Samořízení z praxe

Nutno podotknout, že i pro řídícího pracovníka je poměrně složité najít lidi, kteří budou pracovat samostatně, odpovědně a dobře.

Jednou jsem pracoval v malé IT firmě (cca 30 lidí), kde majitel byl člověk, který v podstatě řešil jen byznys. Kvůli ničemu jinému se zaměstnanci nekomunikoval, na email vám odpověděl třeba za měsíc nebo nikdy, telefony nebral.

Po letech jsem si uvědomil, jak v jeho firmě v podstatě lidé, kteří přišli jako nesamostatně myslící ovce z korporátů, byli okolnostmi nuceni k samořízení, protože po nich klienti vyžadovali výsledky - na všech pozicích. Někdo to dal a někdo s šíleným stresem v očích a averzí vůči "neschopnému" majiteli odcházel.

Firma funguje dál a je to jedna z nejoceňovanějších firem v oboru za posledních 10 let. Asi tam se z určitého úhlu pohledu realizoval tvůrčí potenciál svobody konání a přitom víceméně jistoty finančního zajištění.

Ovšem omylem, majitel nebyl zrovna člověk myslící na druhé jako třeba Ford. Pouze okolnosti vyvolaly rozvoj zaměstnanců... :-)