Souhlasím s rozumným přístupem, ale myslím, že ještě stále máme málo informací. Všude se říká, že Západ plně podporoval uspořádání podle jaltské dohody (v Livadijském paláci jsem byla v roce 1989 a docela jsem se tam - potichu - dost vyvztekala - zase o nás bez nás), proto se mi zdá to vytlačování sil NATO divné. Neděli předtím, než k tomu došlo, jsme byli s přítelem na obědě u starosty jednoho městečka v NSR - v rámci tehdejších studentských Mezinárodních budovatelských táborů - a jeho synem, který právě sloužil v Bundeswehru a byl doma na návštěvě, nám bylo řečeno, že jsou na nás nachystaní kolem všech hranic (tedy vojska VS) a že je to otázka pár dní. Taky byla, doslova. Nevěřili jsme mu, protože jsme to dávali do souvislosti s předchozími cvičeními. Taky to tu souvislost mělo. Dlouho mi trvalo, než jsem si upravila svůj vztah k Rusku, stále jsem si musela říkat, že to ne Rusové, to ta sovětská internacionální (a dnes se mi říká že trockistiká) parta... Nicméně, jak říkáte, pohled každého ze zúčastněných je jiný. Můj je ten z té napadené a okupované strany. Vím, že říkají, že tu byli potichu a do ničeho se nepletli. Ale bohužel umetli cestičku kariéristům a všelijakým zmetkům, co nás pak drželi pod krkem. Což už tak moc nesouvisí s dnešním světem a dnešními vztahy (tady se projevují někteří ti samí zmetci a k nim přibyvší mnozí další...). To jen ve zkratce a velmi zjednodušeně.