Předně, Karl Friedrich Marx dostal pověření od GP změnit prudce se rozvíjející kapitalismus nadměrně spotřebující přírodní a lidské zdroje v to, co se nazývá marxismem, tedy davo-elitářský sociálním systémem. Pověření dostal jak skvělý socioekonomický analytik a břitký rétor. Samotná diktatura proletariátu je jasnou ukázkou projektu řízení neschopných nových dělnických elit odhodivších svoji fyzicko-pracovní minulost a vyměnivší ji za pseudořídící pozice v rychle bujícím státním aparátu po znárodnění soukromých podniků. Marxistická ekonomie zcela rezignovala na kvantitativní měření a na efektivnost produkce, čímž nastavila trajektorii k socioekonomickému úpadku a deziluzi těch, kteří měli být údajnými nositeli diktatury proletariátu, jimiž nebyli a naopak byli řízeni jako poslušný indoktriniovaný dav. Jediný Stalin pochopil, že marxismus je cesta do pekel a současně odhalil podstatu zhoubnosti této ideologie. Proto také usiloval o cestu ke komunismu odpovědných budovatelů lidské sounáležitosti v národně sjednoceném prostředí různých národností. Tím Stalin navázal na tradici ze světa řízeně vymazané Velké Tartárie, kterou se dnes snaží obnovit VVP. Marx byl s pravděpodobnmostí blížící se jistotě v důsledku své nouze protislužbami donucen vytvořit takový systém, v jehož podstatě byly záměrně ponechány základní rysy biblické koncepce, což z Marxe činí neschopného stratéga a konceptuála. Leccos vypovídá i to, že téma přírody zůstalo Marxem neuchopeno a musel to napravovat Engels, u něhož byl smysl pro zdroje díky své praxi mnohem patrnější než u Marxe. Marxismus v praxi se proto nijak neliší od kapitalismu z hlediska nadspotřeby zdrojů, zejména těch přírodních. Iluze o technologickém řešení vzácnosti přírodních zdrojů vycházejí z redukce přírodních zdrojů na energetické a selektivně materiální, nikdy marxismus neřešil komplexní pohled na přírodu a její zdrojovou povahu z hlediska lidské činnosti. Současný katastrofální stav biosféry, která se nachází před kolapsem (přesněji obnovením biosférické rovnováhy bez ohledu na dopad na lidskou populaci), ukazuje na nepochopení role přírody pro život jako takový, ten lidský nevyjímaje. Marx je nyní doslova oživován ve snaze GP předhodit starý koncept marxismu v novém hávu současným svým agentům bez ohledu na to, zda chápou skutečný stav globální nerovnováhy zdrojové nestability a jeho důsledky či nikoli. O tom, že jde o týž davo-elitářský projekt jako před jedenapůl stoletím je nabíledni. Z marxe si lze vzít poučení pouze v analytice kapitalismu, který již tehdy prokázal neudržitelnost volné soutěže a nástup masivní oligopolizace a monopolizace. Je obrovským paradoxem, že jak kapitalismus tak praktický marxismus přesvědčivě vytěsňují tvořivost a mravnost z elit a činí z nich tak týž dav, který měli podle plánu řídit, čehož schopni nejsou.

Závěrem bych rád uvedl, že ČSNS koncipuje ve spojení s mimopartajním tvůrčím odborným týmem komplexně orientovaných ekonomů a sociologů reformu společnosti koncepčně zaměřenou na lidskou sounáležitost, na obnovu mravnosti zavedením mravních zásad do Ústavy a změnit finanční systém dle návrhu Jiřího Schlimbacha. Bez náležitého informačního pole se to neobejde, stoletému výročí založení formálně samostatného Československa bude předcházet jeho vytváření. Musíme všichni spolupracovat.