Re: .... len tak

asdf | 15.04.2018

chápu na co chcete upozornit, také jsem něco takového kdysi pozoroval i zažil. Nicméně jde zde trochu o zmatení pojmů,a je důležité si to ujasnit.

Jednak zde jde o otázku, jak moc jedinec má dávat přednost společnosti před individuálními potřebami, tj. klasický problém individualismus vs kolektivismus, který je do značné míry dán i typem kultury (dnes, přibližne řečeno, čím "západnější" kultura, tím má větší váhu individualismus a čím "východnější", tím kolektivismus, ve smyslu podřizování potřeb a činností).
Tohle ale není to hlavní, to je spíše jen jakési mravně neutrální - snad pokud nezajde vyloženě do extrémů, kde už pak ani klasický model lidské společnosti není možné aplikovat, a dostáváme se na jedné straně ke "společnosti" teritoriálních dravců typu "vlk samotář" vs kolektivních "super"organismů typu mraveniště. Obojí je běžným lidským měřítkům již velmi vzdálené, ale ani tak se nedá říci, že je to špatné či dobré. Prostě to odpovídá psychologickému nastavení členů daného společenství.

Mravní problém "prvního druhu" může nastat v situaci "nuceného multikulturalismu" kdy jsou takto různě nastavené společnosti přinucené žít ve stejné oblasti či se dokonce musí promíchávat až na úrovni jedinců. A nebo není naopak "trochu jiným" jedincům daného společenství dovoleno odejít do společenství jež je pro ně lépe uzpůsobené, a místo toho je na ně vyvíjen nátlak, drsná šikana, aby se přizpůsobili, "drželi hubu a krok".

Ale ani to není to o čem se zde chci zmínit. Ten druhý problém, opět již mravního typu, ten opravdový parazitismus na nějž narážíte, ten nastává ne v rámci osy kolektivismus-individualismus, ale v rámci více či méně umně skrytého davo-elitarismu. Ono vykořisťování jedince společností totiž není nic jiného, než klasické vykořisťování jedince "elitou", a to zde skrze nepřímé ovládání "společnosti". Neboť ve spravedlivém nastavení společnost a jedinec vstupují do vzájemné "transakční výměny" vždy jako svobodné, svébytné subjekty, které jednají dobrovolně (a nikoliv "dobrovolně") a pro vzájemný prospěch, kdy to čím jedinec přispěje společnost, (v jiné formě) spravedlivě oplácí, a naopak, a není zde tak žádný důvod pro resentment ani na jedné straně.

V případě parazitismu "společnosti na jedinci" jde o nátlak jakoby od společnosti ale ve skutečnosti od zinternalizovaných defektních programů, jež byly do společnosti uměle zavedeny "shora". Při sledování toků "energie" v takové společnosti nevidí člověk rovnoměrnou síť, ale striktně heirarchickou strukturu (byť by sama sebe stokrát nazývala socialismem, ať už s lidskou či jinou tváří..), kde si jistá časově stabilní a strukturně dobře definovaná skupina ponechává pro sebe výsledky úsilí těch ostatních (případně si ponechá jen část a zbytek ještě někam dál "přeposílá...), a v níž se tedy energie "ztrácí". Takováto podskupina si i automaticky uzurpuje řízení společnosti, mimo jiné právě jako nutnou podmínku pro možnost zachování toho pokřiveného, nepřirozeného stavu.
Pak jde opravdu o skutečné vykořisťování, avšak ne společností, nýbrž diskrétní elitou, pro niž je společnost jen zástěrka, kamufláž a nevědomý nástroj útlaku na jedince, přičemž tato "společnost" z toho ani nic nemá.

V situaci kdy by toto neexistovalo by o žádný parazitismus jít nemohlo, neboť ani situace kdy "všichni parazitují na všech" nevede k systematickému přerozdělování, a tedy růstu nerovnosti, je to defakto spíš jakási spolupráce, byť v důsledku sobeckého nastavení značně defektní a neefektivní (a je otázka zda se vůbec "vyplatí"), nicméně ani zde se nikde lokáně nic neakumuluje ani neztrácí.

V opravdové společnosti jedinec i společnost harmonicky navzájem naplňují své potřeby, s tím že v důsledku synergického efektu se to celé výrazně více vyplácí než čistě individuální úsilí, vzniká tedy přebytek, ten je spravedlivě a rovnoměrně rozdělován, a mimo jiné více než dobře kompenzuje případné lokální neefektivity kde by se jedinec mohl cítit dočen že jeho úsilí pro společnost nebylo náležitě doceněno. I technologicky poměrně primitvní společnost úrovně ranné industrializace již produkuje takové přebytky, že i dnešní "pracovní úvazek" >40h týdně by byl oprávněně vnímán jako absurdní, umělé zotročení nekompatibilní s Lidským životem (nemluvě o tom, že i již takový neandrtálec "pracoval" jen cca 2h denně).

Přidat nový příspěvek