Opět se zuřivě psalo o 21. Srpnu ‘68, hlavní média dávaly obzvlášť pozor, aby se používalo pouze slovo RUSKO, aby všichni měli na očích jen slovo RUSKO, aby se vytvářel obraz zlého RUSKA. Slovo Sovětský Svaz, se svými vazaly a z nich obzvlášť Poslem a Východním Německem téměř nevidět. Vytváří se Overtonovo okno…
Pro nás, kteří jsme srpen zažili, to byl šok a trvalo desetiletí než jsme pochopili souvislosti.
Jak hloupé je dnes řvát o ztracené svobodě, jak usilovně se stále verbež ovládající Českou republiku snaží, aby nějak ospravedlnili obrovský podvod na našem národu, tu strašnou krádež…
Uvědomují si ti řvouni a zaplacení pískající pomatenci, že dnes rok 1968 je pro většinu národa hluboká historie, která ani nikoho obzvlášť nezajímá? Historie tak vzdálená jako nám tehdy, řekněme 10-30 letým, kterým je dnes 60-80 let byl rok 1918? Ano! Rok 1918 byl pro nás tenkrát stejně vzdálený, stejně hlubokou historií, která nikoho, snad mimo učitelů dějepisu, nezajímala.
Ale zatím tu ještě jsme my, abychom mladým připomínali pravdu. Byli jsme tehdy naivní a mysleli jsme si TO JE KONEC! Drželo nás to snad 20-30 let, ten smutek nad tehdejší „ztrátou“, ten pocit, že nám ujel vlak. V domnění, že jdeme napravit tu srpnovou ztrátu, byli jsme ochotni zvonit klíči na podzim roku 1989!
A pak přišly obrovské změny a my jsme začali chápat souvislosti. Des už víme, že srpen ‘68 žádnou ztrátu nezpůsobil, naopak, bylo to štěstí! Nevěříte? Ale vzpomeňte si! Ještě máme paměť a dost sil, abychom zkušenost předali. A jestli si na vše nevzpomínáte?
Tedy ČTĚTE slova RNDr. Karola Ondriaše, DrSc: