Ještě něco na zamyšlení o roku 68

Z diskuse na outsidermedia:

Už dříve jsem dospěl k rozhodnutí, že nemá smysl vstupovat do debat na tomto webu. Když ale čtu některé naivní příspěvky, pro něž je základem současná režimní propaganda, tak mi to nedá, abych se k tématu nevyjádřil. V 68. jsem byl už pár let dospělý a o společenské dění jsem se vždy zajímal. V polovině 60. let byl již režim velmi uvolněný a to zřejmě mnozí ambiciózní považovali za svojí příležitost. Po odstranění A. Novotného a zvolení do čela KSČ do té doby naprosto neznámého A. Dubčeka většina národa spojovala budoucnost s velkými nadějemi. Místo toho se ale začaly dít věci. Brzy mi došlo, že Dubček je naivní slaboch, který se rád exhibuje a nechápal jsem, jak někoho takového bylo možno dosadit do čela „státostrany“. V televizi, rozhlase i v tisku započaly orgie lží, nálepkování, pomluv a štvanic na některé osobnosti (zdá se, že osazenstvo těchto „mienkotvorných médií“ je dědičně stále stejné), objevily se i případy lynčování. Po zrušení cenzury se vyvalila opravdová stoka, obzvláště vynikali exponenti K 231, kteří se už těšili, jak budou věšet komunisty a vůbec se tím netajili. Otevřeně se v tisku psalo o tom, že bychom měli vystoupit z Varšavské smlouvy. Vzpomínám, jak moji rodiče byli z tohoto dění zděšeni a říkali, že tohle nedopadne dobře. Byla uvolněna i některá ekonomická pravidla a mnozí vykukové začali „podnikat“. Podnikat tak, jak je v českém prostředí časté – tunelováním tehdejších národních podniků. Samozřejmě v podstatně skromnějším měřítku, než jak se tunelovalo po 89.

Nová garnitura ve vedení KSČ a státu si z toho bince ve státě zřejmě vůbec nedělala těžkou hlavu a co víc – vůbec nehodlala dodržovat nějaké dohody, které uzavřela. Shodou okolností jsem někdy před rokem v pořadu na ČRo2, tuším „Jak to bylo doopravdy“, vyslechl zápisy z telefonátů mezi Brežněvem a Dubčekem poté, co byly podepsány dohody z Čierné nad Tisou. Brežněv se ptal Dubčeka, kdy začne čs. vedení tyto dohody plnit. Nešlo o nic nesplnitelného – v zásadě jen obnovení kontroly nad televizí a rozhlasem a zákaz extremistické organizace K 231. Co na to Dubček? Bylo úplně trapné poslouchat, jak lhal, klouzal, vytáčel se, že teď to nejde, možná za týden, za dva, za měsíc…. atd. Těch telefonátů bylo několik a vždy se stejným výsledkem. Mohl by se vůbec někdo divit, že po tomhle došlo k tomu k čemu došlo? Za přečtení stojí článek J. Skály, jak to zpětně vidí on: http://halonoviny.cz/articles/view/48277006
Jako pamětník té doby mu musím dát za pravdu a to si myslím, že byl ve svém hodnocení velmi mírný a zdrženlivý.

Ještě jsem chtěl dodat takovou zajímavost. Během tzv. Pražského jara byli veřejně vyzýváni zemědělci, aby rozpustili družstva (JZD) a začali znovu hospodařit soukromě. Kolik myslíte, že bylo těch, kteří uposlechli? Žádní. JZD se nerozpadla a dalo by se možná s nadsázkou tvrdit, že zemědělci tehdy podrželi socialismus.