Domnívám se, že mnoho novodobých mýtů je uměle vytvořeno s určitým záměrem, kterým ale není snaha o pravdivý obraz skutečnosti. To se týká i pesimistických vyhlídek k budoucnosti Česka.

V současných pohledech na Čechy by se daly vystopovat dva krajní názory. Jeden je zjednodušeně charakterizován pojmenováním „zaprdění Čecháčci“ a druhý, že jsme vyvolený národ, z něhož vyjde příští Mesiáš. Důvod, proč se nás někdo snaží přesvědčit, že jsme „zaprdění Čecháčci“ (a tuto deformaci vidím i ve zdejších komentářích), je námět na celou knihu. Co se týče druhého extrému (vyvolenosti národa), tak tento mýtus má snad každý národ, takže proč ne my.

Tolik diskreditace jednoho národa ze všech možných hledisek a dokonce velmi silně a četně z vlastních řad snad ani žádný jiný národ nemá, zejména co se týče vlastních příslušníků.

To, co je však nejcharakterističtější pro určitý národ, je jeho jazyk. Čeština je jeden z nejrozvinutějších (a tím i nejstarších) jazyků na Zemi a její podobnost se sanskrtem určitě není náhodná. Například vytvoření takových slov jako je „nejneobhospodařovávatelnější“ nebo třeba „scvrnkls“ je asi česká specialita. Stáří jazyka však zároveň nasvědčuje i stáří národa, který jej používá. Hypotézy o tom, že do České kotliny přišly hordy primitivních nemytých Slovanů, které se díky vlivu Keltů, Germánů, Říma a křesťanských církví (zejména katolické) podařilo civilizovat, jsou cílenou desinformací.

Dokonce i v poslední době oblíbené teorie, že jsme zde Kelty nevystřídali, ale asimilovali s nimi a vlastně jen díky tomu jsme jakoby něco lepšího než ostatní Slované, považuji za součást desinformační kampaně, které podlehli i lidé, kterých si jinak velmi vážím. Například vize Libuše a jejích sester jako keltských kněžek.

Otázkou je, proč to tolik lidí tak ochotně přijímá. Jediná odpověď, která mně připadá smysluplná je ta, že dehonestace Českého národa i vlastními příslušníky je tak dlouhodobá a natolik již uvězněná v našem podvědomí, že se snažíme si vylepšit náš „kádrový“ původ Keltskou krví a kulturou.

Netvrdím, že nedošlo k žádné asimilaci Slovanů s Kelty, ale Slovanské kmeny, které dorazily do prostředí České kotliny, byly alespoň na stejné civilizační a kulturní úrovni jako Keltové, možná i na úrovni vyšší. Otázkou existence Slovanů v Evropě v dobách předcházejících období antiky, dokonce s vlastním poměrně slušně vyvinutým písmem, se zabývá v poslední době více lidí. Bohužel jako vždy se oficiální historikové tomuto tématu buď vysmívají.

Kořeny českého národa jsou daleko starší než je oficiální věda ochotna připustit. Informace o historii Čechů jsou zkreslené natolik, že o jejich skutečné historii se vlastně dnes neví nic.

Nelze ale zapomenout na morfogenetická pole a egregor českého národa. To jsou velmi mocné faktory, na které se zapomíná, samozřejmě pokud jsou vůbec jako faktory připouštěny a uznávány. Rozsáhlou germanizaci a katolizaci přežili Češi až neuvěřitelně, ba naopak posíleni i o vstřebání schopností a idejí dalších národů.

Ale skutečně na světě není žádný další národ, jehož vlastní příslušníci by se tak dlouhodobě a cíleně podíleli na potlačování hrdosti a dokonce i na jeho duchovním a materiálním poškozování ve prospěch národů jiných. Díky tomu dokážeme pociťovat národní hrdost snad jen tehdy, když vyhrajem v ledním hokeji (ještě, že se to občas podaří).

Když pominu výše uvedené hypotézy týkající se historie českého národa, existují i v přítomnosti důvody pro lepší obraz českého národa. Celosvětový průzkumu, kterým se zjišťovalo, který národ je nejpřizpůsobivější mimo svoji vlast. Na prvním místě skončili překvapivě (nebo naopak očekávaně) Češi, druzí Švédové. Skutečností je, že Češi jsou ve světě opravdu známí svojí schopností improvizace a přizpůsobení se momentální situaci a okolnostem. Bohužel této vlastnosti dokázali mnozí využít (a stále využívají) při okrádání vlastního národa nebo při spolupráci na jeho oslabení a zničení jeho svébytnosti.

Výsledky dalšího zajímavého průzkumu již vyžadují interpretaci, že v Česku je údajně nejvíce ateistů. Dle mého názoru se jedná o velmi nepřesné vyjádření skutečnosti, že se v poměru k ostatním národům málo Čechů hlásí k některému z oficiálně přijímaných náboženských ideologií. Mnoho lidí je ateisty jen proto, že jsou tu více tu méně seznámeni s jediným náboženským systémem, kterým je křesťanství v podání církví, což je pro mnohé z nich nepřijatelné z celkem pochopitelných důvodů.

Pokud to posuzuji čistě intuitivně (protože v dané oblasti se průzkumy nedělají) zjistíme, že v počtu senzibilů či lidí duchovně zaměřených v přepočtu na kilometr čtvereční či na tisíc obyvatel jsme první na světě. Je čas se probudit, přestat naříkat a uvědomit si vlastní sílu, které se „ti druzí“ bojí, což nám logicky zatajují. Nejvíce se porážíme sami svým přesvědčením o malosti a bezmocnosti, které je silně podporováno médii všeho druhu.

Na naší straně jsou síly možná daleko mocnější, než jsme schopni chápat a připustit. Nebojme se přijmout tu variantu, že jsou proti nám bezmocní, pokud se jim nepodaří nás přesvědčit o opaku, o což se samozřejmě snaží všemi prostředky.