Nerozumím tomu, co je to parazitování společnosti na jednotlivci nebo vykořisťování jednotlivce společností. Neuvedl jste žádný příklad, možná by mně to pomohlo porozumět, co máte na mysli.
Ano, stává se, že přínos jednotlivce je společností nedoceněn. Ale to bych vůbec nenazýval parazitismem.
Ano, za reálného socialismu se řada lidí spíše vezla, zatímco jiní táhli. To jistý parzitismus byl, ale jednotlivců na společnosti, byť těch jednotlivců nebylo málo. Nebylo to dáno povahou slovanských národů, nýbrž starým způsobem uvažování v nových podmínkách, což je naprosto přirozený jev, objektivně daný, a musí se s tímto jevem při realizaci jakýchkoliv změn ve společnosti počítat. Proto také Stalin upřednostňoval zásadu "každému podle odvedené práce" (neplést s podílem na zisku nebo ekonomickém výsledku podniku - velmi důležité!), nikoliv rovnostářský přístup. Předčasným opuštěním tohoto přístupu postupně vznikalo prostředí příznivé pro vznik parazitismu.
Reálný socialismus se realizoval pouze v kulturních hranicích slovanských národů? A co třeba Kuba (i když dnes tam bují kapitalistické prvky jak rakovina)? Nebo KLDR? V minulosti NDR?
Proč bychom se měli vypořádat s kolektivismem? Vždyť ten je pro lidi přirozený, neboť bez něj by člověk jako biologický druh nemohl přežít. A stále zůstává objektivní podmínkou k přežití lidstva. Vypořádat se s tím, co nám umožňuje samotnou existenci? Jak hloupé!
Možná ale zaměňujete kolektivismus se stádovitostí, což je něco jiného - slepé následování vůdce stáda, který ono stádo může vést třeba na porážku.
Rovněž nechápu (nebo chápu v případě, že jste představitelem parazitující menšiny a hájíte svůj zájem), proč se vymezujete proti řízení společnosti především v zájmu většiny. Protože v současné době z principu není možné (věřím, že v budoucnu to možné bude) řídit společnost tak, aby byly uspokojeny zájmy všech, je lepší uspokojit zájmy drtivé většiny, což možné je, ne snad? Kdo toto odmítá, v podstatě obhajuje dnešní stav řízení společnosti ve prospěch menšiny proti většině. Musí však jít o objektivní zájmy-potřeby, které zjistit lze (relativismus nepěstuji), nikoliv zájmy-pořeby umělé, vštěpované lidem dnešním režimem, aby nám (nebo spíše těm parazitům) ten kapitalismus lépe šlapal.