Odpovím neadresně.
Hackování není apriori zavrženíhodná činnost. Jedná se o pouhý nástroj jako každý jiný a proto i mravně karmické konsekvence jeho použití jsou vždy dány záměrem, s jakým operatér pracuje. Hackování jako příměr jsem použil z toho důvodu, že v sobě implicitně obsahuje podmínku odborné kvalifikovanosti operatéra. A právě této odborné způsobilosti se dosahuje (nejen) mnou dokola opakované orientace osobního rozvoje na své nitro. Představa, že by morálně zralý hacker používal tuto svoji kvalifikaci k cirkusáckému zhmotňování je nonsens. Takovýto hacker nemá jiné než buhulibé záměry a touto svojí činností většinově vyvažuje působení hackerů stojících na démonické straně polygonu. Tím vůbec nevylučuji, že takto morálně deformovaný hacker ji (tuto kvalifikaci) může využívat k všemožným manipulacím a vedením na scestí ostatních případně k prohlubování jejich spánku. Právě naopak, vše toto se každodenně dělo a stále děje.
Kdo má pak hlubší zájem o věc, může si o výsledcích počíst třeba v Bardonově životopise Frabato.
Ale ono bohatě stačí číst správně Ježíšovy skutky, aby si člověk ujasnil, že právě On patřil k těm největším hackerům/zasvěcencům/duchovně kompetentním v lidské historii.
Matouš 6,33
"Usilujte především o jeho (Otcovo, Boží) království a spravedlnost a toto vše vám bude přidáno."
- Pokud správně porozumíme tomu, že zde nás Ježíš nabádá k tomu, abychom se snažili trvale udržovat své niterní spojení s Nejvyšším a neutráceli svoji pozornost do vnější existence (dění v polygonu), pak se nemusíme bát, že budeme postižení neblahými osudovými důsledky (utrpením všeho druhu) opačné duchovní orientace, potom si i sám snadno odpoví na otázku, jestli mé trvalé kladení důrazu na totéž (orientovat pozornost do vlastního nitra jako počátku cesty ven z polygonu), je nebo není mým osobním přehlédnutím Ježíšova poselství.
P.