Ešte napíšem reakciu na poslednú časť Luxovho príspevku :

"Issu brali ranní kresťania prevážne ako Učiteľa (rabbiho), potom len niektorí, už po istom zvrátení jeho učenia, ako nejakého "boha" s ľudskými atribútmi...atď."

To tvrdí kto ? Daj dokazy...Sú dokazy, že už ranní kresťania dávno pred 4 storočím, kedy prebehol Nicejský koncil brali Ježiša ako Boha. Už z 2 storočia máme toĺko fragmentov Nového zákona, že sa z nich dá napísať celý NZ...
Okrem toho existujú diela cirkevných autorov spred 4 storočia, čo to potvrdzujú. Rovnako doklady o schizme v Cirkvi kvoli sekte -ariáncov
Existujú aj ďalšie dokazy proti tomu čo píšeš...

"Porozmýšľaj prečo skončili tí "kresťanskí" svätí, tak ako skončili?

Jeden ukrižovaný dole hlavou (zvrátené učenie), druhí rozpílený pílou na drevo (dvojité morálne štandardy), ďalší brutálne umučený a popravený ...

Myslíš si, že skutočný, pravý Boh by tých "spravodlivých", "pravednikov" nechal takto zomrieť? "

A ty vieš, prečo Boh robí, to, čo robí ? Ty, alebo autori KSB mu vidia do kariet ,alebo máte na neho nejakú priamu telefonickú linku ? Až ano, tak daj mi vedieť, tiež by som si rád zavolal, takto priamo .. :-)

Keď dal Crassus 6000 otrokov ukrižovať na Via Appia, zaslúžili si to ?
Prečo ich nechal Boh takto zomrieť, keď len bojovali v Spartakovom povstaní za slobodu ?
Vidíš ty do toho ?
To pochybujem..

"Ak by šírili správnu/pravú vieru, tak by dostali mnohé intuitívne informácie, tzv. "Kráľovské" a potupnej smrti by sa určite vyhli!"

Vážne, to tvrdí kto ? Ty ? A ako vysvetlíš,že Ján, apoštol Ježiša tvrdil to samé ako ostatní apoštoli a ten mučeníckou smrťou nezomrel ?

"Už som ti dal viaceré indície, že Biblia je podvod,"

Len manipulácie, nie indície a dokazy si už nedal žiadne...

Na zbytok, škoda času reagovať...

A teraz niečo o tom ,ako skončil Árius, vodca ariánskej sekty, ktorého majú KSB starci vo veľkej obľube, pretože podĺa nich ariánska sekta je to pravé kresťanstvo...

"Sókratés Scholastikos (asi 380–440), někdy též nazývaný Sókratés z Konstantinopole, byl řecky píšící kronikář a právník. Ve svých Církevních dějinách doplňuje Atanášovu zprávu o další podrobnosti a barvitě líčí Ariovu smrt:

Když se imperátor dozvěděl o Ariově proradnosti, konečně mu přikázal dostavit se do Konstantinopole, aby se zodpovídal z neklidu a pobouření, které vyvolal. V téže době předsedal tamní konstantinopolské církvi biskup Alexander, který se stal biskupem po Metrophaniovi. Alexander se v zápase s Ariem projevil jako velmi zbožný člověk. […] V tomto zápase užil veškerého svého nadání a při tom se utíkal k Bohu o pomoc. Stále se postil a nevynechal žádný způsob prosby. […]„Bože, dej, jestliže je Ariův názor správný, abych neviděl, že je to záminka ke sporům; pakli je však víra, které se držím, pravá a Arius je původcem všeho zla, ať je potrestán za svou bezbožnost.“ Takto prosil Alexander. Imperátor v domnění, že Ariovi hrozí nebezpečí, povolal jej do svého paláce. Ptal se, zda souhlasí s rozhodnutím nicejského koncilu. Arius to bez váhání ochotně před imperátorem podepsal. Přece však nestoudně a prohnaně oklamal to, co bylo na koncilu rozhodnuto o víře. Imperátor se divil a chtěl, aby to odpřisáhl. Arius to naoko učinil. Podvodně podepsal. Jak jsem slyšel, bylo to takto: Arius napsal svůj názor na kus papíru, který nesl v podpaží. Přísahal, že pravdivé a upřímně smýšlí tak, jak to podepsal. Že se tak stalo, dozvěděl jsem se pouze z doslechu, a tak to svěřuji papíru. Co pod přísahou podepsal, to vypisuji z imperátorova listu. Imperátor mu důvěřoval, a proto přikázal konstantinopolskému biskupu Alexandrovi přijmout jej do společenství církve. Tehdy byla sobota. Druhý den Arius doufal, že se sejde s ostatními věřícími. Trest však následoval po jeho drzém jednání. Vyšel z imperátorova paláce obklopen Eusebiovými přívrženci a okázale šel městem. Když se přiblížil ke Konstantinovu náměstí – tak se jmenovalo –, na kterém je umístěn sloup z červeného kamene, uvědomil si své špatné jednání a dostal strach. Jakousi silou se mu nadmulo břicho. Prosí, zda je nablízku záchod. Když se dozvěděl, že jeden je za Konstantinovým náměstím, rovnou se tam odebral. Tady omdlel. Současně se mu z řiti vyvalily výkaly, pak následovalo velké krvácení, vyhřezlo střevo, ze sleziny a jater tekla krev. Okamžitě nastala smrt. Onen záchod je až dosud vidět v Konstantinopoli za Konstantinovým náměstím v podloubí u masných krámů. Kdo tudy jdou, všichni ukazují na místo, kde Arius zemřel tak podivnou smrtí. Když se to stalo, padla na eusebiány hrůza a strach. Zpráva o tom se roznesla nejen po celém městě, ale, abych tak řekl, téměř po celém světě. Imperátor ještě pevněji přilnul ke křesťanské víře. Tvrdil, že víra nicejského koncilu je skutečně potvrzena pokynem a autoritou Boží. Proto se také zaradoval z Ariovy smrti. (Církevní dějiny I, 37–38; překl. J. Novák)"