dobrý den,
nedá mi to, a tak se připojuji do diskuse. pane ing. františku nevařile, pokud se v roce 1989 lidé dožívali nějakého průměru, tak ten průměr byl jistě limitován tím, že ti starší zažili ještě bídu první války, první republiky, druhé války i bídu prvních let poválečného období, mnozí dřeli v zemědělství až do důchodu. proto tedy ty statisticky nižší čísla. ony se totiž válčení, dřina, hlad, neléčená tubera, perzekuce, pracovní nejistota, atd. atd. někde podepíší - fyzicky, duševně (i duchovně, chcete-li), a právě proto ti lidé často zcela umírali krátce po sedmdesátce.
a jestli dnes statistika ukazuje nárůst průměrného věku dožití, nu tak to je prosím právě tím, že generace dnešních sedmdesátníků se narodila do jiné doby. neříkám, že by nebyly stresy, jako člen křesťanské rodiny si pamatuji na ty ústrky, které jsme si zažili ze strany horlivých funkcionářů, nota bene i proto, že jsme žili na území tzv. vitorazska (pohraniční, do roku 1920 původně dolnorakouské území, leč obývané především po celá staletí zdejším česky hovořícím etnikem) a měli logicky příbuzné v cizině. nu, a měli jsme pochopitelně i druhý největší grunt ve vsi - vydřený prací předků. Ovšem - to období po II. válce, to také znamenalo jistoty, a právě JISTOTY se zcela jistě podepsaly na zvýšeném věku dožití. a jaké jistoty např. - třeba již to, že po roce cca. 1950 se začalo rodit v porodnicích; a do vsi přišel lékař; a člověk měl jistotu, že ve věku XY půjde do důchodu a k tomu si bude moci přivydělat ) v místě (např. u jzd nebo sts.) a získá i deputát. a jistota, že děti získají vzdělání i práci - byť to nebude třeba gymnázium a vysoká jako dnes, ale střední zemědělská (mluvím z pohledu venkovana).
A je toho ještě mnohem víc, např. již jen ta vymoženost, kterou byla dovolená. navíc třeba v létě, což je dnes naprosto samozřejmá věc, ale pro venkovana roku 1950 neskutečná novinka. vždyť až do této chvíle dřel v létě na louce a na poli, vždyť byli žně...
zkrátka, proto šla doba dožití nahoru. ale dnes, v čase nejistoty, zvyšování stresu, v době neustálého navyšování doby odchodu do důchodu, v době nekvalitních potravin, v době hormonů v pitné vodě, v době hormonální antikoncepce zvyšující riziko vzniku rakovinného bujení, v době, ve které se odevšad na člověka valí záření ze spotřebičů, mobilů, v době zvýšeného výskytu drog, atd. atd. - zkrátka v této době to jde zase pěkně všechno od desíti k pěti. a takto sestupně padá i věk dožití. pochopitelně pomaloučku, polehoučku, ale generace narozená okolo roku 2000 už se osmdesátky dožije jen velmi těžko.
takže tak.
j.