Chápu, je to těžké, ale, zkusil jsi si někdy nasadit dnešní virtuální brýle a projít se v technologickém virtuálním prostředí ? Jestli ne, mohu vřele doporučit, ta zkušenost stojí za to a najdeš tam i odpovědi na otázky ohledně těch pocitů a možná se ti i víc přiblíží pojem transhumanismus. Mozek je prevít.

Pokud se pak týká otázky o smyslu existence virtuálního objektu, je před odpovědí dobré pokusit se nejprve správně pochopit tu virtualitu.
Zkus si představit lidskou bytost dvousložkově (ve skutečnosti je třísložkový , ale to teď nechme stranou), jako člověka ve skafandru. Tím skafandrem je tělo člověka (1.složka), tím člověkem v něm je duše (2.složka). Člověk ve skafandru se ponoří pod hladinu a tím je v pro něj nepřirozeném prostředí. A analogicky k tomu, duše v těle se narodí na Zemi a ona je zde také ve svém nepřirozeném prostředí. A z jejího hlediska (té duše) to je prostředí umělé, virtuální, technologické (bez těla by zde nemohla působit podobně jako člověk bez skafandru nemůže působit pod vodou) jehož účelem je simulovat podmínky ve skutečném životě a skutečném životním prostředí duše. V podstatě pozemský environment slouží duši jako trenažér k výuce, aby zde získal způsobilost k plnohodnotnému životu ve svém nativním životním prostředí, které je hlediska Boha blíže k Němu, řečeno jazykem KSB, duše žije v z hlediska systému Země (kde žije učící se člověk) v jeho supersystému. Z této perspektivy pak je logické a opodstatněné říct o pozemském environmentu, že je virtuálním, že je iluzí, májou, matrixem atd. Podobně jako si potápěči mohou vyprávět o tom, že život ve skafandru a pod hladinou je životem iluzorním a dočasným/smrtelným.
Pointa spočívá v tom, že duše (její vědomí) si z výukových důvodů po narození neuvědomuje, že se stala člověkem (kdyby ano, pak by ten trenažér evidentně nefungoval), protože tělo/mozek přebírá kontrolu nad vědomím, potažmo činností člověka (směsice duše a těla alá SW a HW). A teď se dostávám k odpovědi na tvoji otázku o smyslu existence.
Smyslem existence virtuálního objektu (nyní už víme, že se jedná o "směsici či sloučeninu" duše/vědomí a těla operující v pozemském environmentu) je osvobodit duši/vědomí z této sloučeniny, což je možné pouze pod podmínkou, že sloučenina zvládla výukový program trenažéru, který si - a tady pozor - sama duše zvolila jako téma svého života v lidské formě ve virtuální pozemské realitě. Tomuto individuálně nelehce dosahovanému osvobození se také říká probudit se, odpojit se z matrixu, vstoupit do nirvány, sámadhi atd. Po smrti těla (rozpadu sloučeniny) se duše vrací do svého environmentu a vyhodnocuje plusy a mínusy nasbírané za svého pobytu v trenažéru v lidském těle a patřičně tak buď postupuje nebo ne na evoluční stupnici, která je měřítkem "vzdálenosti" života od Boha/HNR. Snad jen dodám, že osvobozený, probuzený/odpojený/seberealizovaný/... jedinec se pro podobu dalšího svého účinkování na Zemi (po probuzení, před fyzickou smrtí těla) rozhoduje už na základě takto plně otevřeného vědomí a většinou se snaží pomoct v dosažení této mety i ostatním lidem. A GP (působící v mnoha formách) je nezbytná součást výukového programu trenažéru pozemské reality...

Tak ve velké stručnosti asi tolik k naprostým základům.
A co teď s tím ? Jak říká klasik - ber nebo nech být. Info jsi dostal. Co s ním uděláš už je jen na tobě.

Měj se fajn.

P.