckými vojsky, a muselo bojovat o holou existenci proti ligám, organizovaným (proti němu) katolickými i protestantskými knížaty, přesto však vydrželo od roku 1420 do roku 1456. Zřídilo povinnou a všeobecnou vojenskou službu, bylo první, kdo na (bitevním) poli použil dělostřelectvo, zakládalo školy, udržovalo důraznou propagandu po celé Evropě, získalo takovou pověst coby bojovníci, že armády prchaly už před pouhým jménem, a bylo nakonec potlačeno teprve až když se proti němu spojila polovina Evropy. To není špatný záznam!
Jako další přišly v běhu času selské války v Německu.
(...)
Informační báze KSB