Snowden o "matce všech bomb"

Lin

Snowden objasnil, na co amíci shodili v Afghánistánu svou „matku všech bomb“ (MOAB). Bylo to na základnu Tora Bora, založenou americkou CIA, financovanou CIA a používanou k výcviku mudžáhidů.
https://ria.ru/world/20170414/1492219699.html?utm_source=smi2&utm_medium=banner&utm_campaign=rian_partners

Američané také vyzkoušeli svou termojadernou bombu typu B61-12. Bylo to v Nevadě a již v březnu – ovšem zprávu o tom vydali až nyní. Zkoušelo se, jestli bombu mohou dopravovat nadzvuková letadla.
V článku se píše, že Trump dal volnou ruku generálům, takže ti nyní zkoušejí zbraně,které dříve vyzkoušet nemohli.
https://russian.rt.com/world/article/378938-ssha-ispytaniya-termoyadernaya-bomba

Oči amíků se upírají nejen na Sýrii, ale nyní i na Severní Koreu (a já zrovna moc nechápu, proč ta Korea tak „vadí“). Ruský diplomat sdělil, že v KLDR vědí o raketovém útoku na Sýrii a že vědí, že to bylo mj. i „upozornění“ pro ně. Vědí, že USA použila „matku bomb v Afghánistánu a je jim známé, že k jejich břehům míří americký křižník.
https://russian.rt.com/world/news/378940-kndr-udar-ssha-siriya

A Korejci? Pokud dojde k nějaké provokaci, jsou připraveni nedat svou kůži lacino.
Dnes tam slaví svátek Den Slunce a také 105 let od narození „otce zakladatele“. Na monumentální přehlídku jste odkaz již dávali.
Americe vzkázali:
„Jestli se USA osmělí udělat válečný krok, jestli budou nadále vykřikovat svá válečná hesla o „preventivním úderu“ a „zničení štábů“, jsme připraveni odpovědět.“
Severní Korea je „západem“ vykreslovaná spoustu let jako „věčný agresor“ a ohánějí se tím hlavně Japonci, kteří „hrozbou“ odůvodňují „nutnost“ vojenské přítomnosti Američanů v zemi.
Samozřejmě – do zpěvu není hlavně Jižní Korei. Ta má svou historickou zkušenost s americkou agresí a oprávněně se bojí, že pokud by došlo k nějakému střetu, bude to ona, kdo situaci nejvíc odnese.
https://russian.rt.com/world/article/378921-voina-kndr-ssha-veroyatnost

K oběma Koreám ještě zajímavost. Nedávno jsem koukala na dokument z této oblasti a byla jsem překvapená, jak se těmto dvěma zemím (násilně od sebe rozděleným) daří navazovat přátelské styky. Dokonce i vzájemné návštěvy nebyly tak přísné, byly oběma zeměmi umožňované (jde o to, že mnoho rodin je hranicí rozdělených). Obyvatelé obou zemí vyjadřovali naději, že hranice bude co nejdříve otevřená úplně, protože pominuly důvody pro uzavření, vlády obou zemí si rozumí.