Smrt je dobré téma, ostatně až bude pojednání o jeho povaze v KSB, teprve potom bude tento světonázor možno brát za skutečnou koncepci života a případně řešit i problematiku plnohodnotné cílevědomosti.

Chápete totiž správně inDiviDualismus - coby dočasný stav nikoliv jedinečnosti ale rozdvojení ? A je-li lidský jedinec polovičkou - nemělo by být jeho prvním cílem nabytí celistvosti ? A nesouvisí právě tohle s tou smrtí ? Co když je smrt mylně chápána (ostatně GP rád mystifikuje, ne?) ne jako sice podmíněné, ale samozřejmě naprosto žádoucí nabytí celistvosti - vy byste asi řekl dosažení objektivity skrze nabytí lidského typu psychiky, ale jako nežádoucí restart, kterému se je třeba co nejdéle a co nejlépe vyhýbat a nedávat ho do souvislostí se životem ? A jak účinně brzdit zájem lidí o smrt ? Udělat z ní tabu a nabídnout davu zástupnou zábavu "živých" třeba v podobě modifikace šachové hry známé jako politika nebo sport atd... Pak to vaše dobíhací kolečko skutečně spolehlivě dožene každého takto pomýleného. Jen jde o to, kdo je tím dobíhaným, kde jste doběhnut a co potom následuje.

Že by tip na doplnění KSB o jedno velké a zatím nezpracované téma ?