K pařížským událostem

Na "Politikus" je malá úvaha k pařížským událostem a ta úvaha mluví i za mě...

http://politikus.ru/events/39925-zhertvy-v-parizhe-i-v-odesse-pochemu-mir-reagiruet-po-raznomu.html

Inspirovalo mě to k vlastní úvaze.
Svět je ponořený do smutku a oplakává oběti - žurnalisty-karikaturisty. Je to ten samý svět, u kterého žádné emoce nevyvolala Oděssa, Donbas, nedávný teroristický útok v (G)Hrozném , při kterém zahynulo 15 nevinných lidí, jiný v Pákistánu, kde ve škole zemřelo 140 dětí?
Není to ten samý svět. Nyní zahynuli lidé první kategorie, kdežto na Donbase, v Oděsse, v Čečně, Pákistánu (Sýrii, Libyii, Jemenu....) umírají lidé druhé kategorie. Pro ty "civilizovaný svět" slzy nemá, nezapaluje svíce, nepořádá mítinky a neklade květiny k velvyslanectvím...
Velmi módní je nosit na sobě nápis "Já jsem Charlie". Kde ti lidé byli, kdy se děly stejně hrozné události jinde? Proč nyní, kdy zemře francouzský žurnalista, je svět "hore nohami" a proč nebyl, když na Donbase či v Kyjevě vraždili (a stále vraždí) ruské novináře - skutečné válečné zpravodaje a ne (dle mého) pochybné karikaturisty, kteří se dokázali vysmát i teroristickému útoku v moskevském metru?
Každá taková smrt je přece oplakávání hodná - tak proč?
Proč svět stejně ostře neodsoudil ukrajinské vrahy ruských novinářů? Proč neodsoudil ty mrtvé a výbuchy na kusy roztrhané děti na Donbase? To "civilizovaný svět" reaguje jen mediálně vybuzenými emocemi - tj. na koho ukážou, že se má oplakávat, ten je oplakávaný?
Je mi z toho fakt nanic... "Já nejsem Charlie!"