Základním cílem byla likvidace Slovanů, o tom není v článku ani slovo. Proto byla tato chybná a od základu agresivní ideologie vymyšlená. Proto také byla uplatněna na východě, potlačená na západě Evropy.
Nic víc v tom nehledejte?
Začátek komunistické revoluce v Rusku byl plně řízen neruským obyvatelstvem. Z 80% tvořili jádro Židé a jejich míšenci s ostatními národy.
Došlo k rozvratu rodiny, na ulici zůstalo hodně opuštěných dětí, které rodiče prostě opustili.
Ty kteří se o děti dále starali, končili v gulagu, zabíjela je ČEKA. Celé tohle svinstvo si vyžádalo na 20 milionů obětí. Spousta významných osobností SSSR byli sirotci, které někdo adoptoval.
Krvavá léta 1938-1945 (část 5)

Tak takhle se v roce 1848 vyjádřil Karel Marx pro Neue Reinische Zeitung. Citát zněl přesně takto: "…nesmiřitelný boj, válku až do smrti proti Slovanům, těm zrádcům revoluce… je potřebné jejich vyhlazení, bezuzdný terorismus na ně – nikoli v zájmu Německa (jistěže ne, Karl....), ale v zájmu revoluce… Situace mezi Slovany a Němci byla už tehdy tak napjatá, že největší revolucionář - Karel Marx (sám se považoval za revolucionáře a NĚMCE) - hned věděl, co udělat s těmi, jak říkal, "slovanskými třískami v těle monarchie".

Marx, otevřeně se radující z porážky pražského povstání 1848 Windischgrätzovými granátníky, píše 5. března v New Yorker Blatt: „V r. 1848 umírající český národ se naposledy pokusil získat své bývalé právo na život. Tento marný pokus, nehledě ke všem revolučním úvahám, že Čechy, i když někteří z jejích obyvatel budou po nějaká ta století mluvit německou řečí, nemohou existovat jinak než jako součást Německa.

Již v roce 1848, vášnivě odsuzujíce Slovanský sjezd v Praze, píší Marx a Engels 31. prosince v Neue Rheinische Zeitung: „Nyní víme, kde jsou nepřátelé revoluce: ve slovanských provinciích Rakouska a v Rusku. Žádná fráze, žádné ujišťování o demokratické budoucnosti těchto zemí nám nezabrání, abychom je nepokládali za naše nepřátele. Nesmiřitelný boj, válka do posledního dechu proti Slovanům, zrádcům revoluce, vyhlazení, bezohledný terorismus; ne v zájmu Německa, ale v zájmu revoluce. Budoucí světová válka odstraní z povrchu zemského nejen reakční třídy a dynastie, ale též zpátečnické národy.

Fanatický pangermanismus v nejhorším slova smyslu je snad nejvíce zřejmý z článků Marxe a Engelse v New York Herald Tribune. Zde oba komunističtí přátelé 24. dubna 1852 uveřejňuji k potlačené snaze po demokracii a liberalizaci Čechů, Poláků a Jihoslovanů v r. 1848 tato památná slova: „Nyní skončily, a to asi navždy, snahy Slovanů v Německu o znovuzískání nezávislé národní existence. Roztříštěné zbytky četných národnostních skupin, jejichž národní a politické oprávnění k životu již dávno zmizelo a které již téměř tisíc let jsou přinuceny se plavit za lodí jednoho silného národa a jejich podmanitele“ (Němců). „Tyto umírající národnosti se pokusily využít všeobecných zmatků r. 1848 k vybudování dávno ztraceného politického stavu z r. 1800. Dějiny tisíce let jim ukazují, že tento vývoj zpět není možný. Skutečnost, že celý prostor východně od Labe a Sály byl kdysi obsazen podobnými Slovany. Ukazuje na historickou expanzi a současně na materiální a intelektuální moc národa německého, která podmanila své staré východní sousedy, vsála je a absorbovala. Tento sklon k absorbci“ (poněmčení) „byl vždy jedním z nejmocnějších prostředků, kterým byla Němci na východě tohoto kontinentu rozšiřována západní kultura. Jak mohou“ (Slované) „očekávat, že se dějiny vrátí zpět o tisíc let, aby uspokojily několik souchotinářů obývajících Němci ovládané a obklopené prostory, kteří neměli od nepaměti pro kulturní záležitosti jiný jazyk než němčinu a kterým chybí základní předpoklad národní nezávislosti: samostatnost, počet a uzavřená země?