V době stvoření vydal ze sebe část své vůle jako samostatně ve stvoření působící a stal se tím dvojjediným. Když se ukázalo nutným dáti zbloudilému lidstvu prostředníka a čistota Boží nepřipustila přímé spojení s lidstvem, které se samo spoutalo, bez vtělení, oddělil z lásky část sebe k přechodnému vtělení, aby se mohl opět státi srozumitelným lidstvu a stal se tak zrozením Kristovým trojjediným. Až dosud to byl text: Abdrushin, Ve světle pravdy, kapitola 11., dále je moje poznámka: Duch Svatý (čili Boží Vůle) může na sebe brát formu (holubice) a vykonávat spravedlnost (pohyb). Kristus (Láska) přinesl Slovo. Tedy jsou Trojicí, kde Bůh Otec je hlavní, neboť z Něj všechno vzešlo, a zároveň jedno jsou.