Jak vidíme, tento paradox (Bůh je vše, ale zároveň není hmotou) nás staví před fundamentální otázku. Prostě buď A) stojí Bůh mimo své stvoření (dílo), ale potom není vším, nebo B) nestojí mimo, ale potom není žádného stvoření (díla). Zde se každý může rozhodnout podle sebe. Jak se zdá, KSB se řadí do rodiny těch světonázorů, které si zvolily variantu A), tj. Bůh a jeho dílo jsou dvě filosoficky rozdílné kategorie. Ať si každý věří či volí jak chce, jen bych rád upozornil na to, že existuje i druhá rodina světonázorů, které si volí B), tj. že Bůh je skutečně vším a vše existující je tedy filosoficky stejné kategorie, byť se parametricky mezi sebou odlišuje respektive individualizuje.
Tato volba má totiž dalekosáhlé důsledky.
Primární spočívá v tom, jak se my jako lidé máme k Bohu stavět. Ve variantě A) je skutečně nezbytné řešit náš poměr k Bohu jako VZTAH a s tím spojené pojmy jako korelace, vůle, záměr, dopuštění, odpuštění, atd..., kdežto ve variantě B) neřešíme žádný vztah, protože nejsou k dispozici žádní dva, ale řešíme sami sebe coby individualizovanou formu jednoho jedině existujícího Boha (nic stojícího mimo či vedle něj) s využitím pojmů jako transcendence, introspekce, transpersonalita, osvícení, mokša, reintegrace, neosobnost, nadosobnost atd...
A samozřejmě je zde i naprosto rozdílné chápání smrti individua, potažmo i zcela rozdílné chápání pojmu život jako takový.
Rovněž sociologické důsledky této kruciální volby jsou dalekosáhlé a dalo by se o nich přemýšlet jistě taky hodně dlouho:)