Často opakovaným mýtem je tvrzení, že “zlá” a “mocichtivá” katolická církve byla netolerantní tyranská instituce a heretici ti “hodní”, kteří chtěli jen toleranci a náboženskou svobodu. Nic není vzdálenější od pravdy, než toto tvrzení.

Katolická církev (od získání vymožeností a práv v čase císaře Konstantina) až do 13. století ODMÍTALA TREST SMRTI PRO HERETIKY! Sice vylučovala heretiky z křesťanské obce, ale odmítala je popravovat, jelikož to považovala za rozpor s křesťanskou naukou. A pokud nějaký světský soud odsoudil nějakého heretika k trestu smrti, VŽDY TO VYVOLALO NESOUHLAS CÍRKEVNÍCH AUTORIT!

A ti “hodní” heretici? Skutečně znamenaly návrat k původnímu křesťanství? Po ovoci poznáte je. Nuže, podívejme se na jejich ovoce:

Ariáni - Arius si získal přízeň části císařských úředníků a s jejich pomocí vyvolal krutý teror proti katolickým věřícím, podobný dávnému krvavému pohanskému teroru římských císařů proti křesťanům. Např. v egyptské Alexandrii, kde ariáni opakovaně sesadili a poslali do vyhnanství svatého Athanasia. Církevní biskup sv. Basil píše o Athanasiově sesazení toto:

„Císařský pre­fekt Philagrius zasáhl tvrdou rukou. V noci na 18. března 340 byl Athanasius vyhnán z biskup­ského paláce. Kolem kostelů potkával hrozivě gestikulující lid. Athanasius chtěl zabránit nejhoršímu a tak ještě narychlo pokřtil katechu­meny a pak již rychle prchal z biskupského pa­láce, když už Řehoř (PS: dosazený ariánský nástupce Athanasiův), pod ochranou vojen­ského doprovodu, vjížděl do města. Židé, pohané a ariáni vítali ovšem tohoto námezdníka jásotem. Ve společenství věřících se ozývalo temné mru­čení i výkřiky zoufalství, když se Řehoř ujal ří­zení jejich církve s otřesnou krutostí. Ve svém úkrytu nedaleko města slyšel jejich zapuzený otec Athanasius řev ubíjených, který přehlušo­val velikonoční Alleluja. Přicházeli k němu po­slové a v bezdeché hrůze mu oznamovali, že stovky věřících byly z kostelů odvlečeny do žalářů, že zasvěcené panny byly přímo na posvátných místech obnaženy a bity holemi do bezvě­domí. On sám viděl na nebi záře požárů zapále­ných křesťanských chrámů."

Ariánství přejali některé germánské kmeny jako např. Gótové, Vandalové, Langobardi, atd. Konkrétně ariánští Vandalové brutálně masakrovali katolické křesťany v severní Africe (a nejen tam, ale i např. i v Itálii, Řecku, Španělsku, Sicílii, atd.) - plně srovnatelné, ne -li horší, jak dávná perzekuce křesťanů v bývalé pohanské římské říši.

Donatisté - jejich bandy, tzv. circumcelliones, ob­cházely křesťanské obce a každý, kdo se k nim nepři­pojil, byl jimi brutálně umučen a zavražděn. Očitý svědek jejich řádění Optatus z Mileve píše:

„Donatisté obcházeli s důtkami a kyji, aby obraceli katolíky a přitom volali: Bohu bud chvála! Lid se děsil tohoto jejich pozdravu víc než řevu lva. Koho se zmocnili, tomu vypíchali oči, DO NICH nalili vápna a octa a pak ho vrhli do ohně nebo srazili ze skály."

Kataři (albigenští) - III. Lateránský koncil roku 1179 o nich (albigenských) říká: „...nešetří ani kostely, ani kláštery, neušetří ani vdovy, ani siroty, starce ani mladé lidi, neberou ohled na žádný věk ani pohlaví, ale po způsobu pohanů všechno ničí a pustoší...“

Ozbrojené bandy katarů, tzv. routiérs, táhly po jižní Francii, ničily kostely, vraždily duchovenstvo i prosté věřící, kteří se odmítli k nim připojit. Biskup v Limogés musel bránit město proti dvěma tisícům katarských vojáků, kataři vyhlazovali celá města a vesnice.

Ke křížové výpravě proti katarům došlo až tehdy, co kataři zavraždili papežského legáta Petra z Castelnovy, který s nimi v míru přijel diskutovat o víře.

PRÁVĚ V REAKCI NA TEROR KATARŮ BYLA ZALOŽENA INKVIZICE a CÍRKEV POPRVÉ OFICIÁLNĚ VYJÁDŘILA SOUHLAS S TRESTEM SMRTI PRO HERETIKY.

Tolik k mýtu o “hrozné” katolické církvi a “hodných” a “mírumilovných” hereticích.