Tomi, Tomi... náš starý známý... už jsi mohl odsud aspoň něco nasát. :-)
Začnu od sportovců:
Rozebíralo se to tu - a několikrát. Dokonce k tomu vyšel i článek jednoho ruského sportovce, který chápe. A docela emotivní a chápající - ve smyslu jak píšeš. A byly v něm zhruba tyto názory a "pohledy na věc":
Jak začíná každý sporotovec? Soutěžemi od raného věku. Co je nutné k tomu, aby vyhrál a dokázal si tak, že je dobrý? Jen tréninky? Kdeže... To můžu být i já mistrem světa doma na dvorku.
Jsou to soupeři. A ti soupeři musí být velmi dobří, aby se z jedince stal skutečný mistr - olympionik. Setinky je dělí ve výsledcích, někdy i štěstí nebo smůla... A všichni tito soupeři dřeli úplně stejně, jako náš "vítěz", kterého nakonec vyberou na olympiádu.
A co je ještě důležité? Co motivuje člověka, aby pokračoval, překonával sám sebe a nevzdal se? Nejprve lidé kolem něj, pak fanoušci a pak možná celá země, která mu věří a fandí.
A co je na olympiádě to, co dělá olympiádu tak jedinečnou? Potvrdí to (skoro) všichni olympionici. Žádný závod - ale vlajka, hymna a fandové z domova. To jsou pak důvody pro slzičky dojetí, to tvoří ono "kouzlo olympiád". Olympionik svým vítězstvím vlastně děkuje všem těm "bezejmenným" doma, kdo mu pomohli stát na stupni vítězů. Dělí se s nimi o své vítězství. Celá jeho domovina se raduje, jakoby tam vyhrál každý jednotlivý občan osobně. Viděli jsme stoupat vlajku, slyšeli hrát hymnu - ať každý vidí, jak naše zemička umí vychovat z talentu špičku a vítěze. To vítězství není jen "jeho" a soukromé - to vítězství je pro celou zemi. Však tam také jede zemi reprezentovat, ne?
NO a co ti ruští sportovci, ochotní soutěžit pod neutrální vlajkou? Ti všem domů posílají vzkaz: Já jsem tu kvůli sobě - a vás doma neznám, nehlásím se k vám.
A ještě k údajné Pjakinově "emocionalitě":
Budeš kolem svého pozemku stavět bytelný plot proti divé zvěři, která ti již několikrát zlikvidovala domácí zvířata. Budeš dřít sám, nikdo z rodiny ti nepomůže - a místo toho se budou stále jen dohadovat, jestli to je či není nutné. Pak jednoho dne zjistíš, že támhle je díra, támhle plot chybí úplně, tam je zas přidaný ostnáč - atd. Zjistíš, že to dělá tvá rodina - každý člen ze svého důvodu. A bude se to nesčíslněkrát opakovat. A zvěř ti opět sežere všechnu domácí zvířenu... Pochybuju, že zůstaneš "emocionálně vyrovnaný"...