Mnoho z vás zřejmě postřehlo, že Valerij Viktorovič byl v tomto выпускe v mimořádné formě. Vynikající argumentace, příměry seděly jako zadek na hrnec. Radikální, ke kořeni/ podstatě věci jdoucí analýza. Mimochodem – ta zdrženlivost, o které Pjakin mluvil, to udržení rovnováhy, to věčné neutíkání se tu k jedné, tu k druhé systémové či společenské krajnosti (tedy disbalance, které soustavně vytvářejí a ochotně podporují nepřátelé "Ruského světa"), je velkou pravdou. Chtělo by se říci jedinou dlouhodobě efektivní strategií přežití nejen v globální politice, ale i v politice lokální a v životě každé lidské bytosti. Sociopatické úchyly za scénou a jejich mediálně viditelné liberasty přivádí doslova k šílenství, když "subjekty" nejednají podle jejich předpokladů. Takové jednání je ošklivé, ba přímo ohavné, protože bortí jejich báječné altruistické plány. A Putin přesně toto naprosto mistrně ovládá. I přes dlouhodobě složitou situaci ve Federaci a omezené možnosti tyto nelidské kurvy již mnohokráte povodil za mrkví a povodí je znovu. A to mě velice hřeje.