Nedá mi to nereagovat. Nechci dělat nikomu psychologa, ale mám pocit, že si snažíš idealizovat zemi kam si emigroval, abys sám sobě omluvil to, že si emigroval. Já měl Austrošku taky zidealizovanou, ovšem jen do chvíle než jsem jí poznal. Jak z té dobré tak z té špatné stránky. Pokud jde o vízum, to byla tehdá kapitola sama pro sebe. Nezažil jsem do té doby nic tak ponižujícího jako žádat ve Vídni o obyčejné turistické vízum. Z cca 20 lidí, kteří jsme ten den o vízum žádali jsem ho dostal jen já. Nevím na základě čeho jsem ho dostal já a ostatní ne, ale řekl bych že to bylo "ententýky dva špalíky" a já měl pouze štěstí. Protože všechny náležitosti potřebné k jeho získání tam měla většina žadatelů, někteří měli i pozvání od příbuzných. Mimo jiným jsem musel dokládat výši konta, potvrzení o zaměstnání v Čechách a potvrzení od zaměstnavatele, že mě po "dovolené" v Austrošce opět přijme do práce. Interview s anglicky mluvící úřednicí mělo zase ověřit, že se domluvím anglicky i o nejrůznějších osobních detailech. Na ambasádě jsme strávili celý den aby pak k večeru oznámili, že vízum dají jen mě a ostatní mají smůlu. Žádat o pracovní vízum v té době bylo naprosté sci-fi. Další masírka pak proběhla na imigračním při příletu do Austrošky (proč jsem přijel, co tam chci, kde budu bydlet, kolik mám peněz atd. atd.). To vše nabouralo mé představy o "nejsvobodnější zemi na světě" ještě než jsem do ní vkročil. Takže ano musel jsem pracovat na černo, protože pracovní povolení jsem neměl ani ho získat nemohl. Mzdu jsem si také nevybral sám. Musel jsem vzít, co mi bylo nabídnuto. Nebyl jsem v Čechách žádná "lopata", měl jsem ekonomické vzdělání a pracoval jsem v cestovním ruchu. Přesto jsem o práci, která by se byť jen přibližovala mým zkušenostem ani nezavadil. Všichni se mi vysmáli, i kdybych měl povolení neměl bych šanci. Práci jsem sehnal jen na stavbách a farmách. Tvrdou manuální dřinu. Jedné velké farmě u Stenthorpu jsme říkali ostrov doktora Morea (podobnost s filmovou předlohou naplňoval skoro dokonale). Nebudu popisovat, jak se tam pracovalo, absence jakékoli bezpečnosti práce, ochranných pomůcek atd., protože to je jen pro silné žaludky a někomu by se mohlo udělat nevolno. Nebudu ani popisovat jak jsem stavěl papundeklové domečky v severním Queenslandu, kde chodí pravidelně cyklóny a je nechápal proč ty domy nestaví pořádně aby jim je cyklón pokaždé neodvál... Kopání základů ručně, v horku přes 40° a vlhkosti 100% jen krumpáčem a rýčem, celé dny bez přestávky na oběd, za 5 dolarů na hodinu. Za to by u nás nemakal ani ukrajinec... Ale já chtěl prostě dokázat, že to nevzdám. No nakonec jsem to vzdal naštěstí. Krom toho proč ještě dneska češi i s pracovním povolením jen umývají nádobí po hospodách?
Pokud jde o ty nejrůznější zákazy a přikázání, u nás teprve dneska postupně doháníme fašismus, který v Austrošce byl už tehdá před 25 lety. Proč mi má někdo zakazovat spaní ve vlastním autě? Je to moje zodpovědnost a muj rozum, zda se nechám hryznout pavoukem nebo hadem. Nepotřebuji systémem vodit za ručičku. A už vůbec nepotřebuji aby byly "uvědomělí občané" placeni za to, že na můj "prohřešek" upozorní policii. Jenže v Austrošce už byla před každou vesnicí cedule "neighbour watch" - sousedská hlídka, která šla hned bonzovat místnímu "šerifu" jak se objevil ve vesnici cizinec... Případně to zděšení místních uvědomělých občanů, když jsme si dovolili u řeky na piknikovacím místě oslavit silvestra grilováním a lahví vína. Utíkali od nás jako bysme byli prašivý... Přitom ještě 3 roky předtím všichni na těch piknikovacích místech posedávali, grilovali a nalývali se pivem... Dneska si nakoupí chlast domu a ožírají se v bytech.
No a zbraně ? U nás ještě pořád můžeš nejen vlastnit prakticky cokoli tě napadne (se zbrojním průkazem), ale můžeš i nosit. Ano brzo se to změní, ale tam u vás vám to pozbírali už dávno... Taky nezapomenu na šikanu majitelů starších aut. Každého půl roku si platit registraci (tuším to bylo 450 dolarů, ale možná se pletu) a získat technickou, tzv. pink slip, bylo prakticky nemožné, i když bylo auto v bezvadném stavu. Musel jsem jezdit v Sydney k jednomu Indovi, který měl stará auta rád a za úplatek technickou udělil. Taky jsem nezmínil spoustu různých "technických" divností, které tu už zmiňoval někdo z UK předemnou. Jako například extra baterie na teplou a na studenou vodu. Něco jako namixovat si u tekoucí vody teplotu vody podle potřeby neexistovalo. Takových věcí byla spousta a mě jakošto příchozího z "primitivního" východního bloku to celkem vyvádělo z míry. A byla tu taky řeč o bezdomovcích. Ty jsem v tom 93. z Čech prakticky neznal. Až v Sydney jsem pochopil, viděl i slumy, venku mimo větších měst jsem viděl i v čem žijí domorodci, cikáni na východním Slovensku by jim nezáviděli... Víš Qwertzy, možná bych todle všechno nějak dokázal překousnout, ale co mě totálně odradilo bylo zklamání z pocitu nesvobody. Je to subjektivní pocit, někdo ho třeba vůbec nebude řešit, ale já byl vždycky svobodně založený a pocitově jsem se v ČSSR cítil volněji než Austrošce. A to řádově.
Jinak v Rusku jsem byl jen na expedici, nepokoušel jsem se tam emigrovat ani vo tom zatím neuvažuju. Ale cítil jsem se tam opět volně, jak jsem už dlouho nikde nezažil. Nikdo mi nezakazoval spát v přírodě aby mě nesežral medvěd, žádní domorodci neburcovali policii když jsme si u vohýnku dali pivo a medovinu a evidentně tam ani nikdo neřeší stáří aut. Lidi se na nás nedívali jako na prašivé cizince, ale byli naopak nadšení, že se k nim vydal někdo z daleké Evropy a předháněli se, jak nám můžou pomoci... Policajti když nás zastavili tak vždy jen s úsměvem a zvědavostí odkaď jsme a kam až chceme dojet.