Uprostřed Bílého moře, daleko na severu Evropy, 140 km od severního polárního kruhu, leží Solovecké ostrovy.
Množství sladkovodních jezer a příjemné ostrovní mikroklima ale lákalo osídlence již daleko dříve.
Poslední výzkumy ukazují, že tady žili lidé už před 4000 lety, měli zde svá sídla a na nedalekém Velkém Zajackém ostrově vybudovali rozsáhlé kultovní místo.
Solovecké ostrovy jsou dnes největším nalezištěm pravěkých labyrintů v severní Evropě.
Zatímco jinde se kamenné labyrinty nacházejí jen jednotlivě, na Solovkách je jich celkem 35 a v jejich bezprostřední blízkosti se nachází příbližně tisíc kamenných násypů, symbolických hrobů. Rozměry těchto labyrintů jsou různé: průměr se pohybuje od 1 m do 25 m, výška kamenného reliéfu nepřesahuje 50 cm.
Na Velkém Zajackém ostrově, který je součástí archipelagu a leží nedaleko hlavního Soloveckého ostrova, se nachází 13 labyrintů a asi 850 kamenných mohyl.
Archeologické vykopávky prokázaly, že v těchto mohylách jsou uloženy lidské a zvířecí ostatky, radiokarbonová datace odhadla jejich stáří na 4000 let.
Mimořádný rozsah památek na malé ploše Zajackého ostrova nám umožňuje vyslovit hypotézu, že se zde nacházelo místo konání kultů a to nejen pro byvatele ostrovů, kterých zde zřejmě žilo jen malé množství, ale i pro obyvatele pořeží, ať už západně ležícího Kemského nebo na východně se nacházejícího Oněžského poloostrova. Tehdejší obyvatelé těchto oblastí museli být odvážnými a skvělými námořníky a jak ukazují současné experimentální rekonstrukce ruských archeologů, tehdejší plavidla jim umožňovaly dosáhnout ostrovů z obou stran.