Ok, pokračujme pro účely této diskuse v hypotéze o skafandru a polygonu a popojeďme v jejím rozvíjení. Nejprve však oddělme tuto hypotézu od pojmu kabala. Kabala je něco jako technologickým rozvinutím důsledků této hypotézy o nástroje, které používají tvůrčí princip MIM k realizaci "nestandardních" zásahů do podoby této naší virtuální reality/polygonu. A spolu s kabalou, nechme teď stranou, proč zrovna židé se k tomuto vědění dostali a kde, v čem a proč selhali.
Pro nás, řadové lidi, kteří přijmou myšlenku ohledně seberealizačních snah za smysluplnou, stačí dostat se k uvědomění toho, že tato hypotéza je prakticky přesný vnitřní smysl toho, s čím přišel a co učil Ježíš Kristus, který nepřišel Starý zákon měnit, ale naplnit. A ten neučil vykašlat se na sociální poměry v tomto polygonu. To by bylo popření Starého zákona. Učil jak učivo zvládnout v podmínkách selhání židovské, učitelské role emancipujícího (tehdy však už spíše tvrdě ubitého) se lidstva. Má-li být pozemská virtualita/realita smysluplným trenažérem (a je-li Božím dílem, potom to o ní musíme bezpochyby předpokládat), měla by se zde každá bytost naučit to, co bude její duše potřebovat k životu ve svém nativním environmentu. A tím jsou všechny světlé hodnoty lidství, ctnosti, altruismus, bezpodmínečná láska k druhým atd.. Tedy hodnoty nerozvíjející externí, vnější kvality skafandru (ega) a podmořského světa (jeviště), ale hodnoty rozvíjející niterné nesmrtelné hodnoty, které jediné mohou být duši k užitku. To že tato bohulibá činnostní orientace sama sebou přináší i procesy restrukturalizaci jeviště (pozemské reality, potažmo sociálních poměrů na ní) je jednak logicky samozřejmé (rekvizity se přizpůsobují vyučované látce) a druhak kauzálně podmíněné. Prostě jak pilní a učenliví budou pozemšťané, takové poměry si automaticky a mimochodem vybudují a v takových budou až do smrti svých těl žít (snažit se zvládnout učivo). Pokud pochopí, že tyto poměry jsou pouze zákonitě daným a dynamicky proměnlivým, vedlejším produktem jejich píle a učenlivosti, když primárním cílem (a tím i současně automaticky fungujícím MIM nástrojem tvorby podoby jeviště) je osvobození se ze své subjektivní a osobní role/skafandru, kterou v této virtualitě/zdánlivé realitě polygonu na sebe duše, zrozením/vstoupením do trenažéru vzali. Není tedy řešením unikat z tohoto polygonu jakoby bezohledně vůči druhým. Polygon funguje samosvorně, čím víc budeš bezohledným tím víc se vzdaluješ splnění mise/probuzení se a tím víc se i automaticky horší kvalita jeviště/sociopoměry polygonu. Cesta ven veden jen přes ohleduplnost a všechny ostatní ctnosti a praktické jednání, které Ježíš Kristus učil. Napříště už nikoliv (podle Starého zákona) oko za oko, ale po novu - kdo do tebe kamenem, ty do něj chlebem...
A když se ti to bude v životě dařit/žít podle toho, sám dojdeš k vnitřní jistotě o tom, jestli jsi na správné/dobré/světlé/buhulibé cestě vedoucí tě k zdárnému ukončení mise (odložení osobnosti nabalené v kvalitách tvého skafandru) nebo naopak na cestě mylné/egoistické/temné/démonické, vedoucí tě k rozvíjení kvalit skafandru, ale tím i automaticky (přímo úměrně/recipročně k restrukturalizačním účinkům správné cesty) ke snižování kvality sociopoměrů v polygonu. Kvality skafandru jsou však duši k ničemu. Všechny jsou mimo podvodní svět polygonu, na pevnině, v nativním prostředí duše bezpředmětné. Světlo od tmy ve svém nitru rozeznává každý.
A GP ? Ano, je v polygonu jednou z hlavních postav. Jeho úlohou je nás posunovat vpřed, abychom zde neměli stání a stále byli pouzeni k řešení hádanek a výzev života v něm (neusnuli nadobro - sen ve snu viz. film Počátek). Skrze produkci všemožných pokušení, zajišťuje v polygonu pohyb a vzájmeně logicky provázané dění mezi trénujícími dušemi/lidmi.
Vše dobré na cestě ven, na cestě domů, za neosobní svobodou, láskou a Bohem. Nakonec i vágní vyjádření KSB - stát se Člověkem s velkým Č (skrze rozvoj osobní mravnosti) je jen jiné vyjádření pro splnění mise v polygonu naší virtuální pozemské reality. To už by nám mohlo být jasné. Lze jen dodat, že budhisté to odjakživa znají jako cestu tří M - Mravnost, Moudrost, Meditace.

Vše dobré na cestě ven, na cestě domů, za neosobní svobodou, láskou a Bohem.

P.